Archiv pro rubriku: Povídky

Jeden deň – povídka

Jeden nezbedník mi poslal sepsaný zážitek z VIPD a poprosil mě o jeho zveřejnění, pokud se mi bude líbit. Musím přiznat, že je to po obsahové stránce velmi pěkně a poutavě napsáno a rozhodla jsem se, že se o to s Vámi musím podělit. Jen je to psáno ve slovenštině a pro někoho to může být hůře čitelné a také si nezbedník nedal moc práce se stylistikou a možná by i za to zasloužil přídavek. Takže se prosím zaměřujte jen na obsahovou stránku, za kterou moc děkuji.

Jeden deň a zmeilo sa všetko

V chladnom rane počuť len svoje kroky a tiche dychanie. Kračam ulicou a premyšlam čo to vlastne robim. Marne hladam odpoveď hoci je jasná ako prave vychadzajuce slnko. Dnes, prave dnes je ten jedinnečny den kedy sa za par hodin zmeni sen, predstavy a sny na realitu. Ake to asi bude vo VIPD…

Celý příspěvek →

Velikonoční erotická povídka trochu jinak

9 komentářů

Veselé Velikonoce všem spankerům i spankerkám. Protože je tato doba k výpraskům nemilá a restrikce o srocování stále neustupují, nemáme pro Vás s slečnou Monikou tentokrát krásné fotečky z Jarní přírody, ani nasekané zadečky pomlázkou (která asi letos vůbec ani nebude k mání). Ani se neplánuje žádná omlazovací Velikonoční akce. 🙁 Ale lidé v karanténě jsou doma a mají čas snít i psát, a tak jsem obdržela jednu spankerskou erotickou povídku, o kterou bych se s Vámi ráda podělila, snad se Vám bude líbit, i když je jiná a ne tak výchovná. Za povídku moc děkuji a budu doufat, že i vy ostatní, nezůstanete pozadu a o nějaké zážitky nebo sny se s námi podělíte 🙂 , abychom se nenudili. A teď ta povídka č.1.

Blíží se svátky, které jsem vždycky z duše nenáviděla, nechápala jsem, proč se má ženská nechat zmrskat od mužů, kteří se na ní postupně střídají tak jak chodí na koledu a ještě jim za to dávat vajíčka. A to mě inspirovalo k jedné takové představě, kterou bych asi vážně nechtěla zažít, ale při představě, že by se takto velikonoce mohly zvrhnout, tak se červenám a vlhnu. Celý příspěvek →

Výprask studenta od Paní Vychovatelky a Asistentky

24 komentářů

Student Alex

Zdravím všechny milovníky spankingu. Spousta z vás tu už popsala svoje zážitky z návštěvy VIPD. Původně jsem vám chtěl napsat o svojí první lekci, ale o té už tu spousta z vás psala a já to navíc dlouho odkládal a tím už vyprchala autentičnost. Proto bych vám rád napsal o svojí třetí lekci na které jsem se poprvé potkal s asistentkou Monikou.

Jmenuji se Alex a jsem 21 letý student jedné z pražských škol. Jako spousta studentů jsem ale brzo přestal celou školu hrotit a tím jsem se začal dostávat do problémů. Referáty jsem odevzdával pozdě a na hodinách jsem nebyl připravenej. Jednou jsem pátral na webu a objevil web Paní Vychovatelky. Spanking pro mě nebyl novinka a dokonce to kdysi v pubertě bylo první porno co jsem viděl. Todle ale bylo něco ještě víc.

Celý příspěvek →

Uličnice Bětka o svém výprasku od Paní Vychovatelky

20 komentářů

(věnováno především Paní Vychovatelce, a také ostatním dívkám, které se tak jako já podrobují její přísné i laskavé výchovné péči, zejména Rebelce Monice a nezbedným školačkám Klárce a Lence)

Je letní podvečer, něco po 18. hodině, a já vystupuji z tramvaje a ještě chvilku po jejím odjezdu přešlapuju na ostrůvku. Měla bych vykročit a jednou z ulic stoupat od od té zastávky nahoru, jenže teď, když už jsem blízko u cíle své cesty, se mi nervozitou znovu začíná svírat zadeček, protože si znovu naplno uvědomuju, kam vlastně jdu a proč…

Celý příspěvek →

Výprask dvou nezbedných školaček – pravdivá povídka

16 komentářů

14:00, přesný čas kdy se dvě nezbedné školačky, Lenka s Klárou, které mají menší problém s kázní, musí dostavit do ředitelny. Obě tuší, že návštěva ředitelky nebude příjemná. Každou vteřinou nervozita stoupá. Ani jedna nechce zazvonit na zvonek, ale už vůbec nechtějí přijít ani o minutu pozdě. Lenka tedy s rukou, která se třese, zazvoní na onen zvonek, z něhož se později ozve paní ředitelka, která je pozve k sobě dál.

Celý příspěvek →

Z deníku Paní Vychovatelky – Hlášená bomba

11 komentářů

Tak a jsem tu s dalším zážitkem z mé pracovny.

Nedávno mě oslovil chlapec (vlastně muž kolem padesátky), ale pro mě to jsou vlastně všichni nezbední chlapci. 🙂 Byla to jeho první návštěva, ale konečně našel odvahu mě oslovit a splnit si tak svůj spankingový sen. Chtěl se cítit zase jako malý zlobivý chlapec, co zaslouží za vyučenou. Má partnerku, tak nemůže mít stopy po rákosce, ale rád by zažil opravdový výprask. Předem jsme se dohodli, že tedy použiji jen ruku a řemen a budeme doufat, že to zadeček nějak nepoznamená. A též téma, za co by měl dostat? Vymysleli jsme to společně. Chtěl se vyhnout písemce z matiky a nahlásil, že je ve škole bomba. Bohužel pro něj v telefonní budce u školy je pro takové případy skrytá kamera a tak místo domů putoval rovnou do ředitelny.

