Manželská nápravna – Druhá návštěva u Paní Vychovatelky

Doba koronavirová je těžká, ale najdou se i páry, které si najdou čas na netradiční odreagování, jeden takový se u mě zastavil a Jeho povídka patří do oddělení “manželské nápravny” škoda, že jsme z toho nedělali fotky. Jinak to popsal moc hezky, co myslíte?

Druhá návštěva u Paní Vychovatelky

Je čtvrtek ráno. Sedím v práci u počítače. V tom mi přijde SMSka: „Už se ti to blíží“. Sevře se mi žaludek a odpovím: „Jj, blíží…“. Píšu si s manželkou, s Hankou. Ještě jí poprosím, ať zaplatí pokutu, kterou jsem před pár dny dostal za rychlost. Nemám totiž u sebe dopis od policie a chci to mít z krku. Hanka odpovídá, že ji zaplatí. Já na to, že „Paní Vychovatelka za to zítra vyplatí“. „No, to je pravda, ta ti to spočítá“. Ještě si vyměníme pár řádků o průběhu setkání v Praze a myšlenky se mi vrací zpět na práci.

„Tak co, už se bojíš?“ ptá se mě Hanka v pátek ráno po probuzení. Odpovídám, že už ano. Začínám mít sevřený žaludek a nervozita stoupá. Nasedáme do auta a vyrážíme do Prahy. Po cestě prohodíme pár slov o mých prohřešcích. Jinak se ale o setkání s Paní Vychovatelkou nebavíme.

Jsme v Praze a parkujeme. Máme čas asi hodinu a půl na domluvenou schůzku. Jdeme tedy do OC Flora na jídlo. Já ale nejím. Jsem celý nesvůj a do žaludku bych nic nedostal. Za chvíli vyjíždíme patnáctkou na Husineckou. Hanka se na mě usmívá, tak jak to ona umí. Je skvělá. K Paní Vychovatelce mě vede už podruhé. Před první návštěvou byla také nervózní. Nevěděla, do čeho jdeme a co nás čeká. Teď je ale úplně v klidu. Když stoupáme ulicí Řehořova směrem k popisnému číslu 34, tak mě bere za ruku a popohání slovy: „Jen pojď, pojď“. Ptám se jí: Tak alkohol, cigarety a pokuta?“ „Ano, přesně tak.“ zní její odpověď a opět mlčíme.

Ke dveřím přicházíme asi o 7 minut dříve. Venku je něco kolem 0°C a dost fouká. Proto jdeme ulicí dále, abychom se zahřáli. Hanka mi kontroluje čas. Nemůžu přece přijít pozdě. Přemýšlím, jak zvládnu přechod ze zimy, protože se budu muset hned vysvléct do naha, bez ponožek.

Pomalu se vracíme zpět a zastavujeme opět před hlavními dveřmi Řehořova 34. Chvíli stojíme. Hanka koukne na hodinky a říká: „Je 12:30, tak si zazvoň.“ Krve by se ve mně nedořezal. Zazvoním a čekám. Po chvilce Paní Vychovatelka otevírá a my jdeme dovnitř.

Scházíme po schodech dolů, vítáme se s Paní Vychovatelkou a vcházíme do její učebny. Hanka se s Paní Vychovatelkou dává do řeči. Měl jsem pocit jako by byly několikaleté kamarádky a dlouho se neviděly. Ptám se, jestli si můžu umýt ruce, abych si je zahřál. Vycházím ale z omylu, teče jen studená voda. Mezitím slyším, jak se Paní Vychovatelka ptá na mé chování a Hanka jí odpovídá: „Jen ať se přizná sám.“

Jdu tedy zpět a hned dostanu od Paní Vychovatelky vyhubováno, že jí tam chodím v botech. Jaj… zapomněl jsem se vyzout. Ta mi to spočítá, pomyslím si. Jdu se tedy vyzout a předstupuju před Paní Vychovatelku. Hanka sedí před stolem po pravé straně.

Hned dostávám příkaz, že takto ne a ať se jdu vysvléct. Jdu si tedy odložit a předstupuji na kobereček podruhé. Jsem nahý, ruce mám za hlavou.

