Archiv pro rubriku: Povídky

Poprvé… (Ale určitě ne naposledy…) Tzv. Cukrárna – ochutnávka nástrojů a poznání PV

Poprvé… (Ale určitě ne naposledy…)

Tak i já jdu s kůži na trh. Asi to i dlužím, vzhledem k tomu, jak ráda čtu spankingové povídky a kolik jsem jich v životě přečetla…

Můj příběh začíná podobně jako spoustě dalším. První náznaky se objevují už v raném dětství, tipuji, že Pohádka o Jelenovi, co dal Pacholíčkovi, co proto, protože ho neposlouchal, byla první vlaštovka 🙂 Následovaly Kopyto a Mňouk, kamarádka, co doma dostává vařečkou a já z ní mámím podrobnosti…

V té době, jsem si připadala jako trošku úchyl a teprve s prvním objevením internetu jsem narazila na podobně smýšlející lidi. Byl to skvělý pocit, že v tom nejsem sama. Moje kapesný často propadlo ze drahocenné minuty vytáčeného internetu 😀 Ať už na chatu nebo později na stránky typu Ayronův spankingový deník, divciny, bdsm.cz atd. S velkou opatrností, mazáním historie a podobnýma srandama. Pc jsme měli doma na společné chodbě 😀 Nikdy jsem nenašla odvahu to realizovat, bála jsem se, na koho bych narazila. Pozdejš jsem svoje představy (aspoň částečně) naznačila postupně třem různým partnerům. Výpraskově nepolíbenými a ze začátku pro ně bylo nepředstavitelné, že by měli uhodit ženu. Nicméně tomu velmi brzy přišli na chuť a troufám si tvrdit, že to praktikují dodnes 🙂 Ale nebylo to úplně ono. Pro mě to kouzlo v tom potrestání, čekání, studu. Není to o bolesti, nejsem masochista. A taky mě nepřitahují nějak ty řetězy, dominy, latexy, roubíky apod. Takže nebylo to špatný, ale nebylo to ono. Až pak jsem narazila před pár měsíci na stránky VIPD. Nechápu, jak je možné, že mi zůstaly tak dlouho utajeny. Ale teprve po přečtení Vašich reálných příběhů a zkouknutí reálných fotek, začal červíček vrtat, abych to šla zkusit. Až jednoho dne jsem si řekla, jo a napsala mail Paní Vychovatelce. Odpověděla opravdu statim, naštěstí, jinak bych si to taky mohla rozmyslet, že 🙂 A domluvily jsme na na termínu na další týden.

Po dvoudenní práci v Praze jsem třetí den vyrazila ráno směr Žižkov. Poučena blouděním od ostatních, jsem jela s dostatečným předstihem, takže jsem byla na místě moc brzo. Prošla jsem bezmyšlenkovitě dva obchody a pak si dala v kavárně kávu a hlídala čas na mobilu. Popovídala jsem si tam s fajn pánem a pořád mi to připadalo úplně nereálné, že se to děje :)) Pak jsem vyrazila k oněm dveřím. Došla jsem asi 2 minuty před, tak s nenápadným postáváním kolem jsem číhala na přesný čas. Ve chvíli, kdy jsem zazvonila, zvonil mi taky mobil s neznámým číslem. Neměla jsem Paní Vychovatelku uloženou, takže jsem hned nevěděla, že je to ona, mohl to být kurýr nebo kdokoli, takže radši zvoním, aby to nebylo pozdě :)) Ozvala se Paní vychovatelka, že se moc omlouvá, ale potřebuje něco dořešit, jestli bych mohla 5 minut počkat. Říkám: „Ok, není problém.“ Paradoxně mě to uklidnilo, já byla připravená na strohý tón a ono milý hlas, co se mi omlouvá :)) Napodruhé zazvonění vyšlo a já stojím v té oné místnosti s tou onou slavnou Paní Vychovatelkou a pořád nějak nevěřím. Ale povídání od první vteřiny příjemné, strach nějak opadl, ale nervozita samozřejmě ne. Pořád nepředstavitelné, že bych za chvíli měla dostat na holou od úplně cizího člověka tady někde ve sklepě na Žižkově. Občas mi fakt ujede úsměv, když si tu absurditu uvědomím 🙂 No ale pak není už úplně čas. Domluvili jsme se na vyzkoušení řemenů, rákosek, vařečky, Ďáblíka no a jsem poslána sundat si svetr a džíny. Prý to nebudu potřebovat 🙂 Stud se snažím přebít pocitem jakože u doktora, kde je taky přece normální si odložit oblečení před člověkem, co ho neznám. No a už se mam položit sedící Paní Vychovatelce přes kolena a fakt se to začíná dít. Ruku má ráznou, ale hlazením se to to kompenzuje a jde to. Pak stažení kalhotek, aby pocit malé holky byl dokonalý, se stud dovršuje a pokračujeme. Vím, jak ruka rázná umí být, takže mě to úplně nepřekvapuje. Spíš mě překvapuje to, že se po 20 letech se konečně děje to, co jsem si někde milionkrát představovala.

Pak vztyk a na natažené ruce dostávám několik druhů řemenů – od lehčích až po nějaký oblíbený, prý 🙂 V poloze na gauči přes polštář(ano, je to fakt pohodlná pozice a můžu se vidět v zrcadle – hrůza) a poloze opřená přes gauč, že mezi nohama vidím svoji nahotu – to je hodně stydící moment. Ale není čas na přemýšlení. Mám dostat od každého pět, ale hned si vykoleduju pět navíc za nějaké to „joooo“ místo správné odpovědi. Ostatně jako ještě několikrát. Holt nepoučitelná, ale fakt to nebylo schválně. Zatím jsem se na provokace fakt necítila 😀 Počítání mi nevadí, naopak se mi líbí, ale ty odpovědi mi dělají potíž 😀 Stejně tak mám tendenci mluvit spíš potichu. Ty lehčí řemeny šly ustát, ten poslední byl už silnější káva a cítím, že zadek bude fakt modrý.

