Sledování spankingových stránek v pracovní době se nevyplácí – léčení závislosti nejen rákoskou

Sledování spankingových stránek v pracovní době se nevyplácí – První terapie nejen rákoskou

Jmenuji se Adrián a přiznávám se, že už dlouho trpím závislostí na spankingových webových stránkách. A to velmi často i v pracovní době a navíc občas nějaké spankingové texty na svůj blog i píšu.

Před časem jsem objevil stránky Paní Vychovatelky a nedávno jsem se rozhodl požádat Paní Vychovatelku, aby mně pomohla zbavit se této těžké závislosti. Paní Vychovatelka jako zkušená pedagogická pracovnice má totiž velmi dobré výsledky v léčení takových závislostí.Emailem jsem se u Paní Vychovatelky objednal, dohodli jsme se na postupu léčení má závislosti a v pondělí na začátku září v odpoledních hodinách v přesně dohodnutém čase jsem se dostavil do učebny Paní Vychovatelky „na kobereček“.

Přiznávám, že jsem před domem, kde má Paní Vychovatelka svoji učebnu, už o několik minut dříve. Od Paní Vychovatelky jsem se totiž dozvěděl, co se stane hříšníkům, kteří se dostaví do učebny později, než bylo dohodnuto.

A já mám dostatečně stažené půlky z trestu, co mne čeká, a na jeho navyšování nechci raději ani pomyslet. Mám s sebou docela těžkou koženou plácačku, která bude zanedlouho v rámci léčení mé závislosti tančit na mém holém zadku.

Na pokyn z smsky vstupuji do domu na Řehořově ulici na Žižkově.

Otevírá mně už od prvního pohledu přísná, ale sympatická mladá žena v elegantních šatech. A je mně hned jasné, že Paní Vychovatelka bude mít léčení mé závislosti pevně ve svých rukou.

Než se naději, už stojím bosky na koberečku před katedrou Paní Vychovatelky a třesoucím se hlasem vysvětluji, proč jsem tady. Podávám Paní Vychovatelce koženou plácačku.

Paní Vychovatelka ji znalecky prohlíží a k mé malé radosti říká: „Pěkná a masivní, tak tou to bude určitě hodně bolet.“

Ale nemám čas o tomto sdělení moc přemýšlet, protože ihned dostávám pokyn: „Vytáhni si z kalhot řemen a polož ho na katedru vedle plácačky.“

Poslušně vytahuji řemen z kalhot. Jeho funkce při držení mých kalhot bude stejně brzy zbytečná.

Paní vychovatelka to hned potvrzuje: „Všechno, kromě trenýrek, si odlož na věšák. Postav se na kobereček čelem ke mně, ruce si dej za hlavu.“

Už stojím na koberečku a vysvětluji svoji závislost na spankingových stránkách.

Paní Vychovatelka: „Sleduješ stránky s výprasky chlapců nebo děvčat?“

Já: „Především s výprasky děvčat.“

Paní Vychovatelka: „A bývají děvčata na těch stránkách při výprasku nahá?“

Odpovídám po pravdě: „Ano, bývají.“

A teď klíčová otázka od Paní Vychovatelky: „A honíš si při prohlížení těch stránek šulina?“

Co teď mám odpovědět? Mám lhát, že ne? A pak přes něj dostanu koženým bičíkem za lhaní. Paní Vychovatelka stejně ví, že kdo ho má, ten si ho přitom honí.

Potichu odpovídám: „Ano, honím, vzrušuje mě to.“

Teď ještě musím podrobně objasnit, jak mě sledování takových stránek v pracovní době zdržuje od práce a pomalu se blížíme k tomu, co mne dnes čeká.

Paní Vychovatelka říká: „Přistup k tabuli, smaž trest předchozího hříšníka, který je tam napsaný, a piš: nemravná videa: dvakrát pětadvacet ran řemenem, patnáct ran plácačkou a pět ran rákoskou na závěr.“

Tak už vím, co můj zadek dneska čeká.

Paní Vychovatelka není žádná sadistka a ví, že zadek je nejprve potřeba zahřát na pracovní teplotu pořádným výpraskem rukou.

A tak už sedí na pohovce a já se pokládám přes její kolena. Je to moc příjemné, být Paní Vychovatelce tak nablízku.

