Archiv pro štítek: povídka

Dárek od přítele: Adrenalinový zážitek s intenzivním sebepoznávacím efektem aneb má první návštěva ve VIPD – Nikita

 Od dětství mne provází spankingové fantazie. Reálný výprask jsem ale doposud nezažila. Vymýšlela jsem si různé příběhy, ve kterých dominovala osobnost přísné paní učitelky, která vede nezbedné žáky pevnou rukou a když je třeba, srovná je do latě výpraskem. Dokáže vybičovat jejich potenciál k nevídaným výsledkům. Má stanovena železná pravidla a vidí až do duše. Jak ráda bych s takovou zažila reálnou interakci, jak ráda bych si zaprovokovala na hraně a nechala se překvapit, jaký to bude mít dopad. Poslední dva roky mne toto téma začalo opět silně přitahovat. Tvářilo se to zpočátku jako “nuda” po čtyřicítce anebo “krize středního věku” a já doufala, že to přejde. Jenže nepřešlo. Ba naopak, tendence zesilovaly. A pak jsem objevila VIPD a paní Vychovatelku. Vždyť to jsou mé zhmotněné představy! Jenže fantazírovat a udělat reálný krok k činu, to jsou dost různé dimenze 🙂 Vyřešil to můj přítel. Když viděl, kolik protichůdných pocitů to ve mně vyvolává, kdy jedna část chce a druhá se brání, jak nekonečně přešlapuji na místě…nadělil mi tenhle můj osvícený taškář úžasný narozeninový dárek —>

adrenalinový zážitek s intenzivním sebepoznávacím efektem: spankingovou výchovnou lekci u paní Vychovatelky Věry ve VIPD.

Počáteční nadšení se s blížícím datem lekce měnilo v úspěšné vytěsňovací manévry ala víc práce a nabitý diář mě zachrání od myšlenek, že co MĚ to sakra ČEKÁ??? Jsme se zbláznili? To mám jako JÁ skutečně jít do nějaké jakože Výchovné instituce pro dospělé dostat výprask na holou?! What the fuck..pane bože tohle se přece neděje mně? A pak zas.. vždyť je to přesně to, po čem celé ty roky toužím ne? Aaaach ty rozpory.

No, zkrátím to. Ten den samozřejmě nastal. Ufff. Blížím se k Rehořově ulici, samozřejmě na minutu včas, nemíním si zavařit hned na začátku. Navíc když netuším, jak to vlastně bude bolet? Hrozně mi buší srdce a jsem nervózní, ale taky jsem zvědavá co přijde a jak budu reagovat. Jaké to bude? Pociťovat stud a bolest dobrovolně? Ale snad taky přijde reset hlavy a totální zpřítomnění. Něco za něco. No uvidíme.   Celý příspěvek

Nový rok – Nové nástroje – Nové povídky a snad i Nové zážitky

Zdravím všechny vyznavače SPANKINGU a příznivce VIPD 😘 ❤️

Je tu nový rok 2024 a s ním nová předsevzetí, nové sny a nové nástroje. Ježíšek k nám byl štědrý přinesl nám do kabinetu nějaké nové ratanové Smyčky, Rákosky a děsivou koženou plácačku (sestřenice Tawse) 🙂 A i já jsem si přivezla z pracovní návštěvy v Thajsku nové rákosky (co jiného za suvenýr než rákoska, že?! 🙂 ) Postupem Vám je budu představovat a budu je i zkoušet jak na sobě (slíbené 3 rány), na což se opravdu netěším, ale snad potěším své Mecenáše, tak i na ostatních prdelkách, což potěší všechny, ale hlavně Paní Vychovatelku! 🙂 Takže se máme na co těšit. 🤭🤭

Paní Veroniga i Kaňour napsali svá slohová cvičení (každý zvlášť) proč dostali tak velký a nekompromisní nářez minulý rok od Paní Vychovatelky. Čím jí asi tak nahněvali, že nedbala křiku a pláče, když jim jednomu po druhém sežezala zadky vším, co jí přišlo pod ruku?   – viz audiozáznam z akce a pak následné fotky seřezaných prdelek na Forendors