Rákosek jsem se hodně bála, zároveň po nich toužila. Po příkazu ohnout přes stůl úplně kulminuje moje spankerské srdíčko a zároveň se bojí a zároveň tu chvíli miluje. Rákosky šly od tenké, po tu na Holky až po Svobodu, kterou jsem dostala jednu ránu a stála za to. Nenápadně zkoumám zadek v zrcadle, dočervena přes to dvojproužek od rákosky, někde už tuším prosvítat modrou…

Vybírání vařečky vlastní volbou je týrání mozku v rozhodování, nakonec beru nějakou malou, i když původně jsem měla vyhlídnutou jinou. A tou to teda bolí fest, že skáču paní Vychovatelce z nohou. A jí se to líbí 🙂

Namazání mastičkou je palčivé až až a zároveň je někde v hloubi mě malý smutek, že už to končí a zároveň skvělý, že jsem to zvládla. Sezení už s kalhotami u stolu je teda dosti nepříjemný fyzicky, ale skvělý psychicky. Tam jsme zjistily, že jsme zapomněly na Ďáblíka a skoro už na odchodu, se mě paní Vychovatelka ptá, jestli chci. A já blbec souhlasím 😀 Asi bych si to pak vyčítala, kdybych odmítla. I když za chvíli lituju, že jsem chtěla 😀 Myslela jsem, že to bude jen před kalhoty, ale ono ne. Kalhoty dolů, ohnout a následuje fakt 10 hodně palčivých ran, při kterých už vidím tu fialovou, co na tom zadku za dva dny bude a vůbec nevím, jak to společensky budu skrývat 😀

No a už odcházím s tím známým euforickým úsměvem, bolavým zadkem a vím, že tu nejsem naposledy… 😉 Praskám pocity a nemám je komu sdělit, tak aspoň tady Vám, protože Vy mě určitě pochopíte 🙂

Poznámka Paní Vychovatelky: Tomuto výprasku říkám Cukrárna hlavně proto, že si trestaný může vyzkoušet (ochutnat) více nástrojů, když s nimi ještě nemá zkušenosti a netuší, který se mu líbí a který ne. Pokud mu nějaký vyloženě „nechutná“ může poprosit o ochutnávku jiného. Počty se předem napíší na tabuli, aby bylo jasno kolik dotyčný/á dostane a Paní Vychovatelka nepřestane dokud nepadne poslední rána, jen nástroje se mohou v průběhu na žádost měnit. Nejsem domina a se mnou se dá mluvit možná i trochu smlouvat 🙂 Vždy vše co dělám, dělám pro Vaše dobro ! ☝️😈😊🤗

Cérka z Moravy a „PÁTÁ“ návštěva ve VIPD odbila a 🙏 kajícná prosba 🙏pro tu další

1 komentář

Zdravím všechny vyznavače SPANKINGU a příznivce VIPD 😘 ❤️

Pro ty, co už nemohou dočkat, dalšího pokračovaní, mám tady malý úryvek z další návštěvy Cérky z Moravy ve VIPD. Zbytek nebo spíše delší celou verzi najdete ZDARMA na https://www.forendors.cz/panivychovatelka a ti co mě podpoří a předplatí si videa ( členství Kožený řemen), se navíc můžou podívat kolikrát Leontýnce spadla rákoska při jeho narozeninovém výprasku nebo kolik ran navíc dostala Paní Veroniqa rákoskou v ostudné poloze svíčka, když zapomněla poděkovat!?! Teď děkuji Cérce za její poutavý příběh a těším se na ní v pátek, až vznikne další pokračování, schválně jestli přijde o minutu pozdě? 🤭🤭 … Ale asi ne, neboť ještě než jsem dopsala tento příspěvek pro vás, přišla její – 🙏 kajícná prosba 🙏

Mladá nerozvážná dívka, nováček ve spankingu, Cérka z Moravy se nechala na netu s ostatními nezbedníky “trochu” unést a jak se její termín návštěvy blíží, tak si uvědomila, že její trest narostl do obřích rozměrů – Poraďte, co s ní mám dělat? Když nebudu dostatečně důsledná, provokace budou pokračovat, viď Veroniqo?! Ale přeci jí nemohu nechat prostát důležitou večeři? 😉 Mám vyslechnout její 🙏 kajícnou prosbu 🙏?

OSUD JEJÍ PRDELKY JE TEĎ ČÁSTEČNĚ VE VAŠICH RUKOU🔥HLASUJTE PROSÍM!🔥 ZDARMA v anketě na https://www.forendors.cz/p/792367955735354222 kde najdete celé znění její prosby, i anketu co s ní mám dělat?

A nezapomeňte si přečíst i její příběh z Páté návštěvy i to Vám třeba pomůže se rozhodnout jaký trest zaslouží tentokrát 🙂

– Fňukám a fňukám…. Rány padají. Proniká mnou nehorázná bolest. Už to nevydržím! Rákoska je vážně za trest!!! Po finální 25. ráně si na chvilinku oddychnu. Alespoň do té doby, než si uvědomím, že na tabuli mám od Paní Vychovatelky vyměřenou ještě další dávku 20 ran opět rákoskou za zaspání, které jsem prostě neudělala schválně! Byla jsem z toho tehdy celý den špatná. A teď si to teprve odpykám. Tohle vážně nepřežiju. Dnešní boj s rákoskou rozhodně nemůžu vyhrát! „Vztyk! Ještě Tě čeká těch dalších 20 rákoskou! To už je docela hodně, že??!“, oznamuje škodolibě Paní Vychovatelka. „No, že bych si vzala tu velkou Svobodu, aby si to děvče už konečně pamatovalo, že má chodit včas??!!“, snaží se mě Paní Vychovatelka „navnadit“ na další sérii výprasku.😈 😈

Březen – pro výprask do VIPD vlezem 😉😄

3 komentáře

Každý zná pořekadlo Březen – za kamna vlezem, jako že je stále ještě zima? Ale já říkám, proč bychom lezli za kamna, když si můžete dojít do VIPD pro výprask, to vás správně zahřeje! Už výprask rukou může být správně zahřívací. A správný zahřívací výprask by neměl skončit dokud nebude prdelka pěkně červená a teplá ba sálající teplo. To se dá docílit i pěkným minutovým výpraskem za pozdní příchod, viď Veroniko?