Můj zadek dosud chrání trenýrky, ale už je Paní Vychovatelka stahuje a napřahuje se k první ráně.

Na můj holý zadek dopadá první rána a ozve se pleskavý zvuk. Velmi brzy se přesvědčuji, že pověst o pádné ruce Paní Vychovatelky byla pravdivá. I výprask rukou může pořádně bolet. Rány nemusím počítat, dostanu jich nepočítaných.

Hodně to pleská a ještě mnohem víc štípe. Rafinované je, že nevíte, kdy to skončí. A ono to nekončí. Ještě, že Paní Vychovatelka občas kontroluje teplotu mého zadku, takže rány na chvíli ustanou. Ale brzy dopadají na můj zadek další a další rány. Ale všechno jednou skončí, a tak i můj výprask rukou končí.

Už bez trenýrek stojím znovu na koberečku a Paní Vychovatelka mně oznamuje: „Prvních pětadvacet ran řemenem dostaneš v pozici tak, že se postavíš čelem k pohovce, roztáhneš nohy, předkloníš se, lokty dáš na pohovku, hlavu zaboříš do deky na pohovce tak, že se budeš dívat na svůj červenající zadek v zrcadle.“

Moji pozici pro první výprask řemenem vidíte na fotce, takže ji nebudu dále rozvádět.

Paní Vychovatelka bere můj řemen, který jsem na začátku musel vytáhnout z kalhot, a napřahuje se k první ráně.

„Jedna, dvě, tři, “, tentokrát už rány musím počítat.

Ale Paní Vychovatelka není spokojena s účinností mého řemenu a bere do ruky svůj. Má takový ten vojenský, kterým to mnohem víc štípe než mým. Ach jo, zase mně pokus o mírnější trest nevyšel.

A začínám počítat znovu od jedné. Štípe to hodně. Kromě počítání ran se ale musím soustředit i na udržení pozice s roztaženýma nohama. Vcelku se mně to daří a Paní Vychovatelka nemá výraznější námitky. Musím se přiznat, že se snažím i kvůli Paní Vychovatelce, aby byla s průběhem mého potrestání spokojená a taky, abych ji něčím nerozzlobil.

Ke konci tohoto výprasku myslím hlavně na horší příští, co mne čeká. Dostanu totiž mimo jiné tou masivní plácačkou a nakonec rákoskou. A nevím, v jaké pozici. Vedle pohovky stojí ve výhružné pozici kozlík a mně hrozí, že na něj v rámci intenzivní léčby závislosti budu připoután.

Na tabuli si škrtám první trest 25 ran řemenem, který mám za sebou.

Ale bohužel tam zůstávají ještě tři další tresty.

Paní Vychovatelka je dává do kroužku, tak, jak se v matematice označují množiny, a nařizuje mně, abych připravil kozlík doprostřed tak, abych se přes něj mohl ohnout a aby mě mohla ke kozlíku připoutat.

Ach jo, takže mne opravdu čeká kozlík.

Připravuji kozlík a v koutě zůstává nevyužité klekátko s hrachem. Snažím se nevěnovat klekátku žádnou pozornost, abych na ni Paní Vychovatelku neupozornil.

Ale není to nic platné a Paní Vychovatelka už říká: „Trest je účinnější, když na něj musí hříšník čekat a představuje si, jaký bude. Dej misku s hrachem tak, aby sis na hrách mohl kleknout čelem ke zdi! Předpaž! Na ruce ti položím plácačku a rákosku. Budeš dvě minuty klečet s předpaženýma rukama a plácačku nebo rákoska ti nesmí spadnout. Pokud ti některý z nástrojů spadne, dostaneš dvojnásobek ran.“

Klečím a snaží se, aby nástroje nespadly. Jsem rád, že dvě minuty končí a já mohu od hrachu zamířit ke kozlíku.

Mé klečení vedle kozlíku můžete vidět na fotce.

Úplně nahý se přehýbám přes kozlík. No, myslel jsem si, že přehnutí bude o něco pohodlnější, než ve skutečnosti je.

Ruce a nohy připoutané, zadek vysazený, to budou mít řemen, plácačka a rákoska hody.

Nejprve mne čeká dalších pětadvacet ran řemenem.