„ Tak proč jsi tady Marku?“ „Abych dostal výprask.“

„To ano a za co to má být?“ „No… za alkohol, kouření a za pokutu za rychlou jízdu.“ těžce se mi přiznává, když na mě kouká manželka a vypadá, že si to užívá.

Paní Vychovatelka, se ptá, jak je možné, že jsem dostal pokutu. Snažil jsem se vymluvit, že jsem nevěděl, že tam byl radar a teď už vím, že už tam je, tak teď už jezdím 50 km/h J. To se jí jako odpověď nelíbilo a dostal jsem kázání o dodržování dopravních předpisů.

„Běž k tabuli a piš“. Paní Vychovatelka diktuje má provinění, mezitím mi promlouvá do duše a ptá se Hanky na to, co jí vadí nejvíce. Odpověď je: „Alkohol je nejhorší.“ A já s tím musím souhlasit, piju opravdu často. Mezitím dámy probírají čím a kolik dostanu. Já stojím čelem k tabuli, s holým zadkem do učebny. Výsledek je následující:

POKUTA ZA RYCHLOU JÍZDU – 60 rákoskou

KOUŘENÍ – 25 řemenem

ALKOHOL – 3×25 vařečkou

Říkal jsem si, že je na mě Paní Vychovatelka hodná. Ale když jsem uslyšel, že Paní Vychovatelka Hance nabízí se účastnit mého trestu a ta s nadšením přijímá, polkl jsem. Znamená to výprask v tandemu, takže dvojnásobek. Jako na první návštěvě. To už jsem měl malou dušičku. Vařečku fakt nemám rád, ta bolí pekelně.

„Dones si klekátko, klekni si a ruce před sebe, dlaněmi nahoru.“ Poslušně plním to, co mi bylo přikázáno a na ruce dostávám tři vařečky, kterými dostanu. Paní Vychovatelka se s Hankou domlouvá, v jaká pozice bude nejvhodnější, obchází mě, prohmatává a hladí zadek. Ten pocit toho, že ta ruka, která vás hladí, vás bude za chvíli trestat, je k nezaplacení. A po ruce máte svou milovanou, která to vše sleduje, co dodat…

„Můžu si ho přehnout?“ „Ano, určitě.“ odpovídá s úsměvem Hanka. A já si v duchu říkám: „Tak, teď to začne.“ Přehýbám se přes kolena Paní Vychovatelky, nelíbí se jí moje pozice, tak si ji upraví, abych měl více vystrčený zadek. Začíná výplata rukou. Tu má Paní Vychovatelka pádnou. Opět slyším proslov o svých prohřešcích. O tom, že to nebolí jen mě, ale hlavně Paní Vychovatelku. A Hanka dodává, že proto rukou od ní nedostávám. Výprask rukou končí.

Na řadu přichází prvních 25 vařečkou za ALKOHOL. Musím počítat a děkovat. Prvních 10 dostanu pomaleji, dalších patnáct v rychlém sledu. To už počítat a děkovat nejde. Štípe to a pálí, vařečku prostě nemám rád. Prvních 25 mám za sebou a druhých 25 mám dostat od Hanky. Na pokyn přináším černý taburet a klekám na něj. Ruce mám na podlaze. Teď se opravdu stydím. Můj holý zadek „kouká“ na Hanku a Paní Vychovatelka si pochvaluje tuto pozici: „…že je vše krásně vidět…“

Aniž se naděju, začíná druhých 25. Hanka si dává opravdu záležet. Paní Vychovatelka ji pobízí, ať mě nešetří a pořádně přitlačí. A musím říct, že se jí to daří. Zastavuje se na 10 ráně a obě kontrolují vystavený zadek. Probíhají diskuse o teplotě mého pozadí, že prý je to málo. A pokračuje se. „Jedenáct, děkuji. Dvanáct, děkuji.“ A tak to probíhá až do 25 rány. V přestávkách mezi ranami se dámy dohodly, že zbylých 25 vařečkou za ALKOHOL dostanu na konec návštěvy a to v tandemu. To jsem nechtěl slyšet…