Ale nebudeme předbíhat. Na Forendors nám paní Veroniqa ukázala svou krásnou hvězdnatou prdelku, jak vznikala jak se u toho kroutila. A přibydou další pozice, jen co se dohodnou s Markem jestli taky pošle nějaké video z návštěvy VIPD na , které všichni čekáme?! Kolikrát spadne Leontýnce rákoska během oslavy 47 narozenin? a dokáže i slečna asistentka Monika aby při narozeninovém výprasku Leontýnce spadla rákoska? A jak vydrží dvojitý výprask rákoskami 2X47 od obou? Prostě oslava se vším všudy. 🙂 Vše na Forendors, kde si i dámy jako Cérka z Moravy, Nikita a Veroniqa sázejí a špičkují se, kdo vymyslí provokaci na Paní Vychovatelku. A jak to dopadne, Vám nakonec napíše Nikita a třeba pak i Veronika. Kdo chce, může se stát součástí spankingové rodiny, třeba jen na dálku z bezpečí svého domova. Je důležité sdílet své pocity, zkušenosti a třeba i strach nebo nadšení 🙂 Video ZDARMA, kde si můžete i zatipovat a přečíst komentáře jiných, najdete na https://www.forendors.cz/panivychovatelka Videa a fotky z akcí budou stále přibývat. Já děkuji všem co chodí a nebo přispívají na chod VIPD. Bez Vás by to nešlo 😘 ❤️

Cérka z Moravy počtvrté ve VIPD péči

5 komentáře

Zdravím všechny vyznavače SPANKINGU a příznivce VIPD 😘 ❤️

Zde je malá ochutnávka příběhu Cérky z Moravy, která se již po čtvrté vydala do víru velkoměsta za Paní Vychovatelkou a její přísnou výchovou a pádnou rukou. A já jí tím děkuji, že se s námi o svůj zážitek zase podělí 😘 ❤️