Paní Vychovatelka skvěle vládne svým řemenem a můj zadek je v jednom ohni. Jeho červenání mohu sledovat v zrcadle. Samozřejmě musím pečlivě počítat rány. I teď Paní Vychovatelka občas kontroluje teplotu mého pozadí, takže mám malé chvilky na oddych.

Po řemenu přichází ke slovu masivní kožená plácačka. Paní Vychovatelka ji zálibně bere do rukou a potěžkává ji a říká: „Plácačkou dostaneš patnáct ran.“

Řemen mám za sebou a vůbec netuším, o kolik bude těžká plácačka horší.

A za chvíli už vím, že výprask koženou plácačkou bolí víc než výprask řemenem. Můj zadek už připomíná čínskou vlajku.

Patnáct ran plácačkou mám za sebou a přichází kontrolní otázka od Paní Vychovatelky: „Budeš ještě někdy v pracovní době sledovat spankingové stránky?“

Moje odpověď: „Pravděpodobně už nebudu v pracovní době sledovat tyto stránky.“

Ale to jsem neměl říkat, na kozlíku není prostor na upřímné odpovědi.

Paní Vychovatelka mně hned sděluje: „Za nejasnou odpověď s tím slovem pravděpodobně dostaneš pět ran plácačkou navíc. A pak se netěš na rákosku!“

Tak to jsem opravdu nechtěl naštvat Paní Vychovatelku a před rákoskou.“

Dostávám pět ran plácačkou navíc a už myslím na rákosku.

Paní Vychovatelka vybírá rákosku a zkouší ji. Ten svištivý zvuk mně nedělá dobře.

Nápřah a první rána. Rákoskou z ruky Paní Vychovatelky to opravdu moc štípe. Pokud mně nevěříte, tak si to přijďte vyzkoušet.

„Jedna“, teď počítám opravdu nahlas a velmi pozorně. Každá další rána víc a víc štípe. A už jsem jich schytal pět.

A opět kontrolní otázka Paní Vychovatelky: „Budeš ještě někdy v pracovní době sledovat spankingové stránky?“

Tak teď už mám úplně jasno: „Ne, v žádném případě nebudu nikdy sledovat spankingové stránky v pracovní době.“

Paní Vychovatelka je spokojena, děkuji za výprask a Paní Vychovatelka mne odvazuje.

Odklízím kozlík na jeho místo a na tabuli škrtám 25 ran řemenem, doplňuji 15+5 ran plácačkou a škrtám je a také 5 ran rákoskou s úlevou škrtám.

Fotka dokumentuje škrtání mého trestu.

Paní Vychovatelka mne ale ještě jednou posílá na kobereček a já zjišťuji, že mé trápení ještě nekončí.

Stojím s rukama za hlavou na koberečku před Paní Vychovatelkou. Ta bere do ruky rákosku a tentokrát se rákoskou zaměřuje na mého šulina.

Musím Paní Vychovatelce upřímně vyvětlit a prakticky ukázat, jak jsem si při sledování spankingových stránek honil šulina. Za každou neupřímnou odpověď hrozí mému šulinovi štiplavá rána rákoskou.

Na závěr mně Paní Vychovatelka říká: „Budu počítat do deseti a ty vyhoníš šulina. Jestli se ti to nepodaří, tak tvůj šulin dostane deset ran koženým bičíkem.“

A Paní Vychovatelka začíná počítat: „Jedna, dvě, tři, čtyři, pět“.

No a je hotovo, stihnul jsem to včas.

Návštěvu u Paní Vychovatelky jsem si opravdu užil. Byla pro mne skutečným adrenalinovým zážitkem a určitě se zase brzy u Paní Vychovatelky objednám.

Výchovný styl Paní Vychovatelky mne velmi vzrušuje. Někoho takového jsem hledal už dlouho a teď konečně našel. Celou lekci má pevně v rukou. Má skvělou spankingovou fantazii, takže vás dokáže překvapit. Je ale velmi empatická a vždycky zůstává v dohodnutých mezích.

Je na ní vidět, že to nedělá pro peníze, že jí to baví. A to je pro mne nejdůležitější.

Doufám, že kluci i holky, které spanking bere, mě budou následovat.

Lidi vyhledávají adrenalinové zážitky, skáčou padákem a dělají spoustu jiných věcí. Proč my, kterým se spanking líbí, bychom si nedopřáli výprask od Paní Vychovatelky.

Adrián