Celou povídku z reálné akce jak si to pamatuje paní Veroniga si můžete přečíst  na https://www.forendors.cz/p/192e30d17803a1b636c43ca2d203807a

A zde malá ukázka :

„Tak kdo půjde první?“ zeptala se Paní Vychovatelka a aby to bylo fér, vytáhla minci z kapsy kalhot. „Já jsem panna!“, urvala jsem si přednost výběru a se smíchem jsem se kácela k zemi. „Bejvávalo“, poznamenala Paní Vychovatelka a vyhodila minci do vzduchu. Oči jsem si zakryla dlaněmi a čekám na verdikt. „Dáma má přednost!“ – to jsem nechtěla slyšet.

Kaňour se začal oblékat, že getlemansky opustí učebnu, jak jsme se domluvili. „Kam jdeš?!“ udiveně se zeptala Paní Vychovatelka. „U tohohle být nemusím“, utrousil a vyklidil pole, aby si zpříjemnil následující chvíle nad pivem v hospůdce na rohu.

Zůstala jsem v učebně sama tváří tvář Paní Vychovatelce připravené vykonat akt pomsty. „Tak čím a jak mě seřeže?“ honilo se mi hlavou a bylo vidět, že o tom samém intenzívně přemýšlí i Paní Vychovatelka. Její zrak nejdříve padl na židli u stolu (rákoska?!), ale pak se obrátil směrem ke gauči, na který vzápětí položila spankingový polštář. „Kleknout!“ Vyhrnula jsem si sukni a pomalu jsem si klekla na gauč před vyšší stranu polštáře. „Ohnout!“ vystřelila Paní Vychovatelka příkaz a pořádným šťouchancem do zad mě rázně popostrčila do požadované polohy. Briskně vyhrnula sukni a stáhla mi kalhotky hluboko pod zadek.

Pár tichých chvil před výpraskem by se moje napětí dalo krájet. Obličej jsem měla zakrytý dlaněmi a jen jsem tušila, jak Paní Vychovatelka vybírá mezi nástroji ten, který mi za chvíli začne tančit na nezahřátém zadku.

A pak to začalo. Paní Vychovatelka mě začala v neuvěřitelné rychlosti řezat asi nějakou plácačkou nebo řemenem. Rány v rychlosti kulometu dopadaly na zadek, který se ocitl v jednom ohni. Paní Vychovatelka si při tom slovně ulevovala, já se tak kroutila, až si mě Paní Vychovatelka musela pevně přidržovat druhou rukou na zádech nebo za krkem.  ……. pokračování na https://www.forendors.cz/panivychovatelka

Lekce morseovky – aneb poslední lekce paní Veronigy ve VIPD

Lekce morseovky

Že mě vždycky musí napadnout taková pitomost. Čekám na vyhlídce u Řehořovky na dohodnutý čas příchodu do VIPD. Už vím, že nesmím zazvonil později než 30 vteřin po sjednaném čase, jinak to Paní Vychovatelka považuje za provokaci, kterou dokáže řádně odměnit. Nikdy nevím jak přesně, takže si netroufám riskovat…co kdyby z toho byla minuta rákoskou? 😵 Nebo 25 tou velkou prádelní vařečkou bez zahřátí, při které jsem naposled vřískala tak, že to muselo být slyšet až na chodník? 😵

Vteřiny utíkají zvláštně pomalu i rychle. Dost pomalu na to, aby mě stačilo napadnout, že bych mohla na zvonek VIPD jen tak z legrace vyťukat S.O.S. Ale dost rychle na to, abych si ten pitomý nápad mohla ještě rozmyslet a včas zamáznout. A to jsem bohužel nestihla, protože je 17:00 a už stojím před vchodem.