Cérka z Moravy počtvrté ve VIPD péči

Zkusit pozdní příchod nebo radši ne? Tuhle otázku si kladu už od poslední lekce. A čím víc se blíží můj další termín u Paní Vychovatelky, tím častěji se na ni snažím najít odpověď. Co by se mi tak mohlo stát? Něco určitě ano, ale co přesně? Za pozdní příchod mám stanovenou sazbu 15 rákoskou. No jo, jenže platí to i pro VIPD nebo má v tomto ohledu Paní Vychovatelka připravenou nějakou specialitku? Když jsem se ptala, na tohle jsem odpověď (asi záměrně) nedostala… S touto myšlenkou nicméně dlouho koketuji, a nakonec docházím k odhodlání to tentokrát opravdu risknout. Nějak to zkrátka považuji za dobrý nápad. To dám, však co?! Den před lekcí už o tom tolik přesvědčená nejsem… 😄Sice tuto variantu úplně nezavrhuji, ale říkám si, že bych se docela spokojila s tím, kdyby to bylo až někdy v budoucnu. Po celou cestu do Prahy si ve vlaku dodávám odvahy, nicméně jsem pořád tomuto ďábelskému plánu jakž takž nakloněna. To se však mění s příchodem do Řehořovy ulice, kde to na mě zase úplně padá. Ta ulice je prostě celá taková přísná. Už jen ta dvě „ř“ v názvu, připomíná mi to slavné Máchovo „řinčí řetězů hřmot“. Tady by se spíš hodilo „řemenů“… Vysoké budovy, dlouhá šedá ulice, často se tam někdo popere… úplně tam cítím tíhu toho výprasku.😄 Mám chuť svoje rozhodnutí dostavit se k Paní Vychovatelce později ještě poněkud přehodnotit. I když na druhou stranu, ta zvědavost je stále dost silná. Jsem na vážkách. Udělat to nebo ne? Strašné dilema toto! Připadám si jako v pohádce, kdy je hlavní hrdina příběhu postaven před zásadní volbu, kterou musí stihnout vyřešit v určitém časovém limitu. Do lekce ještě zbývá víc než půl hodiny. Ještě mám pořád čas zvrátit svůj neblahý osud. Stačí se dostavit dřív, než se přesypou hodiny. Nic víc. Jak tohle dopadne?🤔 Během procházky ulicí se snažím o vysoce neutrální výraz. Letáky jsem samozřejmě zapomněla doma… 😐 Když procházím kolem TOHO domu, dělám, že vůbec nevím, co se tam odehrává. Moje paranoidita se opět citelně projevuje. Měla bych s tím už konečně něco dělat, fakt diagnóza. 🙈 Třeba mi s tím pomůže právě časté navštěvování VIPD? 😊 Každopádně, můj plán je jasný – někam si zalézt, dát si něco k pití a u toho se už konečně rozhodnout. A protože jsem si předsevzala na svém paranoidním já opravdu alespoň částečně pracovat, vyrážím do podniku, kam jsem zašla už před druhou lekcí. Jsem z toho sice nervózní, ale snažím se uklidnit tím, že už je to cca 3 měsíce, a že si mě už rozhodně nemůže nikdo pamatovat. Je tam úplně ta stejná obsluha. Opět si dávám stejný nápoj – pomerančový džus, dokonce si sedám ke stejnému stolu (takhle hustá a odvážná já jsem!) 😄, zdvořile odmítám, když mi nesou příbor. A hádejte, co se stalo? Vůbec nic! 😄U toho se pouštím do úvah na téma „VIPD a blízké okolí“: Pokud není ten dotyčný stejně založený, tak VIPD ani nezná. Pokud zná, je nesjpíš stejně založený a měl by tím pádem pochopení. 😊 A kombinace obojího, tedy, že zná, ale není takto zaměřený, je snad velmi málo pravděpodobná… 🤔 U skleničky džusu pořád váhám. Teď by se mi hodila nějaká květinka, škoda, že je leden a nic nekvete. Přijít pozdě/včas/pozdě/včas… Tak alespoň zkouším „ententýky“ na různé způsoby. Další variantou je hod korunou, nicméně pořád to zkouším znovu, jelikož ani o jedné z variant nejsem stoprocentně přesvědčená. Finální rozhodnutí si tedy nechávám opravdu až na samý závěr. Postupně se mi neuvěřitelným způsobem zvyšuje hladina adrenalinu v krvi. V 11:52 se stane něco, co opravdu nečekám: přijde mi zpráva od Paní Vychovatelky, že klidně můžu přijít dřív, abych nemrzla a nepřemýšlela nad tím, kdo mě vidí, jsem očekávána! Doslova mě zachránila, protože prostě tušila, co zamýšlím. 😊 Smsky si teda všimnu až malinko později, protože mám nastavený tichý režim. Už se mi totiž stalo, že před lekcí se mnou chtěla kolegyně něco „strašně neodkladného“ řešit a vězte, že před vstupem do „VIPD světa“ mi to vážně nemyslí, nedokážu se soustředit, a už vůbec nemám náladu se vykecávat o blbostech, takže pro jistotu… 😅 A taky se snažím chvilku meditovat a dýchat zhluboka. Úplně mi ta zpráva vyrazila dech. Čtu ji asi 3x a přemýšlím, co teď?! V tu chvíli to vnímám jako šanci, která se neodmítá, tedy šanci zachránit se, oddálit hrozbu, která by mě postihla, kdybych zazvonila později. Najednou je mi líto přijít pozdě. Vždyť je to znamení z nebe! Dneska není vhodný den na pozdní příchod! Ano!!! Teď už to vím, teď už jsem definitivně rozhodnutá: NECHCI přijít pozdě! Nechci naštvat Paní Vychovatelku! Chci přijít VČAS a být vzorná! No jo, jenomže tyto mé úvahy mi zabraly skoro tři minuty, je už nějakých 11:56 a já pořád sedím nad stále nedopitým džusem v podniku u parku… 😮V cukuletu si oblékám bundu, na záda házím batoh a mířím střemhlav k východu. Děkujuuu, na shledanou!!!, volám už za běhu. Potřebuji přeběhnout silnici. Počkat, zrovna jede auto. 🙈 Tak ještě jedno, „výborně“… Tak a teď! Rychle!!!! Makeeej!!! Šviheeej!!! V totálním stresu běžím kolem parku jako blázen, jsem celá zadýchaná, bunda mi dost šustí, teď jsem fakt megálně nenápadná! Rychle juknu na mobil, je 11:58 a já jsem teprve dole ulice pod kopečkem, který se mi teď zdá nějaký větší a ulice nějaká delší… 🤔Alespoň píšu Paní Vychovatelce rychlou odpověď „děkuju, už letím“, kdybych to přeci jen nestihla, aby alespoň viděla, že jsem se jakože snažila. No, i když by mi to stejně bylo platné jak chaloupka v Blatné. Pořád ještě zbývá něco málo času, pospíchám, jak jen můžu, ale dělají se mi mžitky před očima, sotva popadám dech, a začínám mít pocit, že mi nohy těžknou a zpomalují, jakoby se přilepily k chodníku! Hrůza! Stěží se přibližuji, ale nemám dost odvahy podívat se na hodinky. Co když už je pozdě?! 😯 Já to nechci vědět!!! 🙈Už jen kousíček, támhle jak stojí ta motorka před vchodem, to je ono, snažím se zorientovat v prostoru. Tentokrát se vůbec nezastavuju, neprodýchávám, nic nepromýšlím, okamžitě se vrhám na zvonek. Teprve potom se strachem kontroluji čas a pozor – stihla jsem to!!! Minutu před, možná necelou, ale prostě v limitu!!! Obrovské UFFFFFF!!!! Paní Vychovatelka mě pouští dál a podle hlasu je poznat, že je ráda, že jsem to stihla. 👏😊Tím, jak dobíhám takto doslova na poslední chvíli, nemám moc času nad ničím přemýšlet, což má jednu obrovskou výhodu. Než si stihnu uvědomit, jak nesmírně těžké a stresující je pro mě zazvonit a sejít po schodech, jsem už dole, kde opět stojí usmívající se Paní Vychovatelka. Je na ní vidět, že je ráda za to, jak to nakonec dopadlo. 😊 „Vítám Tě,….,četla jsi moji zprávu, že můžeš zvonit dřív? Říkala jsem si, že asi provokuješ, když jsi to nechala až takto na poslední chvíli…“ Přivítáme se a mířím do učebny. Vysvlékám si bundu, boty měním za teplé bačkorky a Paní Vychovatelka ještě s potutelným úsměvem prohodí: „Zatopila jsem, aby nám nebyla zima. No, ale Tobě bude stejně za chvilku horko…“ Už teď, když to říká, cítím teplo rozlévající se po celém těle. Ze všech stran na mě koukají nejrůznější výchovné i trestné pomůcky. Slyším, jak se mi smějí a jak se mezi sebou dohadují, kdo z nich půjde první na řadu. Asi z toho už úplně magořím. 😄 Naštěstí mě z těchto podivných halucinací vytrhává Paní Vychovatelka, která mě, ještě než usednu na židli, častuje pochvalou: „Výborně, máš šaty, takhle se mi to líbí! Vidím, že ses připravila, ne jako poprvé…“, naráží na moji první lekci, kdy jsem se docela vykutáleně dostavila v kalhotách. 😄 Paní Vychovatelka bere své záznamy o mé maličkosti
a k tomu si ještě otevírá mail, ve kterém jsem pod názvem „kniha hříchů“ poctivě vypsala všechny své přešlapy poslední doby. Paní Vychovatelka se na mě dlouze dívá, má svůj typický vychovatelský výraz, ve kterém se snoubí úsměv, přátelské přijetí, přívětivá péče, ale současně bezbřehá přísnost, důslednost a smysl pro spravedlnost, a pouští se do hloubkové analýzy mého svědomí: „Takže cérko, vidím, že zase budu muset být přísná! Čtu tady “nepozornost v práci“ a “odkládání povinností“?!! Co mi k tomu řekneš?“ Pokrčím rameny. Nemám co, prostě stalo se… „A co na to říkají v práci, že si neplníš dostatečně svoje povinnosti? Respektive že je plníš, ale pozdě?! To se jim asi moc nelíbí, ne?“, ptá se Paní Vychovatelka úderně, nicméně její otázka zůstává bez odpovědi, jelikož ji vyhodnocuji jako řečnickou. „Máte pana ředitele nebo paní ředitelku?“, pokračuje v průzkumu. – „Pana ředitele“, pípnu. „Hm, pana ředitele… Co by asi říkal na to, že za svoje chování dostáváš na zadek?!“ Začervenám se. „Vidíš, už se stydíš!“, komentuje Paní Vychovatelka, které prostě nic neujde. 😄„A stydíš se alespoň, když to odevzdáš pozdě?“ – „Ano“…., odpovím stručně a pravdivě… Nicméně to není zdaleka to nejhorší. Co Paní Vychovatelku skoro zvedne ze židle, jsou moje opakující se pozdní příchody. Nejvíc ji rozlítí ten na zkoušku sboru, kdy jsme nacvičovali vánoční zpěvy: „Počkej?! Chceš mi snad říct, že jsi přišla pozdě už čtyři dny po minulé lekci??!!! Ale vždyť to jsi ještě byla fialová!!!“, vyhrkne přísným a pohoršeným tónem. Ouha… Velmi nešikovně jsem totiž k pozdním příchodům uvedla i datum… Nezbývá mi tedy nic jiného než to přiznat. Celý příspěvek →

Únor bílý …není, ale prdel červená ve VIPD to musí být 🍑❤️

10 komentáře

Zdravím všechny vyznavače SPANKINGU a příznivce VIPD 😘 ❤️

Leden je za námi a už se jistě těšíte na jaro? Já u se nemůžu dočkat a proto odlétám do teplých krajin na pracovní dovolenou, od 15.2.-25.2. nebudu ve VIPD k dispozici. Tak kdo má zájem výprask, přijďte tento týden nebo až koncem února. 😄

