Rákoska se mě přestala dotýkat, pak přišlo švihnutí a po něm silný štípnutí po celý dýlce dopadu. „Au jedna!“ vyhrkla sem. Bolelo to hodně, ale ne zase tak hrozně, jak jsem se bála. Přišlo další štípnutí a pak další. Pořád to bolelo. Hrozně to štípalo. Ale už ta bolest byla jiná. Cítila jsem, jak ve mně proudí krev a i když je to nepochopitelný, dělalo mi to dobře.
Vstoupila jsem do malé sklepní místnosti. První co mi proběhlo hlavou bylo to, jak je vlastně malá. Na obrázcích i videích vypadala mnohem větší. Přímo přede mnou byl starý, bytelný psací stůl, za kterým stála bílá tabule. Po pravé ruce malá pohovka, vedle který stál onen výpraskový kozlík a vedle něj skříň. Po levé ruce stálo velké zrcadlo a za zády jsem měla menší zrcádko na zdi, pod kterým stála zdánlivě nevinná židle, o které jsem ale věděla, že je taky určena pro trestání a okamžitě se mi vybavil obrázek asistentky Moniky, jak před ní stojí v puntíkatých kalhotkách a s pruhy na zadečku.
Přeji vám dobrý večer vážená Paní Vychovatelko.
Dnes jsem zase po delší pauze navštívila svoji sestru. Bylo úžasné ji i Katku zase vidět a užily jsme si krásné holčičí odpoledne. Když jsem se ale v soukromí Kateřiny zeptala na její zprávu, zrudla a pak se mi přiznala, že vám ji ani po tak dlouhé době pořád neposlala. Okamžitě jsem jí nařídila, ať ji jde napsat a že vám ji ještě dneska odešlu já sama, když na ni ještě stále není spolehnutí.
Jeden nezbedník mi poslal sepsaný zážitek z VIPD a poprosil mě o jeho zveřejnění, pokud se mi bude líbit. Musím přiznat, že je to po obsahové stránce velmi pěkně a poutavě napsáno a rozhodla jsem se, že se o to s Vámi musím podělit. Jen je to psáno ve slovenštině a pro někoho to může být hůře čitelné a také si nezbedník nedal moc práce se stylistikou a možná by i za to zasloužil přídavek. Takže se prosím zaměřujte jen na obsahovou stránku, za kterou moc děkuji.
Jeden deň a zmeilo sa všetko
V chladnom rane počuť len svoje kroky a tiche dychanie. Kračam ulicou a premyšlam čo to vlastne robim. Marne hladam odpoveď hoci je jasná ako prave vychadzajuce slnko. Dnes, prave dnes je ten jedinnečny den kedy sa za par hodin zmeni sen, predstavy a sny na realitu. Ake to asi bude vo VIPD…
Veselé Velikonoce všem spankerům i spankerkám. Protože je tato doba k výpraskům nemilá a restrikce o srocování stále neustupují, nemáme pro Vás s slečnou Monikou tentokrát krásné fotečky z Jarní přírody, ani nasekané zadečky pomlázkou (která asi letos vůbec ani nebude k mání). Ani se neplánuje žádná omlazovací Velikonoční akce. 🙁 Ale lidé v karanténě jsou doma a mají čas snít i psát, a tak jsem obdržela jednu spankerskou erotickou povídku, o kterou bych se s Vámi ráda podělila, snad se Vám bude líbit, i když je jiná a ne tak výchovná. Za povídku moc děkuji a budu doufat, že i vy ostatní, nezůstanete pozadu a o nějaké zážitky nebo sny se s námi podělíte 🙂 , abychom se nenudili. A teď ta povídka č.1.
Blíží se svátky, které jsem vždycky z duše nenáviděla, nechápala jsem, proč se má ženská nechat zmrskat od mužů, kteří se na ní postupně střídají tak jak chodí na koledu a ještě jim za to dávat vajíčka. A to mě inspirovalo k jedné takové představě, kterou bych asi vážně nechtěla zažít, ale při představě, že by se takto velikonoce mohly zvrhnout, tak se červenám a vlhnu. Celý příspěvek
Student Alex
Zdravím všechny milovníky spankingu. Spousta z vás tu už popsala svoje zážitky z návštěvy VIPD. Původně jsem vám chtěl napsat o svojí první lekci, ale o té už tu spousta z vás psala a já to navíc dlouho odkládal a tím už vyprchala autentičnost. Proto bych vám rád napsal o svojí třetí lekci na které jsem se poprvé potkal s asistentkou Monikou.