Můžu se zvednout a poklízím taburet. Opět klekám na hrách, natahuji ruce a Paní Vychovatelka na ně pokládá řemen. Paní Vychovatelka mě opět obchází, Hanka si sedá a sleduje, co bude dále. Zadek prý mám rozehřátý, ale málo. Že to prý spraví řemen. Opět dostávám kázání o škodlivosti kouření, že to smrdí. Pak Paní Vychovatelka požádá Hanku, aby uvolnila pro mě židli a Paní Vychovatelka je tak hodná, že si na něj můžu dát polštář. Kolena z hrachu totiž už dost pálí.

Začíná výprask řemenem. Opět začínám počítat a také děkovat. Po deseti ranách mě Paní Vychovatelka obchází a nabízí Hance řemen. Ta s díky odmítá, nemá řemeny ráda. Paní Vychovatelka s chutí pokračuje. Řemen hlasitým pleskáním dopadá na mé půlky, já koukám do země a poctivě počítám a děkuji. Řemen se dá vydržet, je to taková tupá bolest. Pro mě rozhodně lepší než vařečka. Na závěr ještě dostanu pět pro radost Paní Vychovatelky. A než se nadám, klečím opět na hrachu s nataženýma rukama. To mě kolena už opravdu pálí, ramena bolí.

Obě dámy začínají vybírat rákosky na nadcházející výprask za POKUTU ZA RYCHLOU JÍZDU. Nakonec si vyberou tři. Už ani popravdě nevím, jaké to byly. Měl jsem totiž co dělat abych je na natažených rukou udržel. Paní Vychovatelka mi vysvětlovala, že teprve teď uvidím rychlou jízdu – až dostanu rákoskou v tandemu.

Opravdu už to přestávám zvládat a Paní Vychovatelka mi přikáže, abych se postavil. Hanka, už nevím jak, do toho vstupuje a říká: „ještě bych ho tam chvíli nechala, ať si to užije…“. Paní Vychovatelka s radostí a možná i překvapením souhlasí. Tak klečím dále. Kolena pálí jako čert, ruce a ramena mi jdou pomalu k zemi. Mám co dělat abych to udržel. Mezi tím co já bojuji, abych rákosky na rukou udržel, tak je rozhodnuto o další pozici pro výprask. Dostanu ho na kozlíku.

Dámy si vezmou své rákosky, které si vybraly pro nadcházející trest, já dostávám příkaz, abych dal kozlík z rohu doprostřed místnosti. „Obejdi kozlík, přehni se a ruce pořádně dolů.“ Paní Vychovatelka bere pouta a říká: „… to abys nám nesahal rukama do té rychlé jízdy, která tě čeká.“

Bezmocný, s vystrčeným zadkem na kozlíku. Za mnou miláček a Paní Vychovatelka, obrovský mix pocitů. Obě kontrolují můj zadek a pak zazní ty první Hani. Hanka se napřáhne a dostanu prvních deset, ty zvládám počítat a děkovat. Jakmile první desítka skončí, Paní Vychovatelka říká: „Další deset ti budu počítat já. Ty si užij rychlou jízdu Marku. Připravena Hani? Začni první, já se přidám.“

Na půlkách mám dvě rákosky. Obě se zvedají a výprask začíná. Je to nářez, rána za ránou dopadají v pravidelném sledu, Paní Vychovatelka počítá co druhou ránu a já přestávám dýchat a svírám spodní lištu kozlíku. Dostávám chvíli přestávku a začíná dalších deset v tandemu. Opět zažívám palčivou, neustupující a stupňující bolest. Po ukončení nejsem chopen nic víc, než jen dýchat. Paní Vychovatelka se ptá, jestli ještě budu jezdit rychle a odpověď zní: „Už, ne.“ Na víc se nezmůžu.

Paní Vychovatelka střídá levou stranu Hanky a dodává, že teď si můžu odpočinout od rychlé jízdy. Teď dostanu Kleopatrou. Je to tlustá rákoska a bolest je spíše tupá, než pálivá. A výprask začíná. Opět poctivě počítám a děkuji za deset vysázených ran. Hanka to vše sleduje, nejspíše s potěším J.