Když má člověk něco výpraskem nakreslit na prdeli, tak vás jistě vždy napadnou proužky od rákosky😄👍 Ale co zkusit něco úplně jiného? Jak asi vypadá puntíkatá prdelka? A její výroba je taky záhada?! Nebo ne? Pro trestaného ( tedy pro plátno), je to prý velmi útrpný proces, ale výsledek stojí za to, co říkáte?! 👍🤣 Přijde si to někdo také zkusit? 😂😅 Na Forendors uvidíte více fotek a jak se rozjela komunikace a špičkování mezi danými účastníky Jako je Veroniqa, Mark a jistě se připojí i další. Tak snad z toho vyjde i nějaké video?! Zatím se pokochejte pěknou puntíkatou prdelkou 👍🤣

Pro ty, co mají i videa, tak se mohou pokochat ještě pokračujícím Výpraskem paní Veroniqy na Vánoční besídce, Druhých 50 rákoskou a to už na pěkně fialový zadek. Za svůj zpěv se vážně omlouvám 😄 😄 Více na https://www.forendors.cz/p/774015194639767385

Navíc Cérka z Moravy už napsala další zábavný elaborát o své 4. návštěvě ve VIPD a musím se přiznat, že ta holka mě fakt baví 👍🤣 a jak čtu v komentářích Vás taky, takže se těšte.

Pro své Mecenáše na Forendors přibyde další fotka mé velikosti (protože se o mé prdelce nedá psát jako o mé maličkosti) 🤭🤭 , kde jsem si vyzkoušela nový nástroj a to jezdecký bičík pro holčičky ve tvaru hvězdy. – Uf Pěkně štípe a kreslí – Tak snad půjde udělat i Hvězdnatá prdelka, když jde puntíkatá 👍🤣, ale to si vyzkoušíme v průběhu roku 👍🤣

Děkuji moc všem za Vaší podporu, bez podporovatelů na Forendors už bych tu nebyla ❤️ 😘 🥰 https://www.forendors.cz/panivychovatelka Můžete se tam přihlásit i na odběr některých článků zdarma, a pokud se Vám bude něco líbit, tak si to koupíte nebo mě jinak podpoříte. Je to český web pro podcasty a vzdělávání , nic špatného a vše je tam bezpečné jako nákup na internetu. A pro ty, co nechtějí platit kartou, mohou mi poslat peníze na účet nebo mi je předat na osobní schůzce a já Vám tam zařídím přístup. Vše je možné po dohodě. Ještě jednou díky všem ❤️ 😘 🥰

Vaše Paní Vychovatelka Věrka https://www.vychovatelkavera.cz/

(to jsou mé novější stránky, kde si můžete i předplatit i Online povídání (30 min) Pro nesmělé začátečníky a Ty co chtějí poznat Paní Vychovatelku tedy mě ) Ale o to víc snad někdy příště.

Nikita a její přání k Vánocům

13 komentáře

Touha experimentovat aneb zkoušení nových pozic a nástrojů

Po minulé klidnější návštěvě ve VIPD jsem se rozhodla odvážit se trochu zaexperimentovat. Nevím jak to máte vy ostatní nezbedníci s tím, o co a jak si paní vychovatelce dokážete říct. Mně se s ní výborně povídá, ale požádat pěkně z očí do očí, že bych chtěla „přitvrdit“, zkoušet nové věci, nástroje a pozice? Zas tak smělá se všemi těmi rákoskami kolem sebe a atmosférou samotného VIPD teda nejsem 🙂 A tak jsem napsala e-mail. Přece jen, za obrazovkou je člověk troufalejší.

A přišel den D. Ráno typická připomínací sms: Ahoj Nikito, dnes v 11.30 se na tebe moc těším. Napadlo mě zaprovokovat s nějakou vtipnou odpovědí, ale neudělala jsem to. Aaa že by strach? Zasmála jsem se sama sobě.

Příchod do VIPD by vydal na celou stránku. Odhadnout dopravu, dobře zaparkovat, rozvrhnout si chůzi a včasný příchod nemluvě o tom, že jsem před návštěvou ještě sháněla vánoční stromek 🙂 Navíc kvůli vyřizování pracovních sms málem nestihnu včas zazvonit. Ufff podařilo se a-ko-rááát. Scházím ze schodů a už Ji vidím. Paní Vychovatelku ve svém monumentálním postoji, zpříma hledící, vyzařující osobitou vnitřní sílu superhrdinek. V uších mi zní soundtrack ze Star Wars :), přitom vlastně „jen“ stojí a zdraví mne tradičním Tak tě tady vítám! Pozdravím rádoby kurážně se snahou být milá, ovšem srdce mi bije jako napoplach. Uff začátek je nejhorší! Zvyknu si někdy?

Posaď se. To že si paní Vychovatelka připravuje nástroje je jedna věc, ale, že jsou vyskládané na stole i na gauči?? Rákosky, různé plácačky, smyčky, ďáblík, kartáč..No páni.

Tak ty bys ráda vyzkoušela nějaké další nástroje a pozice? Já jsem si dnes pro tebe připravila takovou speciální lekci. Můžeme to nazvat spankingovou edukací. A když máme ty Vánoce, tak ti toho nadělím víc, ať nepřijdeš zkrátka. Jsem normálně spíš zdravě sebevědomá žena, umím jednat, zpříma hledět do očí. Ale tady najednou znejistím, mozek jede na tisíc obrátek, snaží se z toho vybruslit a zatáhnout za záchrannou brzdu. Celý příspěvek →