Ještě počkám, až bude přesně 30 vteřin po celé a pak začnu na zvonek pěkně důkladně vymačkávat „… — …“. Tak provokace se zvonkem je klasika, co se neomrzí a vždycky funguje. 🙂

Nedočkavě čekám na reakci z mluvítka, ale to zarytě mlčí. Mezitím se vteřiny přehoupnou přes celou minutu. Sakra, ještě z toho budu mít taky pozdní příchod, probleskne mi hlavou. A vzápětí na chvilku zapochybuju, jestli Paní Vychovatelka vůbec v učebně je, když se neozývá. Znovu zvoním, tentokrát už slušně, jen jednou. 🙂

“Tak už jsi se uklidnila?!” Ozve se hlas Paní Vychovatelky a jsem vpuštěna dovnitř.

Paní Vychovatelka se tváří přísně, aby mi hned od začátku bylo jasné, že tahle provokace mi neprojde. „Co to bylo za chaotické vyzvánění?!“.  Nepomůže ani to, že Paní Vychovatelce vysvětluju, že to přece bylo S.O.S. aneb “seriózně o spankingu”. 🙂

Takže co bylo na programu lekce. Celý příspěvek

POVÍDKA: Návštěva VIPD -skutečný zážitek s nečekaným zvratem od @Skautíka

Návštěva VIPD – aneb nejsem megera 1.5 -skutečný zážitek s nečekaným zvratem od @Skautíka

Tady je pěkná povídka z návštěvy VIPD od @Skautíka, který se na Pickey špičkuje s paní Veroniqou. Prosím berte jeho pocity s nadsázkou. Mě jako Paní Vychovatelce a zároveň i jako paní ředitelce přijdou jeho myšlenky a pocity velmi zábavné a hravé. Taky se má chlapec příští návštěvu na co těšit! 😈 když tento “dárek” od paní Veroniqy byl takový “soft” 😈 Bič už je naolejovaný! 😈

Návštěva VIPD – aneb nejsem megera 1.5 -skutečný zážitek s nečekaným zvratem

Stojím v kavárně nedaleko ulice Řehořova, v Praze na Žižkově. Kochám se pohledem na vystavené dortíky (alespoň pohled, větší pupek má záda již neunesou). Nakonec objednávám jen dvojité espresso a sodovku. Zvláštní místo ten Žižkov. Pokaždé, když se zde poslední dobou ocitnu, dostanu nařezáno. Pak že je Praha bezpečné město.
Usedám ke stolku, jsem tu o 20 minut dříve. Nerad bych nutil Paní Vychovatelku vysvětlovat mi, jak je důležité chodit včas (znalci vědí). Nejde o stav mého pozadí, ale především zápěstí Paní Vychovatelky. Ať nám dlouho vydrží. Minutu dá, ale pokud jde člověk pozdě, většinou nezůstane jen u jedné minuty. Nerad bych jí příliš unavoval. (Ve skutečnosti je pro mě i ta minuta dost děsivá). Neumím se sem dostavit časově nadoraz, a delší korzování kolem VIPD mě nebaví. Řeším to tedy raději větší časovou rezervou tak, aby se dalo zajít někam na kávičku.
Na mobilu otevírám email, a chci si připomenout, cože jsem to odeslal za blábol jako “objednávku”. Trochu mě děsí představa, že pár hodin zpět mi přišla WhatsAppem zpráva od Paní Vychovatelky “Tak dnes se na tebe moc těším”. Dělá si snad přípravu? Bylo to zákeřné, od té doby jsem již nic neudělal 😉

O tohle jsem si totiž napsal:

Zdravím Paní Vychovatelko.
Myslím (respektive vím to), že Vás potřebuji příští týden vidět.
(ideálně středa/čtvrtek – co nejpozději)
Děkuji…
Moc rád bych navázal na lekci “Nejsem megera”, v maličko ostřejší verzi. Chtěl jsem napsat ostré, ale toho slůvka se z nějakého důvodu zatím bojím…😉
moto: “Já moc ráda plním přání, jen dejte pozor, co si přejete, aby se vám to nakonec všechno nesplnilo!” (PV).

