Lekce morseovky
Že mě vždycky musí napadnout taková pitomost. Čekám na vyhlídce u Řehořovky na dohodnutý čas příchodu do VIPD. Už vím, že nesmím zazvonil později než 30 vteřin po sjednaném čase, jinak to Paní Vychovatelka považuje za provokaci, kterou dokáže řádně odměnit. Nikdy nevím jak přesně, takže si netroufám riskovat…co kdyby z toho byla minuta rákoskou? 😵 Nebo 25 tou velkou prádelní vařečkou bez zahřátí, při které jsem naposled vřískala tak, že to muselo být slyšet až na chodník? 😵
Vteřiny utíkají zvláštně pomalu i rychle. Dost pomalu na to, aby mě stačilo napadnout, že bych mohla na zvonek VIPD jen tak z legrace vyťukat S.O.S. Ale dost rychle na to, abych si ten pitomý nápad mohla ještě rozmyslet a včas zamáznout. A to jsem bohužel nestihla, protože je 17:00 a už stojím před vchodem.
Ještě počkám, až bude přesně 30 vteřin po celé a pak začnu na zvonek pěkně důkladně vymačkávat „… — …“. Tak provokace se zvonkem je klasika, co se neomrzí a vždycky funguje. 🙂
Nedočkavě čekám na reakci z mluvítka, ale to zarytě mlčí. Mezitím se vteřiny přehoupnou přes celou minutu. Sakra, ještě z toho budu mít taky pozdní příchod, probleskne mi hlavou. A vzápětí na chvilku zapochybuju, jestli Paní Vychovatelka vůbec v učebně je, když se neozývá. Znovu zvoním, tentokrát už slušně, jen jednou. 🙂
“Tak už jsi se uklidnila?!” Ozve se hlas Paní Vychovatelky a jsem vpuštěna dovnitř.
Paní Vychovatelka se tváří přísně, aby mi hned od začátku bylo jasné, že tahle provokace mi neprojde. „Co to bylo za chaotické vyzvánění?!“. Nepomůže ani to, že Paní Vychovatelce vysvětluju, že to přece bylo S.O.S. aneb “seriózně o spankingu”. 🙂
Takže co bylo na programu lekce.
Začátek byl ostrý. Bez zahřátí jsem poprvé okusila zbrusu nový nástroj ve sbírce VIPD – tenkou ratanovou smyčku. Dárek od Kaňoura, můj první spankingovy dárek🙂, který je trvale propůjčený do úctyhodné sbírky nástrojů Paní Vychovatelky🙂, takže si ji můžete také vyzkoušet.
Paní Vychovatelka švihá labužnicky smyčkou do vzduchu, líbí se jí, jak je pružná a ohebná. Ten zvuk mi projíždí celým tělem, až z toho mám husí kůži, a to se mně zatím ani nedotkla. Chystám se ulehnout na gauč, ale Paní Vychovatelka mě zastaví, že tak ne. „Ohni se a opři se rukama o gauč. Takhle budeš mít zadeček pěkně vystrčený“.
A hele, nová poloha, a nervózně se předkláním. Sukně jde nahoru a kalhotky dolů😊. Že by prý překážely. 😊 Paní Vychovatelka mi vyšlehne první čtyři rány. Taková hezká štiplavá bolest, okomentovala nový nástroj slečna Monika, která měla možnost okusit smyčku v rámci pilotního testováni ještě přede mnou.
Tak co bylo pro slečnu Moniku „pěkná štiplavá bolest“, jsou pro mě ostré šlehy, při kterých mi po každé ráně podklesnou kolena, a v duchu se začnu proklínat, do jaké ptákoviny jsem se zase díky Kaňourovi navezla. Smyčka štípe opravdu „pěkně“ jako pružná tenká rákoska na nezahřátý zadek. Značku automobilky Audi, což byl původní impuls ke koupi této výchovné pomůcky od odborníků z Anglie, se sice ani Paní Vychovatelce na prdelku vyčarovat nepodařilo, ale ornamenty dělá jinak opravdu zajímavé. (Těšte se na fotky, byla provedena fotodokumentace).
Při zahřátí rukou již v klasické poloze OTK jsme projely písmena morseovky, které jsme s Paní Vychovatelkou daly dohromady, a potom Paní Vychovatelka začala zkoušet, kterým nástrojem lze na zadek nejlépe “vyťukat” S.O.S. Dokázala mi, že to opravdu jde, i když jsem o tom zpočátku dost pochybovala.
Tak nejvýživnější S.O.S bylo jednoznačně rákoskami na holky a Kleopatrou. Tři rychlé palčivé rány, pak tři důkladné pomalé, ale ještě palčivější, zakončené zase třemi rychlými, to vše opakováno několikrát za sebou, mně vypálilo tento symbol volání o pomoc nesmazatelně nejen na zadek, ale i do paměti.
O druhé místo se podělil…..celý článek najdete ZDARMA na https://www.forendors.cz/p/2c9c148997a88a68cb47fda8d59ed423
Nejdříve ještě jednou pochvala Paní Veronice za krásnou čtivou povídku, kterou jsem si se zájmem celou přečetl na Pickey resp. nyní Forendors. I já jsem po dvouměsíční pauze vyrazil v úterý odpoledne do VIPD, kde už čekala Paní Vychovatelka i Slečna asistentka Monika. Slečna Monika na mé přání tentokrát v civilu. Měla svetr a rifle, Paní Vychovatelka v kostýmku. A já bez scénáře a žákovské knížky, kterou jsem zapomněl doma. Už jsem přeci vyzkoušel ve VIPD všechno, nic mě nemůže překvapit. Frajer…Jak to všechno dopadlo ??? Poprvé se roztáhnul gauč, poprvé jsem zjistil nač je ten kruh po pravé straně VIPD, poprvé nějakou vzpěrku,a ještě pouta. A v pokleku, s vyšpuleným zadečkem, kdy jsem se sotva mohl hýbat a dýchat, mě obě dámy bez milosti seřezali řemenem, bičem a dalšími nástroji. Poprvé jsem křičel ve VIPD bolestí. Paní Vychovatelka byla v životní formě. Asi jí den předtím naštval nějaký nezbedník, nebo nezbednice, nebo oba, na lekci. Jinak si to nedovedu vysvětlit…Ani Slečna Monika nedala tentokrát nic zadarmo. Ale nakonec jsem byl spokojený já, Paní Vychovatelka i Monika. Odjížděl jsem domů vyčištěný, nový, a bez zlého démona. Takže v prosinci naviděnou. Určitě bude Anděl, Čert a Mikuláš. Díky všem co jsem chodíte, a snad si ten můj kratičký článek z úterní návštěvy VIPD někdo přečte. Váš Leontýnka