„A teď dáme posledních 20 dohromady, co Hani… zvládneme to?“ Hanka odpovídá, že ano. A ve mě malá dušička. Nic se neprotahuje, jen slyším: „Hani, tak začni.“ Musím přiznat, že to co přišlo, bylo to nejintenzivnější, co jsem kdy doposud zažil. Je to nepopsatelné… a schválně píšu doposud, protože mě ještě čeká 25 vařečkou a taky v tandemu.

Rozdýchávám poslední výprask rákoskou. Paní Vychovatelka se mě ptá, jestli jsem poučen, jakou rychlostí budu v obci. Vysoukám ze sebe ano. A hned přechází diskuse k poslednímu výprasku. A to zbylých 25 vařečkou za ALKOHOL. Zůstávám připoutaný na kozlíku.

Paní Vychovatelka říká: „Příště Marku, až budeš chtít zase pít, tak si vzpomeneš na tohle, na vařečky. Hani, ty ho vůbec nešetři. Alkohol je to, co ti nejvíce vadí, tak pořádně přitlač. Je to pro jeho a tvé dobro.“ Opět cítím obě vařečky na svých půlkách a děsím se.

Výprask začal. To, co jsem zažíval v prvních deseti ranách, bylo opravdu velmi bolestivé. Myslel jsem, že kozlík přeskočím přemetem a uteču J. Ta tupá, pálivá bolest byla nesnesitelná. Dostal jsem chvíli přestávku na oddych a dámy mi vysázely zbylých patnáct ran do pětadvaceti. Zadek jsem měl v jednom ohni a byl jsem opravdu rád, že to mám celé za sebou.

„Tak co Marku, tak jak to bude s tím alkoholem?“ „Omezím ho Paní Vychovatelko, budu pít mnohem méně.“ dostanu ze sebe. „Méně…“ zasměje se Paní Vychovatelka. „…co Hani stačí ti to takhle? Věříš mu?“ „Ano, věřím.“ Ale nezní to moc přesvědčivě. „No, nevím, já ti ho odvážu a ty Marku si moc dobře rozmysli, co teď tady Haničce řekneš a slíbíš.

Ruce mám volné a zvedám se z kozlíku. Stojím se zbitým zadkem před manželkou a Paní Vychovatelka říká: „No… bude to?“

„Slibuju ti miláčku, že budu lepší manžel, omezím alkohol, nebudu kouřit a budu jezdit podle předpisů.“ Myslel jsem si, že už je opravdu konec, ale Paní Vychovatelka jen tak nepustí: „Opravdu ti takový slib stačí Hani?“ Hanka odpovídá: „Ano, opravdu stačí.“

„Můžeš se obléct.“ zní poslední pokyn Paní Vychovatelky.

Tímto chci poděkovat Paní Vychovatelce za potrestání za mé prohřešky a mé milované Haničce za to, že se o mě takto pečlivě stará. 🙂

11 komentářů u „Manželská nápravna – Druhá návštěva u Paní Vychovatelky

  1. Profilový obrázekLeontýnka

    Tak za celý únor tady nic nepřibylo. Chodím jsem každý den…Kdysi tady Paní Vychovatelka psala, že každý měsíc bude alespoň jeden příspěvek. No, je holt doba jaká je. A bude hůř…Mějte se všichni co nejlépe.

  2. Profilový obrázekLibor

    Zdravím, paní vychovatelka!
    Já jsem dostal pokutu, za jízdu na dálnici bez známky, tolik krát mě to vyšlo, a teď tam stáli, mrchy.
    Hezký den!

  3. Profilový obrázekKoldy

    Být ohnutý přes kozlík a dostat na holý vystrčený zadek musí být krásné(rákosky,řemen,vařečka )také bych to chtěl zažít.

  4. Profilový obrázekMichal

    daj manželke co patri manželke, daj cisarovi co je cisarovo, dostal si čo si si zaslužil. len či nahodou niečo nezasluži aj tvoja draha polovička ? to by bola tieš zaujimava-druha poviedka, 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *