Bylo nádherné ráno, ptáčci zpívali a sluníčko se usmívalo na svět. Celý víkend byl plný slunce a stejná předpověď zněla i pro pondělí. Ačkoliv byl stále školní rok, Viktor byl už měsíc u své tety Amélie. Jeho teta byla vážená žena, vlastnila jediný krám v okolí, měla tedy hodně práce a doufala, že ji Viktor pomůže, marně. Dnes už jí ale pověstný pohár trpělivosti přeteče. Viktor opět vstal o 20 minut později, zase ponocoval, což tetě velice vadilo.
Doba koronavirová je těžká, ale najdou se i páry, které si najdou čas na netradiční odreagování, jeden takový se u mě zastavil a Jeho povídka patří do oddělení “manželské nápravny” škoda, že jsme z toho nedělali fotky. Jinak to popsal moc hezky, co myslíte?
Druhá návštěva u Paní Vychovatelky
Je čtvrtek ráno. Sedím v práci u počítače. V tom mi přijde SMSka: „Už se ti to blíží“. Sevře se mi žaludek a odpovím: „Jj, blíží…“. Píšu si s manželkou, s Hankou. Ještě jí poprosím, ať zaplatí pokutu, kterou jsem před pár dny dostal za rychlost. Nemám totiž u sebe dopis od policie a chci to mít z krku. Hanka odpovídá, že ji zaplatí. Já na to, že „Paní Vychovatelka za to zítra vyplatí“. „No, to je pravda, ta ti to spočítá“. Ještě si vyměníme pár řádků o průběhu setkání v Praze a myšlenky se mi vrací zpět na práci.
Máme tu další povídku. Žák Martin se rozhodl podělit o povídku, která je jeho prvotina. A aby to bylo zajímavější, tak si za každou chybu přeje dostat deset ran řemenem. Kolik myslíte, že bude na konci chyb a ran?
Perný den žáka Martina
Tak Martine, vylez s tý postele. Dneska jdeš zas konečně do školy a bude už sedm. Volá na mě máma z kuchyně. Mě trápí ranní erekce ale na honění nemám ani pomyšlení při představě co mě dneska čeká. Jo a nezapomeň se pořádně vysprchovat — volá zase máma. Vždyť jsem se sprchoval večer. To jo ale nezapomeň že ve dvanáct jdeš k paní doktorce a ve tři máš návštěvu ve VIPD.
Pokračování povídky Výprask tety Markéty – 1. část zde
Sama dala na stůl polštář, poklepala na něj tenkou rákoskou a já si chtě nechtě musela kleknout na židli a připravit se na nejhorší. Vlastně to ale nejhorší nebylo. Zadek už jsem měla zahřátej a tenká rákoska sice v první fázi sice taky fakt bolí, ale pak to přejde na bolest vzrušující, nabíjející, takovou, která děsí, ale současně po ní člověk skrytě touží. Jenomže mě jich teď nečekalo jenom nějakých pětadvacet, ale padesát. A to už není tak příjemné. To je opravdu tvrdý trest.
Dobrý den Paní Vychovatelko,
Jak jste si přála, posílám vám v příloze zprávu z mojí poslední návštěvy. Jsem moc ráda, že se vám Katčin popis tolik líbil. Tak snad se vám bude líbit i tohle. Ještě jednou děkuji za péči, kterou jste mi věnovala a slibuji vám, že jí zase dlouho nebude potřeba.
Moc vás pozdravuju a přeju hodně zdraví
Markéta
Rákoska se mě přestala dotýkat, pak přišlo švihnutí a po něm silný štípnutí po celý dýlce dopadu. „Au jedna!“ vyhrkla sem. Bolelo to hodně, ale ne zase tak hrozně, jak jsem se bála. Přišlo další štípnutí a pak další. Pořád to bolelo. Hrozně to štípalo. Ale už ta bolest byla jiná. Cítila jsem, jak ve mně proudí krev a i když je to nepochopitelný, dělalo mi to dobře.
Vstoupila jsem do malé sklepní místnosti. První co mi proběhlo hlavou bylo to, jak je vlastně malá. Na obrázcích i videích vypadala mnohem větší. Přímo přede mnou byl starý, bytelný psací stůl, za kterým stála bílá tabule. Po pravé ruce malá pohovka, vedle který stál onen výpraskový kozlík a vedle něj skříň. Po levé ruce stálo velké zrcadlo a za zády jsem měla menší zrcádko na zdi, pod kterým stála zdánlivě nevinná židle, o které jsem ale věděla, že je taky určena pro trestání a okamžitě se mi vybavil obrázek asistentky Moniky, jak před ní stojí v puntíkatých kalhotkách a s pruhy na zadečku.
Přeji vám dobrý večer vážená Paní Vychovatelko.
Dnes jsem zase po delší pauze navštívila svoji sestru. Bylo úžasné ji i Katku zase vidět a užily jsme si krásné holčičí odpoledne. Když jsem se ale v soukromí Kateřiny zeptala na její zprávu, zrudla a pak se mi přiznala, že vám ji ani po tak dlouhé době pořád neposlala. Okamžitě jsem jí nařídila, ať ji jde napsat a že vám ji ještě dneska odešlu já sama, když na ni ještě stále není spolehnutí.
Jeden nezbedník mi poslal sepsaný zážitek z VIPD a poprosil mě o jeho zveřejnění, pokud se mi bude líbit. Musím přiznat, že je to po obsahové stránce velmi pěkně a poutavě napsáno a rozhodla jsem se, že se o to s Vámi musím podělit. Jen je to psáno ve slovenštině a pro někoho to může být hůře čitelné a také si nezbedník nedal moc práce se stylistikou a možná by i za to zasloužil přídavek. Takže se prosím zaměřujte jen na obsahovou stránku, za kterou moc děkuji.
Jeden deň a zmeilo sa všetko
V chladnom rane počuť len svoje kroky a tiche dychanie. Kračam ulicou a premyšlam čo to vlastne robim. Marne hladam odpoveď hoci je jasná ako prave vychadzajuce slnko. Dnes, prave dnes je ten jedinnečny den kedy sa za par hodin zmeni sen, predstavy a sny na realitu. Ake to asi bude vo VIPD…
Veselé Velikonoce všem spankerům i spankerkám. Protože je tato doba k výpraskům nemilá a restrikce o srocování stále neustupují, nemáme pro Vás s slečnou Monikou tentokrát krásné fotečky z Jarní přírody, ani nasekané zadečky pomlázkou (která asi letos vůbec ani nebude k mání). Ani se neplánuje žádná omlazovací Velikonoční akce. 🙁 Ale lidé v karanténě jsou doma a mají čas snít i psát, a tak jsem obdržela jednu spankerskou erotickou povídku, o kterou bych se s Vámi ráda podělila, snad se Vám bude líbit, i když je jiná a ne tak výchovná. Za povídku moc děkuji a budu doufat, že i vy ostatní, nezůstanete pozadu a o nějaké zážitky nebo sny se s námi podělíte 🙂 , abychom se nenudili. A teď ta povídka č.1.
Blíží se svátky, které jsem vždycky z duše nenáviděla, nechápala jsem, proč se má ženská nechat zmrskat od mužů, kteří se na ní postupně střídají tak jak chodí na koledu a ještě jim za to dávat vajíčka. A to mě inspirovalo k jedné takové představě, kterou bych asi vážně nechtěla zažít, ale při představě, že by se takto velikonoce mohly zvrhnout, tak se červenám a vlhnu. Celý příspěvek