Archiv pro štítek: řemen

POVÍDKA: Návštěva VIPD -skutečný zážitek s nečekaným zvratem od @Skautíka

Návštěva VIPD – aneb nejsem megera 1.5 -skutečný zážitek s nečekaným zvratem od @Skautíka

Tady je pěkná povídka z návštěvy VIPD od @Skautíka, který se na Pickey špičkuje s paní Veroniqou. Prosím berte jeho pocity s nadsázkou. Mě jako Paní Vychovatelce a zároveň i jako paní ředitelce přijdou jeho myšlenky a pocity velmi zábavné a hravé. Taky se má chlapec příští návštěvu na co těšit! 😈 když tento “dárek” od paní Veroniqy byl takový “soft” 😈 Bič už je naolejovaný! 😈

Návštěva VIPD – aneb nejsem megera 1.5 -skutečný zážitek s nečekaným zvratem

Stojím v kavárně nedaleko ulice Řehořova, v Praze na Žižkově. Kochám se pohledem na vystavené dortíky (alespoň pohled, větší pupek má záda již neunesou). Nakonec objednávám jen dvojité espresso a sodovku. Zvláštní místo ten Žižkov. Pokaždé, když se zde poslední dobou ocitnu, dostanu nařezáno. Pak že je Praha bezpečné město.
Usedám ke stolku, jsem tu o 20 minut dříve. Nerad bych nutil Paní Vychovatelku vysvětlovat mi, jak je důležité chodit včas (znalci vědí). Nejde o stav mého pozadí, ale především zápěstí Paní Vychovatelky. Ať nám dlouho vydrží. Minutu dá, ale pokud jde člověk pozdě, většinou nezůstane jen u jedné minuty. Nerad bych jí příliš unavoval. (Ve skutečnosti je pro mě i ta minuta dost děsivá). Neumím se sem dostavit časově nadoraz, a delší korzování kolem VIPD mě nebaví. Řeším to tedy raději větší časovou rezervou tak, aby se dalo zajít někam na kávičku.
Na mobilu otevírám email, a chci si připomenout, cože jsem to odeslal za blábol jako “objednávku”. Trochu mě děsí představa, že pár hodin zpět mi přišla WhatsAppem zpráva od Paní Vychovatelky “Tak dnes se na tebe moc těším”. Dělá si snad přípravu? Bylo to zákeřné, od té doby jsem již nic neudělal 😉

O tohle jsem si totiž napsal:

Zdravím Paní Vychovatelko.
Myslím (respektive vím to), že Vás potřebuji příští týden vidět.
(ideálně středa/čtvrtek – co nejpozději)
Děkuji…
Moc rád bych navázal na lekci “Nejsem megera”, v maličko ostřejší verzi. Chtěl jsem napsat ostré, ale toho slůvka se z nějakého důvodu zatím bojím…😉
moto: “Já moc ráda plním přání, jen dejte pozor, co si přejete, aby se vám to nakonec všechno nesplnilo!” (PV).

