Pokračování povídky Výprask tety Markéty – 1. část zde
Sama dala na stůl polštář, poklepala na něj tenkou rákoskou a já si chtě nechtě musela kleknout na židli a připravit se na nejhorší. Vlastně to ale nejhorší nebylo. Zadek už jsem měla zahřátej a tenká rákoska sice v první fázi sice taky fakt bolí, ale pak to přejde na bolest vzrušující, nabíjející, takovou, která děsí, ale současně po ní člověk skrytě touží. Jenomže mě jich teď nečekalo jenom nějakých pětadvacet, ale padesát. A to už není tak příjemné. To je opravdu tvrdý trest.