Archiv pro rubriku: Povídky

Uzavření roku paní Veroniky ve VIPD

Tak trochu jsem tušila, že si moji malou vteřinovou provokaci z minule můžu pěkně slíznout. Ale zase na druhou stranu jsem přeci pravidlo paní vychovatelky o včasném příchodu na lekci neporušila – na zvonek jsem zvonila v 17:00. Nějakých dalších 55 sekund je přeci pořád v limitu. Aspoň v žádném zážitku z webu VIPD jsem se nedočetla, že by to někdy paní vychovatelka řešila, ani u mě doteď ne. Protože přijít přesně na 00 vteřin se prostě nedá. Celý příspěvek

Čtvrtý výprask paní Veroniky

A tak je tu první dušičkový listopadový den a já si domlouvám další, už čtvrtou lekci u paní vychovatelky.  Co se týče mého nemravného chování a sledování nestydatých stránek, je to katastrofa, tedy nijak se to nelepší.  Cítím se provinile a vracím se ke svému původnímu červnovému odhodlání nechat se opravdu potrestat.  Jenže k tomu je potřeba nejen paní vychovatelčiny pádné ruky, ale také mého pokorného sklopení hlavy. Termín mám na zítra na 17,00 hod. Ale jak to zaonačit, aby paní vychovatelka věděla, že to tak chci. Tak jsem se rozhodla jí to raději napsat: Celý příspěvek

Paní Veronika, její návštěvy a její myšlenky

Ležím přehnutá přes kolena paní vychovatelky a poslouchám důvody, proč dnes budu potrestaná mnohem přísněji než minule. Napnutě čekám, až to začne, obličej mám v dlaních a v hlavě se mi opakovaně ozývá, co tady zase dělám a že vlastně nechci zažívat žádnou bolest. Jenže v tenhle moment už je na to pozdě. To jsem si měla rozmyslet před tím, než jsem opět napsala paní vychovatelce a objednala se sem. Rozhodně teď už by mi přišlo přinejmenším zbabělé říct, že jsem si to vlastně rozmyslela, že žádný výprask nechci a utéct, což z této polohy stejně ani nejde. Jinak jsem ale zatím v klidu, maximálně pociťuji lehce zvědavé adrenalinové napětí. Nedokážu to vysvětlit, ale jako by mi u paní vychovatelky vždy najednou přestal fungovat senzor strachu a pud sebezáchovy. A nedokážu pochopit, proč se té bolesti, která mě čeká, nebojím, když např. u zubaře bych potřebovala nejlépe celkovou narkózu už jen při preventivní prohlídce.  Celý příspěvek

První výprask paní Veroniky

Letní úlet – poprvé

Doba covidová každého ovlivnila jinak. Na někoho zapůsobila depresivně, někdo si odpočinul na homeofficu, jiný přibral na váze … a na mě zaúčinkovala spankingově. Ani nevím, jak mě napadlo jednoho dubnového dne zadat do vyhledávače slovo výprask. Byla jsem překvapená, kolik odkazů na mě vyběhlo. Polovina sice spadala do sportovní terminologie typu „Pardubice dostali výprask od Hradce“ (nebo opačně?), myšleno při fotbale nebo něčem podobném, další sorta článků byla psychologického rázu týkajících se negativního účinku fyzických trestů jako výchovného prostředku na vývoj dětí. Sportovní zprávy mě nikdy nebavily a své dítě jsem téměř nikdy neuhodila (jedině jeho puberta ve mně tu a tam probouzí násilnické sklony, ale to se snažím řešit dýcháním do břicha, počítáním do desítek a blokováním účtu na Netflixu…i když teď už mě kolikrát napadlo, že by použití metod paní vychovatelky nebylo úplně od věci). Pak tu bylo několik diskusních fór, kde lidé diskutovali pořád dokola, kdy a jak dostali jako malí nebo velcí, pak několik stránek, kde, když na mě vyběhly požadavky na nějaké odsouhlasení, tak jsem je zase rychle zavřela, a pak i stránky s videy na hranici porna, na mě už tvrdšího rázu, které mě spíš odrazovaly. A najednou, když se přede mnou na monitoru objevila ženská postava s rákoskou v ruce…zatrnulo mi.  No, co vám mám povídat, znáte to…😊. Měla jsem v životě několik období, řekněme fází duševního rozpoložení, a najednou začala další etapa  – spankingová😊. Zapadla jsem tak do statistik, které ukázaly zvýšenou návštěvnost stránek se sexuálním obsahem na internetu době pandemie.