Prý Vám mám předat toto psaní od Paní Ředitelky. Myslí si snad, že jsem nějaký pošťák, nebo co? Mám za ní pak zajít, že si to zkontroluje. Nevím, co tím myslí, a co chce kontrolovat. Asi jí trošku hrabe. Bloudí tu po chodbách, naráží do věcí a do lidí, buzeruje kvůli ptákovinám, a tváří se děsně přepracovaně.
———————–
Milá kolegyně.
Odchytla jsem tohoto nezbedníka, a myslím, že patří k tobě. Je drzý, provokuje, nezdraví, nepřezouvá se, má neblahý vliv na ostatní chovance, a ani se nepokouší najít nějakou vhodnou výmluvu. Je to ten samý, se kterým jsem již jednou měla tu čest – řešili jsme neúctu k mé osobě (nazval mě megerou – což já samozřejmě nejsem). Očekávala bych, že se po mé lekci poučí, ale evidentně jsem se mýlila. V interních záznamech vidím, že se mu pravidelně věnuješ (s nadprůměrnou frekvencí). Dokonce ani čas, který jsem mu věnovala já, nepadl zcela na úrodnou půdu (a to jsem se tak snažila). Uvědomuje si ten spratek, že tu není sám?
Ujala bych se ho, ale právě řeším kompatibilitu fungování našeho institutu, ve vazbě na novou legislativu EU (je to ve skutečnosti práce pro nějakého hodně šíleného masochistu). Spousta papírování + nějaké “drobné” právní trable. Navíc se obávám, že dostat se mi nyní znovu do rukou, budeme zase řešit nějaký ten “úraz”. Tam nahoře už stejně chtějí pořád něco vysvětlovat. BTW zatím jsem nepřišla na nějakou konvenční činnost, při které dochází k četným zraněním zadnic chovanců. Nemáš nějaký nápad? (A ne, volejbal to asi nepokryje). Pořád něco. Včera jsem například řešila účetní dotaz na fakturu – z obchodu Rákosky – ratanky – zda šlo opravdu o výtvarné pomůcky.
Prosím dohlédni, ať se mu dostane řádné domluvy. Neúctou k autoritám to začíná, a končí někde ve Valdicích za mřížemi. Je to jen pro jeho dobro.
Já osobně bych lekci rozhodně odstartovala bičem (ať je nějaká zábava) a nenechala bych zahálet královnu Kleopatru a její kamarádky. Jistě lze pokračovat prostřednictvím těžších řemenů, a pokud chceš být obzvlášť krutá, jsou tu i ty dřevěné podivnosti. Zkus trošku přitlačit.
Nechci na něj minimálně 14 dní slyšet žádnou stížnost, a již vůbec nechci v tomto období vidět jeho záznamy v knize trestů (nebo alespoň vyrovnej můj rekord – tedy 10 dní). BTW dořeš tu megeru – ale to asi bude na více lekcí. Možná si ho ještě pozvu sama, až bude více času. Nebo nechceš vyřizovat ty podělaný papíry, a uvolnit mi ruce? Já bych si to určitě užila, a zajistila že dnes bude spát na břiše.
PŘ.
———————-
Paní Vychovatelka je na mě tak hodná, že mě ve čtvrtek po Velikonocích přijímá do své laskavé péče, a scénář se jí asi líbí: “… se těším až si to přečtu před lekcí ještě jednou a pěkně mě to naladí” – Auuu
———————–

Super. Jsem rád, že jsem tam za střízlivého stavu doplnil onen prolog. Na ostrou verzi nejsem zcela jistě připraven. Uvidím, jak se toho Paní Vychovatelka ujme. Nebo se zhmotní samotná Paní Ředitelka? Dopíjím, a vyrážím směr VIPD. Na vyzvání ke vstupu zase trošku bojuji s “bzučákem” u vstupních dveří. Nakonec přeci jen povolí. Stojím na schodech, a připadám si jako před skokem ze skály do neznámé vody. Přijde mi to iracionální při četnosti mých návštěv. Nakonec tedy přeci jen “skočím”, a vcházím do té úžasné “kobky”.  ….

