Alkohol za volant nepatří

Už, když jsem si prostřednictvím mailu dohadoval návštěvu u paní Vychovatelky, sdělila mi, že se jedná o opravdu vážný přestupek, při kterém jde o veřejné ohrožení a že tentokrát bude opravdu přísná!

Výprask, že prý dostanu rákoskou, smyčkou, kterou si musím sám donést. Ostatní, že probereme na místě… O počtu ale nepadla ani ta nejmenší zmínka.

Dorazil jsem přesně ve smluvený čas a šlo se hned na věc. Svléknout do trenek a trička a paní Vychovatelka mi začala promlouvat do duše, zatím pouze verbálně… s tím, že za tak velký přečin mě musí nařezat opravdu, ale opravdu pořádně, abych si to pamatoval a víckrát se ani neopovážil něco takového znovu udělat. Ke konci proslovu padla ještě kontrolní otázka: „A jestlipak ses náhodou před dnešní návštěvou něčím neposilnil…?“ Přiznal jsem, že jsem vypil lahev červeného. „A přijel si samozřejmě MHD!?“ „Ne, autem…“ Přiznal jsem tiše. „Tak autem! Tak ty si přijedeš pro výprask za řízení pod vlivem alkoholu opilý a autem!!! Tak to se máš na co těšit!!! Počítej s tím, že to z tebe vypráskám, že ti to z tý hlavy vyženu jednou provždy…!!!

Na to už se paní Vychovatelka usadila na pohovce, já se musel ohnout přes její kolena, trenky šly okamžitě dolů a začala mě vyplácet na holou rukou. Ale tentokrát bylo i toto zahřívací kolo mnohem důkladnější a delší. Paní vychovatelka mi řezala zadek opravdu vší silou a výprask prokládala patřičným proslovem: „Já to z tebe dneska vypráskám“… práásk…, práásk… práásk… „Aby sis pamatoval, že alkohol…“ práásk „… za volant…“ práásk… „..nepatří!“… práásk, práásk. Výprask rukou střídavě na obě půlky trval neskutečně dlouho, zadek mě  pěkně pálil a ke konci už jsem měl pocit, že by to mohlo stačit a že bych skoro šel….

Ale omyl, zazněl povel „Vztyk“ a já byl vyzván abych se svlékl úplně donaha a doprostřed místnosti dal výpraskový kozlík. To mě trochu zaskočilo… Na kozlík jsem zatím nikdy nemusel. Paní Vychovatelka byla ale velmi přísná a nekompromisní. Okamžitě mi poručila, ať se přehnu a hned mi připoutala obě ruce. I to pro mě byla naprostá novinka, ještě nikdy jsem nebyl při trestu připoutaný. Nohy mi byly ponechány volné a takto v předklonu s parádně vystrčeným zadkem jsem čekal co bude dál.

po výprasku rukou připraven na trestný výprask

Paní Vychovatelka mi opět začala promlouvat do duše, s tím, že mi teď dá pořádný výprask rákoskou, aby mě už nikdy nenapadlo pít alkohol a řídit! Stále však nepadla sebemenší zmínka o počtu ran, které bych měl rákoskou dostat… A najednou šviiih, šviiih, šviiih, šviiih, šviiih, dostal jsem jich hned pět rychle za sebou a podle intenzity bych řekl, že vedených vší silou….

Překvapilo mě, jak moc to bolí, ale to už dopadaly na můj zadek další a další rány prokládané proslovem paní Vychovatelky. „Já tě naučím…, já to z tebe dnes vypráskám…. a dostaneš jich nepočítaných!!! Abys věděl…, že alkohol… za volant… NE…PAT…ŘÍ!!!

Bolest to byla šílená, zadek mě pálil jako čert a brzy jsem se na kozlíku mlel, kroutil a kopal nohama ale s přivázanýma rukama nebyla sebemenší šance krýt si zadek.

Alkohol za volant nepatří trestný výprask

Paní Vychovatelka několikrát udělala malou pauzičku, abych si stačil vydechnout a možná i ona sama odpočinout, ale jen proto, aby hned pokračovala  s ne menší razancí ve výprasku. Když už jsem jich dostal snad 100 a měl pocit, že víc už ani nevydržím oznámila mi paní Vychovatelka, že posledních 25 si budu muset počítat… K tomu ale zatím nedocházelo….

Dostával jsem další a další pekelně štiplavé švihance, jeden za druhým. Tu a tam padla otázka jestli už mám dost a nebo jestli mám ještě chuť pít alkohol a řídit pak auto. Odpověděl jsme „Jo, už mám dost!“ A hned mi přistály na zadku další rány s opravou: „Říká se ano, paní Vychovatelko!“

malá přestávka při výprasku

Takto jsem jich dostal asi dalších 50 a to už jsem opravdu sykal a dokonce ze mě vyjelo „Prosím,… už ne, už ne…! Dostal jsem jich ještě pár, načež mi paní Vychovatelka oznámila, že dostanu závěrečných 25!!! To už jsem chtěl protestovat, že to nevydržím, ale v zápětí už mi přistála na zadku první rána a mě bylo okamžitě jasné, že bude lepší nevykoledovat si ještě přídavek a raději počítat. I paní Vychovatelka si dala na poslední sadě opravdu záležet a vysázela mi je v rychlém sledu jednu za druhou… I když to byla bolest takřka nesnesitelná, trochu mě přeci jen uklidňovala vidina brzkého konce. „Táák, 25 a ještě jednu na cestu!“

zpráskaná prdelka po trestném výprasku smyčkou

Byl jsem opravdu rád, že je konec a paní Vychovatelka mě skutečně odpoutala. Třel jsem si sešvihaný zadek, který neskutečně pálil, ale úplný konec to ještě nebyl. Paní Vychovatelka se opět usadila na pohovce. „Pojď ještě ti před odchodem trochu domluvím ručně!“

Musel jsem se tedy znovu položit přes kolena a na tak ukrutně seřezaný zadek jsem dostal znovu ještě pořádné naplácání rukou. Netrvalo to však dlouho, paní Vychovatelka nakonec uznala, že už to bolí jí víc než mě a poručila mě ať se jdu obléknout.

výprask rukou nakonec

Výprask to byl tak veliký, že mě skutečně přešla chuť pít a řídit auto, aspoň prozatím…

Na rozloučenou mi paní Vychovatelka sdělila, že kdyby se to náhodou ještě někdy stalo, dostanu opravdu přísný trest… 200 ran tenkou rákoskou, ROVNOU a NAOSTRO!!!