Byla jsem docela překvapená, jak mě to ovládlo, přitahovalo. Nemohla jsem si pomoct a téměř každý den jsem na stránky paní vychovatelky zabrousila a postupně prohlédla jejich obsah, něco i několikrát, hodněkrát… Prostě úchyl, říkala jsem si. Celý příspěvek

Potrestaný chlapec

Bylo nádherné ráno, ptáčci zpívali a sluníčko se usmívalo na svět. Celý víkend byl plný slunce a stejná předpověď zněla i pro pondělí. Ačkoliv byl stále školní rok, Viktor byl už měsíc u své tety Amélie. Jeho teta byla vážená žena, vlastnila jediný krám v okolí, měla tedy hodně práce a doufala, že ji Viktor pomůže, marně. Dnes už jí ale pověstný pohár trpělivosti přeteče. Viktor opět vstal o 20 minut později, zase ponocoval, což tetě velice vadilo.

Celý příspěvek

Manželská nápravna – Druhá návštěva u Paní Vychovatelky

Doba koronavirová je těžká, ale najdou se i páry, které si najdou čas na netradiční odreagování, jeden takový se u mě zastavil a Jeho povídka patří do oddělení “manželské nápravny” škoda, že jsme z toho nedělali fotky. Jinak to popsal moc hezky, co myslíte?

Druhá návštěva u Paní Vychovatelky

Je čtvrtek ráno. Sedím v práci u počítače. V tom mi přijde SMSka: „Už se ti to blíží“. Sevře se mi žaludek a odpovím: „Jj, blíží…“. Píšu si s manželkou, s Hankou. Ještě jí poprosím, ať zaplatí pokutu, kterou jsem před pár dny dostal za rychlost. Nemám totiž u sebe dopis od policie a chci to mít z krku. Hanka odpovídá, že ji zaplatí. Já na to, že „Paní Vychovatelka za to zítra vyplatí“. „No, to je pravda, ta ti to spočítá“. Ještě si vyměníme pár řádků o průběhu setkání v Praze a myšlenky se mi vrací zpět na práci.

Celý příspěvek

Žák Martin – povídka

Máme tu další povídku. Žák Martin se rozhodl podělit o povídku, která je jeho prvotina. A aby to bylo zajímavější, tak si za každou chybu přeje dostat deset ran řemenem. Kolik myslíte, že bude na konci chyb a ran?

Perný den žáka Martina

Tak Martine, vylez s tý postele. Dneska jdeš zas konečně do školy a bude už sedm. Volá na mě máma z kuchyně.  Mě trápí ranní erekce ale na honění nemám ani pomyšlení při představě co mě dneska čeká. Jo a nezapomeň se pořádně vysprchovat — volá zase máma. Vždyť jsem se sprchoval večer. To jo ale nezapomeň že ve dvanáct jdeš k paní doktorce a ve tři máš návštěvu ve VIPD.

Celý příspěvek

Výprask tety Markéty – 2. část

Pokračování povídky Výprask tety Markéty – 1. část zde

Sama dala na stůl polštář, poklepala na něj tenkou rákoskou a já si chtě nechtě musela kleknout na židli a připravit se na nejhorší. Vlastně to ale nejhorší nebylo. Zadek už jsem měla zahřátej a tenká rákoska sice v první fázi sice taky fakt bolí, ale pak to přejde na bolest vzrušující, nabíjející, takovou, která děsí, ale současně po ní člověk skrytě touží. Jenomže mě jich teď nečekalo jenom nějakých pětadvacet, ale padesát. A to už není tak příjemné. To je opravdu tvrdý trest.

Celý příspěvek

Výprask tety Markéty – 1. část

Dobrý den Paní Vychovatelko,
Jak jste si přála, posílám vám v příloze zprávu z mojí poslední návštěvy. Jsem moc ráda, že se vám Katčin popis tolik líbil. Tak snad se vám bude líbit i tohle. Ještě jednou děkuji za péči, kterou jste mi věnovala a slibuji vám, že jí zase dlouho nebude potřeba.
Moc vás pozdravuju a přeju hodně zdraví
Markéta

Celý příspěvek

Neteř Kateřina na výprasku u Paní Vychovatelky – 3. část

Rákoska se mě přestala dotýkat, pak přišlo švihnutí a po něm silný štípnutí po celý dýlce dopadu. „Au jedna!“ vyhrkla sem. Bolelo to hodně, ale ne zase tak hrozně, jak jsem se bála. Přišlo další štípnutí a pak další. Pořád to bolelo. Hrozně to štípalo. Ale už ta bolest byla jiná. Cítila jsem, jak ve mně proudí krev a i když je to nepochopitelný, dělalo mi to dobře.

Celý příspěvek