Celou povídku najdete na https://www.pickey.cz/panivychovatelka

Díky za podporu a užijte si krásnou povídku od Skautíka,  Vaše Paní Vychovatelka  😘 🥰

Příběh od Aryona aneb V roce 2023 poprvé ve VIPD

V roce 2023 poprvé ve VIPD

Na přelomu roku jsem si uvědomil, že jsem v poslední době hodně zanedbával návštěvy VIPD. A tak jsem si dal novoroční předsevzetí, že budu Paní Vychovatelku navštěvovat pravidelně. Vždycky se u ní přiznám ke svým hříchům a přijmu od ní spravedlivý, i když bolestivý, trest.

Je začátek ledna a já jsem se objednal ve VIPD.

Co mne asi dnes ve VIPD čeká? Z emailové korespondence mám slíbený ten kartáč, kterým dostal mladý chlapec ve videu na pickey.cz, a moc se mu to nelíbilo. Dřevěný kartáč s rukojetí, která umožňuje nápřah podobně jako vařečka, nemám rád. Pekelně to bolí a zanechává stopy.

Modlím se, abych dostal raději řemenem a bičíkem. A kterou rákoskou dnes dostanu? Celý příspěvek

Povídka – Jak jsem dostal výprask ve VIPD – Manželská nápravna

Zdravím všechny  příznivce SPANKINGU a VIPD v novém roce 2023 😘 🥰
Předem se musím omluvit, ale mám nějaké technické problémy s nahráváním fotek sem na mé vlastní stránky, a proto musím dámské kolo soutěže o Nejhezčí prdelku odložit, dokud se problémy nevyřeší. Ale slibuji hned, jak to půjde, tak to napravím. 🙂
Mezitím přibylo nové video Slečny P. , která si vytáhla další eso, na https://www.pickey.cz/p/5fd4b7266c201835411505446bc6e238
s názvem Výprask slečny P. aneb jak to všechno pokračovalo ❤️‍🔥 Video BIČÍK ❤️‍🔥 a je k tomu i fotografie.
Navíc bych se s Vámi chtěla podělit o povídku jednoho mého nezbedníka, který má to štěstí, že ho manželka vzala do VIPD na lekci. 🙂 Povídky tam budou přibývat, Jednu už rozepsal o své nedávné návštěvě i někomu známý Aryon, takže se máte na co těšit :-).  Teď ta slíbená povídka:
Přivedení do VIPD

Příchod

Pomalu jdeme ulicí z mírného kopce dolů. Jdeme bez jediného slova, není mi do řeči a mám smíšené pocity. Přemýšlím, zda jsem to ve svých výrocích před týdnem nepřehnal. Vedle mne jde má manželka Jana, ta zaraženě nevypadá, do povídání mne nenutí, jen před chvilkou klidně pronesla „rozumně nám to časově vyšlo“ a uložila do kapsy mobil, na kterém před tím v rychlosti něco napsala. Došli jsme ke dveřím domu, tam Jana stiskla zvonek, ozval se bzučák zámku a z mikrofonu zaznělo „pojďte po schodech dolů“. Otevřel jsem dveře domu v polovině Řehořovi ulice.

Jak jsme se do Řehořovi ulice dostali?

Odpověď na otázku je velmi jednoduchá: autem. Ale na takovouto odpověď se jistě nikdo neptal …

Před nějakou, docela dlouhou, dobou do mé představivosti vstoupila oblast BDSM. Postupně představy směrovaly k výpraskům, a to přes různé intimní části těla. Sledovat výprask slečny na videu bylo vzrušující, ale touha zažít výprask na sobě vedlo ke zkoušení hrátek s plastovým pravítkem a později i plastickým křivítkem.