Celý příspěvek →

Reportáž – recenze nezbedníka na návštěvu ve VIPD

22 komentářů

Paní Vychovatelka si poradí s každým nezbedníkem

Musím přiznat, že jsem byl už docela dlouho fanoušek stránek paní Vychovatelky. Přitom nejsem žádný masochista, ani sadista. Víc mě láká hra dominance a submisivity, ovšem z webu jsem měl pocit, že jde pouze o ten výprask – bolest, což určitě nepatří mezi moje představy. O to větší bylo moje nadšení po zjištění, že se pletu. Přes e-mail jsme se s paní Vychovatelkou snadno domluvili a ona vyšla vstříc mým přáním, ačkoliv zadek mám červený pěkně. Ale popořadě.

Tak dnes mě čeká výprask, říkám si. Je to vzrušující pocit, který se mísí s příjemným strachem, zvlášť když si vzpomenu, že na mě bude čekat nejen paní Vychovatelka, ale i slečna asistentka Monika. Přicházím v předstihu a zvoním o 2 minuty dříve, což se ukáže jako chyba. Paní Vychovatelka mi proto vzkáže, že si mám počkat dalších pět minut. Jsem pěkně nervózní, hra začíná.

Celý příspěvek →

Výchovný institut Kamenný dvůr – kapitola druhá

15 komentářů

Pokračování výchovy nezbedníka Františka v Kamenném dvoře (první kapitola zde)

Celý den jsem myslel jen na večer a na výprask, který mě čeká od řídi. Nikdy před tím jsem rákoskou nedostal. Měl jsem strach a do toho čas strašně rychle letěl.

Nezadržitelně se blížila sedmá hodina a já si uvědomil, že vůbec nevím, kde se nachází ta místnost. Ve výchováku, tak se mezi námi říká řádu, je napsáno v sutérenu, vedle samotky. Ale kde to je? Rychle jsem se běžel zeptat na pokoj kluků. Začali se smát: „Ty vole, jestli příjdeš pozdě, tak si užiješ. Pozdní příchody říďa nesnáší. Rychle bež na konec chodby, po schodech dolu a první dveře vlevo.“

Celý udýchaný jsem doběhl do sklepa a stál u dveří. Ale co teď? Mám zaklepat, nebo pro mě příjde. Jak to mám do pytle vědět. Když nezaklepu, tak příjdu pozdě a když zaklepu, tak to bude taky špatně. No nic, zkusím zaklepat…

Celý příspěvek →

Výchovný institut Kamenný dvůr – kapitola první

11 komentářů

Jak jsem se dostal do Výchovného institutu v Kamenném Dvoře

Škola mě nebavila a tak jsem chodil s klukama často za školu. Když už jsme do školy šli, tak to byly samé lumpárny. Naposledy nás chytili, jak kouříme na záchodě.

Moje teta, která se o mě ve městě stará, si se mnou už nevěděla rady. Přišel jsem jednou večer domů, samozřejmě pozdě, a teta mi bez jakýchkoliv řečí přísně řekla: „Sbal si věci! Zítra odjíždíš.“ V duchu jsem si říkal: „Hurá vracím se k nám na vesnici, bylo na čase.“ Odpověděl jsem nadšeně: „Ano teto, hned si jdu sbalit věci. Jsi moc hodná, že mě posíláš zpátky k nám.” Moje teta nic neříkala. Jen se na mě dívala a tak nějak divně se ušklebovala. „Už je asi taky ráda, že pojedu domů,” říkal jsem si.

Odešel jsem do pokoje a začal si balit věci. Za chvíli přišla teta a zeptala se mě: „Ty nejsi zvědavý, kam jedeš?“ Díval jsem se nechápavě na tetu a nejistě jsem odpověděl: „No přeci domů.“ Teta se usmívala: „Ne, ne, Františku, domů nejedeš.“ Stál jsem jak opařený s otevřenou pusou. Teta pokračovala: „Zítra ráno odjíždíš, ale do Výchovného institutu na převýchovu. Už dále nemám na ty tvoje lumpárný náladu. Když to nejde po dobrém… Vždyť ty víš. Zabal si jen nejnutnější věci. Oblečení tam stejně dostaneš erární.“ Krve by se ve mně nedořezal.

Celý příspěvek →

Problémy ve škole – Letní pohádka

3 komentáře

Letní pohádka

Na jedné pražské základní škole vypuklo zoufalství mezi pedagogy. Žáci na druhém stupni už byli tak drzí a arogantní, že nikdo nevěděl, co si s nimi počít. Nejen, že se neučili, nedělali úkoly, ale sprostota k učitelům i k sobě navzájem už nešla vydržet. Běžným školním trestům se smáli nebo je ignorovali.

Na poradě vedení školy o tom poněkolikáté všichni debatovali, opět zcela bez výsledku, až si ředitel vzpomněl, že mu kamarád vyprávěl o zážitku, kdy dobrovolně dostal výprask na zadek v jakémsi výchovném zařízení na Žižkově. Několik dnů sice nemohl sedět, ale splnil si svůj sen a vše popsal tak, že to nejde srovnat s ničím, kdy dostal na holý zadek jako dítě.

Ředitel o tom opatrně a bez podrobností řekl kolegům. Ti se mu nejdříve vysmáli: „Ty asi chceš být vyhozen a jít do basy, co? V dnešní době, kdy ti parchanti mají víc práv než my! Kromě toho pak na nás pošlou televizi, bude to na internetu, přijede inspektor, ombudsmanka a řešit to bude kdoví kdo! Proboha ne!“

Celý příspěvek →