Cérka z Moravy a její Vánoční návštěva ve VIPD

23 komentáře

(Před)vánoční vypráskaný výlet Cérky z Moravy

Když čekám na nádraží a sleduji ceduli, kde u nápisu směru „Praha, hl. nádraží“ každou chvilku vyskočí číslo nástupiště a koleje, už to na mě opět doléhá. Prahu mám teď navždy a nesmazatelně spojenou s VIPD. A protože vždycky cestuji vlakem, tato asociace se týká i prostředí nádraží obecně. Vlakem totiž moc často nejezdím, je to pro mě spíš sváteční záležitost. Časem si z těch svých výletů tedy dost možná vypěstuji něco jako Pavlovův reflex…😄Cesta je tentokrát asi nejkomfortnější ze všech tří posledních, a taky nejrychleji utíká. Možná tomu přispěl i fakt, že jsem si před ní konečně nezapomněla nabít sluchátka. Během jízdy tedy poslouchám nějaké své oblíbené podcasty, písničky a pořady, které mě pohladí po duši. Sice nejsou vůbec tematické k tomu, co mě dneska čeká, ale rozhodně fungují jako skvělá psychická podpora. Také sluníčko, které vidím (a cítím) po několika dlouhých zamračených dnech, mě velmi potěší, a docela optimisticky naladí. Opravdu jsem zatím až podezřele v pohodě, vlastně mě tento můj klid a vyrovnanost i trochu děsí. Co mě však, sice lehce, zato spolehlivě, rozhodí, je odpověď Paní Vychovatelky na moji zprávu. 😄 Vždycky jí totiž dávám po cestě vědět, že s tím počítám a že jsem na ni nezapomněla. Copak o to, Paní Vychovatelka také evidentně nezapomněla. A to nejen na skutečnost, že dnes spolu máme domluvenou lekci, nýbrž i na to, že jsem nesplnila, co jsem jí posledně slíbila – a sice, že už budu chodit včas a budu všechno radši řešit hned. „Výborně, tak ve 12.00!“, stojí ve zprávě. Tím naráží na to, abych se každopádně neopovažovala přijít později. V plánu to nemám, ale člověk nikdy neví, že? Tak vlastně to není nic nového pod sluncem, jsme přece domluveny na dvanáctou. Ale při čtení odpovědi mi rázem dochází, že to zkrátka dnes určitě bude, jak praví klasik, „velký špatný“. V ten moment mě roztřese zima. Musím si zase obléct kabát, ve kterém mi bylo původně ve vlaku horko. Do háje, co jsem si to zase vymyslela, jsem úplný cvok. Proč jsem jí to všechno psala o těch pozdních příchodech? Jak praví lidová moudrost, mluviti stříbro, mlčeti zlato. Teď už je pozdě… Vlak se blíží k cílové rovince. Tak a jsme tu. Vystupuji z vozu a za zpěvu písně „Praha už volá, Praha už volá…!!!“ mířím na Žižkov. 😄 Celý příspěvek →

Lekce morseovky – aneb poslední lekce paní Veronigy ve VIPD

1 komentář

Lekce morseovky

Že mě vždycky musí napadnout taková pitomost. Čekám na vyhlídce u Řehořovky na dohodnutý čas příchodu do VIPD. Už vím, že nesmím zazvonil později než 30 vteřin po sjednaném čase, jinak to Paní Vychovatelka považuje za provokaci, kterou dokáže řádně odměnit. Nikdy nevím jak přesně, takže si netroufám riskovat…co kdyby z toho byla minuta rákoskou? 😵 Nebo 25 tou velkou prádelní vařečkou bez zahřátí, při které jsem naposled vřískala tak, že to muselo být slyšet až na chodník? 😵

Vteřiny utíkají zvláštně pomalu i rychle. Dost pomalu na to, aby mě stačilo napadnout, že bych mohla na zvonek VIPD jen tak z legrace vyťukat S.O.S. Ale dost rychle na to, abych si ten pitomý nápad mohla ještě rozmyslet a včas zamáznout. A to jsem bohužel nestihla, protože je 17:00 a už stojím před vchodem.

Ještě počkám, až bude přesně 30 vteřin po celé a pak začnu na zvonek pěkně důkladně vymačkávat „… — …“. Tak provokace se zvonkem je klasika, co se neomrzí a vždycky funguje. 🙂

Nedočkavě čekám na reakci z mluvítka, ale to zarytě mlčí. Mezitím se vteřiny přehoupnou přes celou minutu. Sakra, ještě z toho budu mít taky pozdní příchod, probleskne mi hlavou. A vzápětí na chvilku zapochybuju, jestli Paní Vychovatelka vůbec v učebně je, když se neozývá. Znovu zvoním, tentokrát už slušně, jen jednou. 🙂

„Tak už jsi se uklidnila?!“ Ozve se hlas Paní Vychovatelky a jsem vpuštěna dovnitř.

Paní Vychovatelka se tváří přísně, aby mi hned od začátku bylo jasné, že tahle provokace mi neprojde. „Co to bylo za chaotické vyzvánění?!“. Nepomůže ani to, že Paní Vychovatelce vysvětluju, že to přece bylo S.O.S. aneb „seriózně o spankingu“. 🙂

Takže co bylo na programu lekce. Celý příspěvek →

MOTIVAČNÍ PROGRAM PRO NAŠI PANÍ VYCHOVATELKU od Veroniqy a Kaňoura

2 komentáře

Vše začalo docela nevinně průvodním dopisem, když jsem se Já Paní Vychovatelka Věra, vrátila z dovolené 🙂 Jen prosím berte vše s rezervou a humorem (hlavně to o té fiktivní ředitelce Megeře). Později se se paní Veronika přiznává, že to byl jen další pokus o mega provokaci – Jak to asi skončí?! Kdo dostane na holou? Přečtete si průvodní dopis a zůstaňte s námi

Milá Paní Vychovatelko,

Po dobu Vaší nepřítomnosti, která byla zvlášť pro některé k nevydržení dlouhá, jsme si uvědomili, jak záslužnou a dosud nedostatečně oceněnou práci pro chovance VIPD a pro celou BDSM komunitu děláte.

Ale bohužel jsou stále mezi povětšinou slušnými a seriózními klienty VIPD tací (nebudeme raději jmenovat, ale Leontýnka na Pickey byl dostatečně adresný), kteří stále plně nedoceňují Vaše náročné povolání a chovají se jako kus skotu. Myslí si asi, jak jsou hrozně vtipní a že nemáte nic lepšího na práci než řešit, s laskavosti Vám vlastní, jejich kázeňské přestupky, a napínají tak Vaší trpělivost a nervy na maximum.

Přitom vést takový renomovaný institut jako VIPD, udržovat kvalitu poskytovaných služeb, inovovat pedagogicko-výchovné metody a zároveň neustále pracovat na jejich zdokonalovaní vyžaduje enormní množství energie, která Vám chybí kvůli výše zmíněným nevycválaným jedincům a jejich nemístným provokacím.

Navíc si velmi ceníme, že v posledních měsících jste se rozhodla vrhnout své úsilí k upgradu konceptu VIPD směrem k osvětě společnosti, aby pochopila, že nechat si jednou za čas nařezat, není nic úchylného. Naopak tato metoda může pomoci celé české společnosti, která se toho času nachází ve velmi špatné duševní kondici. Ale zatím jste úplně na počátku této náročné cesty. Vážíme si toho, že jdete v čele BDSM komunity touto Sisyfovskou stezkou, třímajíc ve své pádné ruce pochodeň poznání a osvětlujíc směr pro všechny bloudící jedince.