Již je to pár let, kdy jsem se po několika náznacích Janě svěřil a postupně jsme začali experimentovat s výprasky. Jana se k tomu moc neměla, protože – dle jejích slov – si nedovedla představit „bít svého manžela“ a také si nedokázala představit, že se mi „to může líbit“. Zkusili jsme také vyměnit si role, ale mnou udělený lehký výprask nevyvolal v Janě žádný zájem o tento typ her.

Moje představy a touhy byly postupně na silnější výprask, než mi byla Jana ochotna dát. I když jsme se vždy před začátkem dohodli, že to bude dnes hodně silné, vždy v určitou chvíli již přestala přidávat na síle. A takto jsme zažili několik krásných výprasků, i když jsem měl nakonec pocit, že bych rád silnější.

Jednou, když jsme si zase při hraní povídali o představách a nápadech jsem zmínil „tak mne vezmi někam, kde mi dají silný výprask a uvidíš, že to není problém“. Po pár dnech jsem zase provokoval, ale místo dotazů, co jsem zase provedl nebo rovnou výzvy, abych přinesl pásek, přišlo jen strohé odmítnutí. „Dobře, příští týden ti zajistím výprask, který si zasloužíš. A uvidíme.“ Za dva dny, v pátek, přišla s informací, že ji mám v pondělí odpoledne ve 3 vyzvednout v práci a pojedeme na výprask.  

V pondělí jsem vyzvedl Janu ve 3 v práci, dojeli jsme na Žižkov a zaparkovali v nějaké boční ulici směrem k Hlavnímu nádraží. Došli jsme mlčky kousek ulicí, zazvonili a dveře se otevřeli.

Ve prostorách VIPD

Pomalu jdu chladnou chodbou domu, o kterém jsem na internetu četl hodně a znám snad všechny na webu uvedené příběhy hříšníků, kteří touto chodbou prošli. Původní závist je pryč, mám sucho v puse, s napětím a trochu obavou jdu pár schodů nahoru a potom již jen dolu, kde je světlo z otevřených dveří. Jana mne cestou dolů předejde a pozdraví se s dámou, která stojí u otevřených dveří. Tykají si a oslovují se jmény, takže se znají. To je ale jasné, vždyť se nějak museli dohodnout na dnešní návštěvě.

Pojďte dál, Jano posaď se, kde ti bude nejvíc vyhovovat. Ty se připrav tady“, řekne směrem na mne a odejde za Janou za roh. Já projdu dveřmi, zavřu a začnu se pomalu zouvat. Zouvám se a jako z dálky slyším, jak se paní s Janou baví. Nevnímám je, v hlavě se mi honí všechno najednou – co jsem o VIPD četl, co jsem si představoval, ale také co jsem viděl na videu s krvavými zadky přivázaných mužů prosících o konec výprasku a odvázání. Tak to snad ne, tam to snad Jana nenechá dojít. Ale ty moje „kecy“, že chci silně nařezat i se stopami co vydrží dny a nechci, aby přestala i když budu prosit … mi teď docházejí v novém aktuálním světle.

Pojď za námi“ jsem slyšel z míst, kam jsem neviděl. Byl to hlas paní vychovatelky. Srovnal jsem boty, vyndal z velké tašky naše nástroje – vojenský pásek, jezdecký bičík a tenkou rákosku. S manželkou jsme se dohodli, že vezmeme naše trestné nástroje. Chce vidět, jak to s nimi vypadá silně.

Došel jsem za roh místnosti, za stolem seděla šarmantní dáma – paní vychovatelka a Jana seděla zjevně pohodlně stranou na nějaké sedací soupravě. Na stůl jsem položil tři nástroje.