Jmenuji se Alex a jsem 21 letý student jedné z pražských škol. Jako spousta studentů jsem ale brzo přestal celou školu hrotit a tím jsem se začal dostávat do problémů. Referáty jsem odevzdával pozdě a na hodinách jsem nebyl připravenej. Jednou jsem pátral na webu a objevil web Paní Vychovatelky. Spanking pro mě nebyl novinka a dokonce to kdysi v pubertě bylo první porno co jsem viděl. Todle ale bylo něco ještě víc.
(věnováno především Paní Vychovatelce, a také ostatním dívkám, které se tak jako já podrobují její přísné i laskavé výchovné péči, zejména Rebelce Monice a nezbedným školačkám Klárce a Lence)
Je letní podvečer, něco po 18. hodině, a já vystupuji z tramvaje a ještě chvilku po jejím odjezdu přešlapuju na ostrůvku. Měla bych vykročit a jednou z ulic stoupat od od té zastávky nahoru, jenže teď, když už jsem blízko u cíle své cesty, se mi nervozitou znovu začíná svírat zadeček, protože si znovu naplno uvědomuju, kam vlastně jdu a proč…
14:00, přesný čas kdy se dvě nezbedné školačky, Lenka s Klárou, které mají menší problém s kázní, musí dostavit do ředitelny. Obě tuší, že návštěva ředitelky nebude příjemná. Každou vteřinou nervozita stoupá. Ani jedna nechce zazvonit na zvonek, ale už vůbec nechtějí přijít ani o minutu pozdě. Lenka tedy s rukou, která se třese, zazvoní na onen zvonek, z něhož se později ozve paní ředitelka, která je pozve k sobě dál.
Tak a jsem tu s dalším zážitkem z mé pracovny.
Nedávno mě oslovil chlapec (vlastně muž kolem padesátky), ale pro mě to jsou vlastně všichni nezbední chlapci. 🙂 Byla to jeho první návštěva, ale konečně našel odvahu mě oslovit a splnit si tak svůj spankingový sen. Chtěl se cítit zase jako malý zlobivý chlapec, co zaslouží za vyučenou. Má partnerku, tak nemůže mít stopy po rákosce, ale rád by zažil opravdový výprask. Předem jsme se dohodli, že tedy použiji jen ruku a řemen a budeme doufat, že to zadeček nějak nepoznamená. A též téma, za co by měl dostat? Vymysleli jsme to společně. Chtěl se vyhnout písemce z matiky a nahlásil, že je ve škole bomba. Bohužel pro něj v telefonní budce u školy je pro takové případy skrytá kamera a tak místo domů putoval rovnou do ředitelny.
Paní Vychovatelka si poradí s každým nezbedníkem
Musím přiznat, že jsem byl už docela dlouho fanoušek stránek paní Vychovatelky. Přitom nejsem žádný masochista, ani sadista. Víc mě láká hra dominance a submisivity, ovšem z webu jsem měl pocit, že jde pouze o ten výprask – bolest, což určitě nepatří mezi moje představy. O to větší bylo moje nadšení po zjištění, že se pletu. Přes e-mail jsme se s paní Vychovatelkou snadno domluvili a ona vyšla vstříc mým přáním, ačkoliv zadek mám červený pěkně. Ale popořadě.
Tak dnes mě čeká výprask, říkám si. Je to vzrušující pocit, který se mísí s příjemným strachem, zvlášť když si vzpomenu, že na mě bude čekat nejen paní Vychovatelka, ale i slečna asistentka Monika. Přicházím v předstihu a zvoním o 2 minuty dříve, což se ukáže jako chyba. Paní Vychovatelka mi proto vzkáže, že si mám počkat dalších pět minut. Jsem pěkně nervózní, hra začíná.