1. Praktik vypráví
Kráčím od budovy soudu a pořád se mi tomu nechce věřit… A že už jsem toho v životě zažil. Vždyť mě viděla dnes poprvé a ze spisů jistě o mých zálibách nic nevyčetla. Ale jinak vypadala velmi přitažlivě. Hned, jak jsem vešel do jednací síně, tak mě zaujala. Talár jí činil dominantní a ve svém soudcovském křesle vypadala jako bohyně spravedlnosti. Měl jsem z jednání přeci jenom tak trochu sevřený žaludek, ale nakonec jsem spor s tím udavačským dementem vyhrál.
A zdálo se, že mi je paní předsedkyně nakloněna. Stejně jsem ale po skončení procesu s překvapením vyslechl její pokyn, abych se ještě chvíli poté zdržel v jednací síni. A sám, bez svého právníka, jen s ní. Pak mě odvedla do své kanceláře, posadila se do svého koženého křesla a vlídně se na mě podívala.