Vzala si do ruky rákosku, co jsem položil na stůl, a zeptala se: „Proč jsi tady?“ Sucho v ústech a nečekaně jednoduchá otázka. „Mám dostat výprask“ jsem odpověděl, nic chytřejšího mne nenapadlo. „Ano, ale … ty neznáš pravidla tohoto Institutu? Ty jsi přišel bez přípravy? Snad víš, co znamená dostat výprask ve VIPD. Jdi zase zpátky a zkus přijít ještě jednou.“. Vím, co to je VIPD. Četl jsem toho hodně. Výprask se tam dává na holý zadek a při trestu je pán zcela nahý. Ale to je snad vtip. Čekal jsem, že přijdeme, budu si muset sundat kalhoty, stáhnou mi nebo si budu muset stáhnout slipy, dostanu výprask a zase půjdeme. Ale to, že bych měl jít k tabuli jsem nečekal. To snad nemůže Jana myslet vážně. Ale Jana seděla a s mírným úsměvem sledovala, jak jsem šel zpět k věšáku u vchodu. Nezasáhla, ani nic neřekla. Na můj překvapený pohled také ne.

Vrátil jsem se k věšáku a pomalu se svlékl. U slipů jsem váhal a přemýšlel, zda Jana opravdu dovolí, abych se svlékl před naprosto cizí ženou, kterou neznám a ona asi taky moc ne. Nechala mne klidně svléknout všechno a vrátit se zpět před stůl.

Proč máš dostat výprask?“ Jasný dotaz, ale nečekal jsem diskusi na toto téma. Moje výprasky mají dost důvěrný důvod. „Jdi k tabuli, tam na tebe hezky obě uvidíme a probereme vše potřebné.“ Přešel jsem k tabuli a snažil jsem se stát co nejvíc tak, aby mi neviděla do mého, teď již zcela nekrytého, klína.

Povídej. A než začneš, napiš první řádek – Přišel nepřipraven. Na konec se k němu vrátíme, protože jsi nás obě dost zdržel svou nepřipraveností. V tuto ch víli jsi již mohl dostávat na svůj krásně bílý zadek a ty zdržuješ.“ Tak to nebude moc hra. A moje představy o průběhu byly ten tam. Přece ale nebudu vykládat zcela nahý cizí dámě, které to ale hodně sluší a má dost přísný výraz, o tom, proč doma dostávám výprask. Ticho, jen dva upřené pohledy na mne u tabule.

Mám dostat na zadek proto, že jsem dělal něco, co nemám“. Super, to je věta, to mi asi moc neprojde. A neprošlo.

Paní vychovatelka se zeptala dost stroze „co, konkrétně. Nejsi tady proto, abych z tebe dlouho dolovala, co jsi provedl. Máš dvě možnosti. První je – řekneš nám, proč si zasloužíš výprask, napíšeme to na tabuli, sečteme, vyplatíme a máš to za sebou. Druhá je asi trochu delší. Zeptá se tě rákoska, ty v průběhu výprasku řekneš, proč máš dostat, napíšeme to na tabuli, sečteme, vyplatíme a máš to za sebou. Ta druhá je asi o trochu delší, alespoň v oblasti, jak dlouho to budeš na zadku cítit. A ještě mám jednu otázku – proč musíš dostat výprask tady, a ne doma od své manželky?“

Game Over. Tento výraz znají nejméně všichni hráči počítačových her. Stojím nahý v místnosti se svou manželkou a paní vychovatelkou, která prý dokáže pěkně seřezat zadek, ale vždy spravedlivě a s rozumem. Mám se přiznat ke svým hříchům a mám dostat na zadek. OK.

Začal jsem pomalu, ale zkuste si to sami vžít se do mé situace, „Mám dostat výprask proto, že jsem dělal, co nemám. Máme takovou dohodu, že když je manželka doma, tak si ho nesmím honit. Pokud to poruším, mám dostat výprask, 25 za každý případ“. Překvapeně se na mne podívala a pouze konstatovala – „To snad ne. Jano, ty mu dovolíš opravdu hodně.“ Vrátila svůj pohled na mne „ty se postav rovně na přestaň schovávat toho, kvůli komu tady stojíš. Ještě mi řekni, proč jsi nedostal výprask doma?“

A je to tady. Druhé téma, proč tady stojím. Ale nemá cenu nic schovávat, protože se stydím a připadám si trapně již dost a dost. „Řekl jsem, že chci dostat pořádný výprask co bude hodně bolet a Jana se bála mi ho dát.“ A je to venku. Vůbec mi to nemyslí. Co si z toho ty dvě vezmou a k čemu to povede?