Prý Vám mám předat toto psaní od Paní Ředitelky. Myslí si snad, že jsem nějaký pošťák, nebo co? Mám za ní pak zajít, že si to zkontroluje. Nevím, co tím myslí, a co chce kontrolovat. Asi jí trošku hrabe. Bloudí tu po chodbách, naráží do věcí a do lidí, buzeruje kvůli ptákovinám, a tváří se děsně přepracovaně.
———————–
Milá kolegyně.
Odchytla jsem tohoto nezbedníka, a myslím, že patří k tobě. Je drzý, provokuje, nezdraví, nepřezouvá se, má neblahý vliv na ostatní chovance, a ani se nepokouší najít nějakou vhodnou výmluvu. Je to ten samý, se kterým jsem již jednou měla tu čest – řešili jsme neúctu k mé osobě (nazval mě megerou – což já samozřejmě nejsem). Očekávala bych, že se po mé lekci poučí, ale evidentně jsem se mýlila. V interních záznamech vidím, že se mu pravidelně věnuješ (s nadprůměrnou frekvencí). Dokonce ani čas, který jsem mu věnovala já, nepadl zcela na úrodnou půdu (a to jsem se tak snažila). Uvědomuje si ten spratek, že tu není sám?
Ujala bych se ho, ale právě řeším kompatibilitu fungování našeho institutu, ve vazbě na novou legislativu EU (je to ve skutečnosti práce pro nějakého hodně šíleného masochistu). Spousta papírování + nějaké “drobné” právní trable. Navíc se obávám, že dostat se mi nyní znovu do rukou, budeme zase řešit nějaký ten “úraz”. Tam nahoře už stejně chtějí pořád něco vysvětlovat. BTW zatím jsem nepřišla na nějakou konvenční činnost, při které dochází k četným zraněním zadnic chovanců. Nemáš nějaký nápad? (A ne, volejbal to asi nepokryje). Pořád něco. Včera jsem například řešila účetní dotaz na fakturu – z obchodu Rákosky – ratanky – zda šlo opravdu o výtvarné pomůcky.
Prosím dohlédni, ať se mu dostane řádné domluvy. Neúctou k autoritám to začíná, a končí někde ve Valdicích za mřížemi. Je to jen pro jeho dobro.
Já osobně bych lekci rozhodně odstartovala bičem (ať je nějaká zábava) a nenechala bych zahálet královnu Kleopatru a její kamarádky. Jistě lze pokračovat prostřednictvím těžších řemenů, a pokud chceš být obzvlášť krutá, jsou tu i ty dřevěné podivnosti. Zkus trošku přitlačit.
Nechci na něj minimálně 14 dní slyšet žádnou stížnost, a již vůbec nechci v tomto období vidět jeho záznamy v knize trestů (nebo alespoň vyrovnej můj rekord – tedy 10 dní). BTW dořeš tu megeru – ale to asi bude na více lekcí. Možná si ho ještě pozvu sama, až bude více času. Nebo nechceš vyřizovat ty podělaný papíry, a uvolnit mi ruce? Já bych si to určitě užila, a zajistila že dnes bude spát na břiše.
PŘ.
———————-
Paní Vychovatelka je na mě tak hodná, že mě ve čtvrtek po Velikonocích přijímá do své laskavé péče, a scénář se jí asi líbí: “… se těším až si to přečtu před lekcí ještě jednou a pěkně mě to naladí” – Auuu
———————–

Super. Jsem rád, že jsem tam za střízlivého stavu doplnil onen prolog. Na ostrou verzi nejsem zcela jistě připraven. Uvidím, jak se toho Paní Vychovatelka ujme. Nebo se zhmotní samotná Paní Ředitelka? Dopíjím, a vyrážím směr VIPD. Na vyzvání ke vstupu zase trošku bojuji s “bzučákem” u vstupních dveří. Nakonec přeci jen povolí. Stojím na schodech, a připadám si jako před skokem ze skály do neznámé vody. Přijde mi to iracionální při četnosti mých návštěv. Nakonec tedy přeci jen “skočím”, a vcházím do té úžasné “kobky”.  ….

Celou povídku najdete na https://www.pickey.cz/panivychovatelka

Díky za podporu a užijte si krásnou povídku od Skautíka,  Vaše Paní Vychovatelka  😘 🥰

Manželská nápravna – Druhá návštěva u Paní Vychovatelky

Doba koronavirová je těžká, ale najdou se i páry, které si najdou čas na netradiční odreagování, jeden takový se u mě zastavil a Jeho povídka patří do oddělení “manželské nápravny” škoda, že jsme z toho nedělali fotky. Jinak to popsal moc hezky, co myslíte?

