Archiv pro štítek: řemen

Neteř Kateřina na výprasku u Paní Vychovatelky – 3. část

Rákoska se mě přestala dotýkat, pak přišlo švihnutí a po něm silný štípnutí po celý dýlce dopadu. „Au jedna!“ vyhrkla sem. Bolelo to hodně, ale ne zase tak hrozně, jak jsem se bála. Přišlo další štípnutí a pak další. Pořád to bolelo. Hrozně to štípalo. Ale už ta bolest byla jiná. Cítila jsem, jak ve mně proudí krev a i když je to nepochopitelný, dělalo mi to dobře.

Celý příspěvek

Neteř Kateřina na výprasku u Paní Vychovatelky – 2. část

Vstoupila jsem do malé sklepní místnosti. První co mi proběhlo hlavou bylo to, jak je vlastně malá. Na obrázcích i videích vypadala mnohem větší. Přímo přede mnou byl starý, bytelný psací stůl, za kterým stála bílá tabule. Po pravé ruce malá pohovka, vedle který stál onen výpraskový kozlík a vedle něj skříň. Po levé ruce stálo velké zrcadlo a za zády jsem měla menší zrcádko na zdi, pod kterým stála zdánlivě nevinná židle, o které jsem ale věděla, že je taky určena pro trestání a okamžitě se mi vybavil obrázek asistentky Moniky, jak před ní stojí v puntíkatých kalhotkách a s pruhy na zadečku.

Celý příspěvek

Jeden deň – povídka

Jeden nezbedník mi poslal sepsaný zážitek z VIPD a poprosil mě o jeho zveřejnění, pokud se mi bude líbit. Musím přiznat, že je to po obsahové stránce velmi pěkně a poutavě napsáno a rozhodla jsem se, že se o to s Vámi musím podělit.  Jen je to psáno ve slovenštině a pro někoho to může být hůře čitelné a také si nezbedník nedal moc práce se stylistikou a možná by i za to zasloužil přídavek. Takže se prosím zaměřujte jen na obsahovou stránku, za kterou moc děkuji.

Jeden deň a zmeilo sa všetko

V chladnom rane počuť len svoje kroky a tiche dychanie. Kračam ulicou a premyšlam čo to vlastne robim. Marne hladam odpoveď hoci je jasná ako prave vychadzajuce slnko. Dnes, prave dnes je ten jedinnečny den kedy sa za par hodin zmeni sen, predstavy a sny na realitu. Ake to asi bude vo VIPD…

Celý příspěvek