Letní úlet – poprvé

Doba covidová každého ovlivnila jinak. Na někoho zapůsobila depresivně, někdo si odpočinul na homeofficu, jiný přibral na váze … a na mě zaúčinkovala spankingově. Ani nevím, jak mě napadlo jednoho dubnového dne zadat do vyhledávače slovo výprask. Byla jsem překvapená, kolik odkazů na mě vyběhlo. Polovina sice spadala do sportovní terminologie typu „Pardubice dostali výprask od Hradce“ (nebo opačně?), myšleno při fotbale nebo něčem podobném, další sorta článků byla psychologického rázu týkajících se negativního účinku fyzických trestů jako výchovného prostředku na vývoj dětí. Sportovní zprávy mě nikdy nebavily a své dítě jsem téměř nikdy neuhodila (jedině jeho puberta ve mně tu a tam probouzí násilnické sklony, ale to se snažím řešit dýcháním do břicha, počítáním do desítek a blokováním účtu na Netflixu…i když teď už mě kolikrát napadlo, že by použití metod paní vychovatelky nebylo úplně od věci). Pak tu bylo několik diskusních fór, kde lidé diskutovali pořád dokola, kdy a jak dostali jako malí nebo velcí, pak několik stránek, kde, když na mě vyběhly požadavky na nějaké odsouhlasení, tak jsem je zase rychle zavřela, a pak i stránky s videy na hranici porna, na mě už tvrdšího rázu, které mě spíš odrazovaly. A najednou, když se přede mnou na monitoru objevila ženská postava s rákoskou v ruce…zatrnulo mi.  No, co vám mám povídat, znáte to…😊. Měla jsem v životě několik období, řekněme fází duševního rozpoložení, a najednou začala další etapa  – spankingová😊. Zapadla jsem tak do statistik, které ukázaly zvýšenou návštěvnost stránek se sexuálním obsahem na internetu době pandemie.

Byla jsem docela překvapená, jak mě to ovládlo, přitahovalo. Nemohla jsem si pomoct a téměř každý den jsem na stránky paní vychovatelky zabrousila a postupně prohlédla jejich obsah, něco i několikrát, hodněkrát… Prostě úchyl, říkala jsem si. Celý příspěvek →