Druhá návštěva u Paní Vychovatelky

Je čtvrtek ráno. Sedím v práci u počítače. V tom mi přijde SMSka: „Už se ti to blíží“. Sevře se mi žaludek a odpovím: „Jj, blíží…“. Píšu si s manželkou, s Hankou. Ještě jí poprosím, ať zaplatí pokutu, kterou jsem před pár dny dostal za rychlost. Nemám totiž u sebe dopis od policie a chci to mít z krku. Hanka odpovídá, že ji zaplatí. Já na to, že „Paní Vychovatelka za to zítra vyplatí“. „No, to je pravda, ta ti to spočítá“. Ještě si vyměníme pár řádků o průběhu setkání v Praze a myšlenky se mi vrací zpět na práci.

Celý příspěvek

Žák Martin – povídka

Máme tu další povídku. Žák Martin se rozhodl podělit o povídku, která je jeho prvotina. A aby to bylo zajímavější, tak si za každou chybu přeje dostat deset ran řemenem. Kolik myslíte, že bude na konci chyb a ran?

Perný den žáka Martina

Tak Martine, vylez s tý postele. Dneska jdeš zas konečně do školy a bude už sedm. Volá na mě máma z kuchyně.  Mě trápí ranní erekce ale na honění nemám ani pomyšlení při představě co mě dneska čeká. Jo a nezapomeň se pořádně vysprchovat — volá zase máma. Vždyť jsem se sprchoval večer. To jo ale nezapomeň že ve dvanáct jdeš k paní doktorce a ve tři máš návštěvu ve VIPD.

Celý příspěvek

Neteř Kateřina na výprasku u Paní Vychovatelky – 3. část

Rákoska se mě přestala dotýkat, pak přišlo švihnutí a po něm silný štípnutí po celý dýlce dopadu. „Au jedna!“ vyhrkla sem. Bolelo to hodně, ale ne zase tak hrozně, jak jsem se bála. Přišlo další štípnutí a pak další. Pořád to bolelo. Hrozně to štípalo. Ale už ta bolest byla jiná. Cítila jsem, jak ve mně proudí krev a i když je to nepochopitelný, dělalo mi to dobře.

Celý příspěvek

Neteř Kateřina na výprasku u Paní Vychovatelky – 2. část

Vstoupila jsem do malé sklepní místnosti. První co mi proběhlo hlavou bylo to, jak je vlastně malá. Na obrázcích i videích vypadala mnohem větší. Přímo přede mnou byl starý, bytelný psací stůl, za kterým stála bílá tabule. Po pravé ruce malá pohovka, vedle který stál onen výpraskový kozlík a vedle něj skříň. Po levé ruce stálo velké zrcadlo a za zády jsem měla menší zrcádko na zdi, pod kterým stála zdánlivě nevinná židle, o které jsem ale věděla, že je taky určena pro trestání a okamžitě se mi vybavil obrázek asistentky Moniky, jak před ní stojí v puntíkatých kalhotkách a s pruhy na zadečku.

Celý příspěvek

Jeden deň – povídka

Jeden nezbedník mi poslal sepsaný zážitek z VIPD a poprosil mě o jeho zveřejnění, pokud se mi bude líbit. Musím přiznat, že je to po obsahové stránce velmi pěkně a poutavě napsáno a rozhodla jsem se, že se o to s Vámi musím podělit.  Jen je to psáno ve slovenštině a pro někoho to může být hůře čitelné a také si nezbedník nedal moc práce se stylistikou a možná by i za to zasloužil přídavek. Takže se prosím zaměřujte jen na obsahovou stránku, za kterou moc děkuji.

Jeden deň a zmeilo sa všetko

V chladnom rane počuť len svoje kroky a tiche dychanie. Kračam ulicou a premyšlam čo to vlastne robim. Marne hladam odpoveď hoci je jasná ako prave vychadzajuce slnko. Dnes, prave dnes je ten jedinnečny den kedy sa za par hodin zmeni sen, predstavy a sny na realitu. Ake to asi bude vo VIPD…

Celý příspěvek