V neposlední řadě, a to hlavně, vnímáme neuspokojivé pracovní podmínky, které kvalitnímu výkonu Vašeho povolání nejen nepřispívají, ale dokonce brání! Jen namátkou: vlhká kobka sklepního charakteru s nedostatečným prostorem pro skupinové lekce nebo pro případné pořízení dalších rekvizit. Nebo např. nedostatečné pokrytí mobilním signálem, což znemožňuje efektivní komunikaci při střídání chovanců, takže se už navzájem většina potkala na chodbě nebo na chodníku před vchodem, někteří dokonce přímo v učebně, aniž by tušili, že dojde k jejich seznámení atd.

Asi nejvíce pro Vás zatěžující je pracovat pod vedením Paní ředitelky Valerie Šílené, všeobecně známé pod přezdívkou Megera, která nejen že není schopná zajistit odpovídající materiálně-technické podmínky (viz výše), ale je, jak už jméno napovídá, labilních duševních schopností, což se projevuje zmatečností řízení, neustálou buzerací Vás i dalších klientů a všeobecnou neschopností zastávat tak odpovědnou funkci. To, že je notorická alkoholička, jen dokresluje zoufalost celé situace. Jediným štěstím je, že se již prakticky nezapojuje do přímé výchovy klientů (až na naprosté výjimky, se kterými však lekce stejně nakonec prochlastá a k výchově samotné pořádně ani nedojde, protože není schopná v pohrouženém stavu ani trefit pozadí klientů a demoluje nástroji zařízení učebny).

Není pro nás vůbec překvapením, že jste se nakonec rozhodla postavit se na vlastní nohy a jít svou cestou profesionalizace služeb VIPD, nově také pod značkou S.O.S na Vašich nových stránkách: https://www.vychovatelkavera.cz/ Moc Vám v tom držíme palce a jsme zde připraveni Vám pomoci.

Přiznáváme, že nebylo vůbec jednoduché si navzájem sebekriticky nastavit zrcadlo, neboť to, co jsme v něm viděli, nás rozhodne nepotěšilo. Vůbec nechápeme, že jste to vše tak dlouho shovívavě snášela a vždy nás pouze laskavé seřezala. My na Vašem místě bychom dávno přikročili k mnohem přísnějším trestným metodám.

Rozhodli jsme se tedy, že přehodnotíme naše chování a opravdu se polepšíme! Navíc Vám chceme být všemožně nápomocni a alespoň nepatrně, ve vší skromnosti a v rámci našich omezených možností, přispět k rozkvětu VIPD.

A protože za jednu z Vašich nejprogresivnějších výchovných metod, která přináší prokazatelné a objektivně měřitelné výsledky, považujeme Motivační program, a protože platí pravidlo (ve Vašem případě dvojnásob), že kovářova kobyla chodí bosa, rozhodli jsme se zpracovat pro Vás Motivační program, který bude přímo a jen Vám šitý na tělo. Berte to prosím jako nepatrný projev naší bezbřehé vděčnosti a pokus o odčinění našich kázeňských excesů.

Jsme připraveni Vás koučovat, motivovat a v krajním případě Vám udělit nutnou nakládačku, k čemuž věříme, že ve Vašem případě nedojde, protože pozitivní motivace (dobrý pocit a pochvala) bude pro Vás dostatečným motorem ke 100% plnění stanovených úkolů.

A kdyby přeci jen bylo někdy zapotřebí využít bohatého vybavení Vaší učebny (pravděpodobnost téměř nulová), pak jsme připraveni, i když jen s maximálním sebezapřením, Vám poskytnout i službu v podobě motivačního výprasku.

Věřte, že to budeme dělat neradi a jen a jen pro Vaše dobro!🙂 Ale i tak by se určitě jednalo pouze o soft exekuci – co jiného byste taky od dvou masochistů, kteří neví, jestli mají držet rákoskou jako trekingovou hůl nebo ukazovátko, čekala.🙂 Určitě přichází v úvahu angažovat také slečnu asistentku Moniku, která má certifikované školení přímo od Vás a má mnohem kvalitnější úder. I když tady, i vzhledem k jejím časovým možnostem, bychom doporučili zapojení asi jen v případě tzv. trestných výprasků při neplnění „zásadních“ úkolů.

MOTIVAČNÍ PROGRAM NA MÍRU PRO NAŠI PANÍ VYCHOVATELKU od Veroniqy a Kaňoura

Cíle motivačního programu:

Ø Stabilizace VIPD a zajištění dostatečného cash-flow pro další investice

Ø Minimálně 2 klienty denně

Ø 20 mecenášů na pickey.cz

Ø Pobočka v Praze a Brně

Ø Pozvání do Show Jana Krause

Postup realizace a harmonogram kroků:

Ø Seznámení Paní Vychovatelky s motivačním programem a konzultace

Termín splnění: 10. 7. – provede Kaňour v rámci své lekce

Ø Zpracování seznamu úkolů, tzv. to-do listu (dále jen 2do list), včetně termínů plnění

Termín splnění: středa 12. 7. – PV předá Paní Veronice při její lekci

Ø Pravidelná kontrola výsledků plnění včetně aplikace vhodných motivačních metod

Termín: v rámci pravidelných lekcí Paní Veroniqy a Kaňoura

Nastavení odměn a trestů:

– Odměnou v případě plnění úkolů je dobrý pocit a pochvala.

Nastavení trestů:

– neplnění méně důležitých úkolů: pokárání a ústní domluva, vysvětlení proč je nutné úkoly plnit včas, neodkládat je a neupřednostňovat volnočasové aktivity, případně lehký motivační výprask

– neplnění zásadních úkolů: „nic co by se Vám líbilo“ 😊

Návrhy úkolů do 2do listu (v případě zájmu můžeme dodat více námětů):

– pravidelné vkládání příspěvků na webové stránky vychova-a-vyprask.cz, pickey.cz atd.

– průběžné a včasné vyřizování e-mailové korespondence s klienty

– dotažení webu www.vychovatelkavera.cz po obsahové a technické stránce do jeho plné funkčnosti

– PR akce s cílem propagovat VIPD institut mezi širokou veřejností – např. street spankingová akce (např. na Hlavní nádraží).