Je to pravda?“ zeptala se paní vychovatelka směrem k Janě. Ta nic neřekla, jen pokývala hlavou. „Ty jsi se bála mu dát pořádný výprask? I za to, že si to dělá, když jsi doma?“ Obrátila se na mne s krátkým, ale jasným, dotazem – „Kolikrát?“. Moje strohá odpověď byla jasná – „Čtyřikrát, to je za sto“.

Došlo na rozhodnutí: „Nebudeme to protahovat. Sto je jasných. Jana ti vyplatí prvních padesát tak, aby na konci té padesátky to bylo maximální silou, co znáš. Dalších padesát ti dám já a můžeš přitom Janě povídat, jaké to je – pokud ti bude do řeči. Na tom, která z nás ti dá závěrečných 10 za nevhodný příchod se ještě s Janou dohodneme. Z každé padesátky bude vždy prvních 25 bičíkem a dalších 25 rákoskou. Jano, chceš ho přivázat nebo mu věříš, že ti neudělá ostudu?“ Jana se zamyslela. Chtěl bych, aby mne nechala přivázat, tak se dá výprask vydržet lépe. „Nepřivazuj, měl by to vydržet“ odpověděla Jana. „Jo, a nakonec ještě vyřešíme toho viníka, který ti teď napůl visí a stojí mezi nohama“ uzavřela tuto část paní vychovatelka.

Ukázala bičíkem na židli, která byla u jejího pracovního stolu opřená opěradlem. Pochopil jsem a pomalu si na židli kleknul a ohnul se o stůl. Podala bičík Janě a vyzvala jí, ať začne. Neviděl jsem to, klečel jsem na židli se zadkem vysazeným jako středobod mého těla. Slyšel jsem jen kroky za sebou.

Na zadku mi přistála první rána. Přijatelná. Přistála druhá, třetí, čtvrtá, pátá. „Tak to dál nepůjde“ zazněl hlas paní vychovatelky….

A jak to všechno dopadlo, se můžete dočíst https://www.pickey.cz/p/3c0530cae2e8014b7170152d0b471bba

Děkuji všem za podporu a těšte se na další!  🙂

 

 

 

 

 

 

Problémy ve škole – Letní pohádka

Letní pohádka

Na jedné pražské základní škole vypuklo zoufalství mezi pedagogy. Žáci na druhém stupni už byli tak drzí a arogantní, že nikdo nevěděl, co si s nimi počít. Nejen, že se neučili, nedělali úkoly, ale sprostota k učitelům i k sobě navzájem už nešla vydržet. Běžným školním trestům se smáli nebo je ignorovali.

Na poradě vedení školy o tom poněkolikáté všichni debatovali, opět zcela bez výsledku, až si ředitel vzpomněl, že mu kamarád vyprávěl o zážitku, kdy dobrovolně dostal výprask na zadek v jakémsi výchovném zařízení na Žižkově. Několik dnů sice nemohl sedět, ale splnil si svůj sen a vše popsal tak, že to nejde srovnat s ničím, kdy dostal na holý zadek jako dítě.

Ředitel o tom opatrně a bez podrobností řekl kolegům. Ti se mu nejdříve vysmáli: „Ty asi chceš být vyhozen a jít do basy, co? V dnešní době, kdy ti parchanti mají víc práv než my! Kromě toho pak na nás pošlou televizi, bude to na internetu, přijede inspektor, ombudsmanka a řešit to bude kdoví kdo! Proboha ne!“

Celý příspěvek