V neskonalé úctě

Veroniqa a Kaňour

POVÍDKA: Návštěva VIPD -skutečný zážitek s nečekaným zvratem od @Skautíka

Napsat komentář

Návštěva VIPD – aneb nejsem megera 1.5 -skutečný zážitek s nečekaným zvratem od @Skautíka

Tady je pěkná povídka z návštěvy VIPD od @Skautíka, který se na Pickey špičkuje s paní Veroniqou. Prosím berte jeho pocity s nadsázkou. Mě jako Paní Vychovatelce a zároveň i jako paní ředitelce přijdou jeho myšlenky a pocity velmi zábavné a hravé. Taky se má chlapec příští návštěvu na co těšit! 😈 když tento „dárek“ od paní Veroniqy byl takový „soft“ 😈 Bič už je naolejovaný! 😈

Návštěva VIPD – aneb nejsem megera 1.5 -skutečný zážitek s nečekaným zvratem

Stojím v kavárně nedaleko ulice Řehořova, v Praze na Žižkově. Kochám se pohledem na vystavené dortíky (alespoň pohled, větší pupek má záda již neunesou). Nakonec objednávám jen dvojité espresso a sodovku. Zvláštní místo ten Žižkov. Pokaždé, když se zde poslední dobou ocitnu, dostanu nařezáno. Pak že je Praha bezpečné město.
Usedám ke stolku, jsem tu o 20 minut dříve. Nerad bych nutil Paní Vychovatelku vysvětlovat mi, jak je důležité chodit včas (znalci vědí). Nejde o stav mého pozadí, ale především zápěstí Paní Vychovatelky. Ať nám dlouho vydrží. Minutu dá, ale pokud jde člověk pozdě, většinou nezůstane jen u jedné minuty. Nerad bych jí příliš unavoval. (Ve skutečnosti je pro mě i ta minuta dost děsivá). Neumím se sem dostavit časově nadoraz, a delší korzování kolem VIPD mě nebaví. Řeším to tedy raději větší časovou rezervou tak, aby se dalo zajít někam na kávičku.
Na mobilu otevírám email, a chci si připomenout, cože jsem to odeslal za blábol jako „objednávku“. Trochu mě děsí představa, že pár hodin zpět mi přišla WhatsAppem zpráva od Paní Vychovatelky „Tak dnes se na tebe moc těším“. Dělá si snad přípravu? Bylo to zákeřné, od té doby jsem již nic neudělal 😉

O tohle jsem si totiž napsal:

Zdravím Paní Vychovatelko.
Myslím (respektive vím to), že Vás potřebuji příští týden vidět.
(ideálně středa/čtvrtek – co nejpozději)
Děkuji…
Moc rád bych navázal na lekci „Nejsem megera“, v maličko ostřejší verzi. Chtěl jsem napsat ostré, ale toho slůvka se z nějakého důvodu zatím bojím…😉
moto: „Já moc ráda plním přání, jen dejte pozor, co si přejete, aby se vám to nakonec všechno nesplnilo!“ (PV).

Prý Vám mám předat toto psaní od Paní Ředitelky. Myslí si snad, že jsem nějaký pošťák, nebo co? Mám za ní pak zajít, že si to zkontroluje. Nevím, co tím myslí, a co chce kontrolovat. Asi jí trošku hrabe. Bloudí tu po chodbách, naráží do věcí a do lidí, buzeruje kvůli ptákovinám, a tváří se děsně přepracovaně.
———————–
Milá kolegyně.
Odchytla jsem tohoto nezbedníka, a myslím, že patří k tobě. Je drzý, provokuje, nezdraví, nepřezouvá se, má neblahý vliv na ostatní chovance, a ani se nepokouší najít nějakou vhodnou výmluvu. Je to ten samý, se kterým jsem již jednou měla tu čest – řešili jsme neúctu k mé osobě (nazval mě megerou – což já samozřejmě nejsem). Očekávala bych, že se po mé lekci poučí, ale evidentně jsem se mýlila. V interních záznamech vidím, že se mu pravidelně věnuješ (s nadprůměrnou frekvencí). Dokonce ani čas, který jsem mu věnovala já, nepadl zcela na úrodnou půdu (a to jsem se tak snažila). Uvědomuje si ten spratek, že tu není sám?
Ujala bych se ho, ale právě řeším kompatibilitu fungování našeho institutu, ve vazbě na novou legislativu EU (je to ve skutečnosti práce pro nějakého hodně šíleného masochistu). Spousta papírování + nějaké „drobné“ právní trable. Navíc se obávám, že dostat se mi nyní znovu do rukou, budeme zase řešit nějaký ten „úraz“. Tam nahoře už stejně chtějí pořád něco vysvětlovat. BTW zatím jsem nepřišla na nějakou konvenční činnost, při které dochází k četným zraněním zadnic chovanců. Nemáš nějaký nápad? (A ne, volejbal to asi nepokryje). Pořád něco. Včera jsem například řešila účetní dotaz na fakturu – z obchodu Rákosky – ratanky – zda šlo opravdu o výtvarné pomůcky.
Prosím dohlédni, ať se mu dostane řádné domluvy. Neúctou k autoritám to začíná, a končí někde ve Valdicích za mřížemi. Je to jen pro jeho dobro.
Já osobně bych lekci rozhodně odstartovala bičem (ať je nějaká zábava) a nenechala bych zahálet královnu Kleopatru a její kamarádky. Jistě lze pokračovat prostřednictvím těžších řemenů, a pokud chceš být obzvlášť krutá, jsou tu i ty dřevěné podivnosti. Zkus trošku přitlačit.
Nechci na něj minimálně 14 dní slyšet žádnou stížnost, a již vůbec nechci v tomto období vidět jeho záznamy v knize trestů (nebo alespoň vyrovnej můj rekord – tedy 10 dní). BTW dořeš tu megeru – ale to asi bude na více lekcí. Možná si ho ještě pozvu sama, až bude více času. Nebo nechceš vyřizovat ty podělaný papíry, a uvolnit mi ruce? Já bych si to určitě užila, a zajistila že dnes bude spát na břiše.
PŘ.
———————-
Paní Vychovatelka je na mě tak hodná, že mě ve čtvrtek po Velikonocích přijímá do své laskavé péče, a scénář se jí asi líbí: „… se těším až si to přečtu před lekcí ještě jednou a pěkně mě to naladí“ – Auuu
———————–

Super. Jsem rád, že jsem tam za střízlivého stavu doplnil onen prolog. Na ostrou verzi nejsem zcela jistě připraven. Uvidím, jak se toho Paní Vychovatelka ujme. Nebo se zhmotní samotná Paní Ředitelka? Dopíjím, a vyrážím směr VIPD. Na vyzvání ke vstupu zase trošku bojuji s „bzučákem“ u vstupních dveří. Nakonec přeci jen povolí. Stojím na schodech, a připadám si jako před skokem ze skály do neznámé vody. Přijde mi to iracionální při četnosti mých návštěv. Nakonec tedy přeci jen „skočím“, a vcházím do té úžasné „kobky“. ….

Celou povídku najdete na https://www.pickey.cz/panivychovatelka

Díky za podporu a užijte si krásnou povídku od Skautíka, Vaše Paní Vychovatelka 😘 🥰