Výprask studenta od Paní Vychovatelky a Asistentky

Student Alex

Zdravím všechny milovníky spankingu. Spousta z vás tu už popsala svoje zážitky z návštěvy VIPD. Původně jsem vám chtěl napsat o svojí první lekci, ale o té už tu spousta z vás psala a já to navíc dlouho odkládal a tím už vyprchala autentičnost. Proto bych vám rád napsal o svojí třetí lekci na které jsem se poprvé potkal s asistentkou Monikou.

Jmenuji se Alex a jsem 21 letý student jedné z pražských škol. Jako spousta studentů jsem ale brzo přestal celou školu hrotit a tím jsem se začal dostávat do problémů. Referáty jsem odevzdával pozdě a na hodinách jsem nebyl připravenej. Jednou jsem pátral na webu a objevil web Paní Vychovatelky. Spanking pro mě nebyl novinka a dokonce to kdysi v pubertě bylo první porno co jsem viděl. Todle ale bylo něco ještě víc.

Nakonec jsem neodolal a absolvoval první dvě lekce. Ta první byla podobná jako u většiny. Paní Vychovatelka ví jak u sebe lidi přivítat. Podruhé byla dokonce velmi hodná, až jsem měl pocit, že mě šetřila víc než bych zasloužil. Ale kdo z vás by si po výprasku ještě řekl o přídavek???

Napotřetí jsem již neodolal a požádal o přítomnost slečny Moniky, která v nás všech budí obdiv, jak dokáže výprask nejen dát ale i dostat. Věděl jsem že je to vyjímka, protože jako student si i běžné lekce můžu dovolit lekce jen tak tak. Naznačil jsem proto v e-mailu s mojí žádostí o lekci několik bodů které bych do výprasku rád zahrnul. Prozradím že mi Paní Vychovatelka vyšla ochotně vstříc.

Na lekci jsem šel jako dycky rovnou ze školy a jako dycky jsem nestíhal. Tentokrát víc než jindy, takže jsem přiběhl o dvě minuty pozdě. Zazvonil jsem a Paní vychovatelka mě na to rovnou upozornila. Byla ale tak hodná že mě nenechala ještě čekat. Sestoupil jsem dolů a paní Vychovatelka na mě čekala pod schody jako vždycky. Když jsem vstoupil do místnosti uviděl jsem i slečnu asistentku jak sedí za stolem. Vypadá jinak než jsem si ji představoval. Z videí a obrázků si ji člověk představoval jako křehkou dívku co dostává výprask. Ale na živo bylo hnedka vidět, že je to silná dáma (tedy duševně), která umí nástroj i vzít a pořádně s ním ztrestat.

Postavil jsem se na kobereček a začal výslech během kterého jsem se přiznal, že jsem se od poslední lekce zase zhoršil a školu už zase začínám flákat a že místo toho dál koukám na seriály na netu. Slečně asistentce přitom neušlo, že svoje odpovědi podávám ,,politicky“, teda že to říkám tak aby to vyznělo jako že je všechno v pohodě. Jinak ale byla laskavá a někdy se mě i zastala. Potom mě Paní Vychovatelka poručila svléknout se do trenýrek a jít k tabuli.

Začal jsem psát. Za to že jsem odložil nástup trestu o víc jak měsíc se mi paní Vychovatelka rozhodla domluvit tím nejúčinnějším co má, teda rukou. Za prokrastinaci mi vyměřila 10+10 rákoskou. Za sledování seriálů 25 řemenem. Až do teď jsem byl v klidu. Pak jsem dostal za úkol napsat odkládání povinností za což mi bylo uděleno 25 rákoskou dvojmo, teda od obou dam současně. To už mě smích začal přecházet. Pak slečna asistentka připomněla že jsem přišel pozdě. Za to mi paní vychovatelka vyměřila dvakrát deset rákoskou, navíc bez přípravy.

Dvakrát proto že na mě čekali dvě. Paní Vychovatelka evidentně zapomněla na naši dohodu z první lekce, podle které bych měl za pozdní příchod dostat rovnou třicet rákoskou bez přípravy. Jakmile jsem dopsal, dámy se zvedly a paní vychovatelka mi nařídila abych postavil doprostřed místnosti židli. Pak mi nařídila abych se ohnul přes opěradlo a dal ruce na sedátko. Pak mi náhle jedním trhem stáhla trenýrky a řekla ,,Tohle nebudeš potřebovat“. Sdělila mi, že teď dostanu trest za pozdní příchod a že první mě potrestá slečna asistentka a požádala ji ať si vybere rákosku. Slečna asistentka si vybrala poměrně tenkou a pružnou a řekla že na mě bude hodná. I tak s ní v konzervativním kostýmku a kožené sukni budila opravdový respekt. Musel jsem se ji za svůj pozdní příchod omluvit a poprosit o potrestání. Pak slečna Monika začala. Hned první šlehnutí strašně štíplo. Bez přípravy jsem dostával poprvé a je to mnohem horší než s. Každá další rána bolela stejně a já je musel počítat a za každou děkovat. Když jsem konečně napočítal 10, ulevilo se mi ale ne na dlouho. Paní vychovatelka slečnu asistentku pochválila a řekla, že je na mě moc měkká a že si to nezasloužím. A sama si vybrala rákosku vychovatelku. Když jsem se taky omluvil a poprosil o trest, začalo to znova. Jestli prvních deset bylo hrozných, dalších deset bylo ještě horších. Zadek už začal po slečně asistentce pálit a teď na něj dopadala rákoska vychovatelka která je mnohem silnější. Paní vychovatelka navíc před každou ránou švihla nejdřív do vzduch, někdy jednou a někdy dvakrát. Takže jsem nikdy nevěděl kdy to opravdu přiletí.

Jen to skončilo, musel jsem se hned ohnou paní vychovatelce přes koleno a dostal jsem rukou za odkládání nástupu. Paní vychovatelka se mě při tom zeptala, jestli je horší ruka nebo rákoska. Odpověděl jsem podle toho co vždycky říká. Teda že to v jejím případě vyjde nastejno. Slečna Asistentka se zasmála mojí diplomacii ale Paní Vychovatelka je nedala obměkčit a pokračovala. Koukal jsem do kanape a myslel jsem na to co to vyvádím a proč se sem pořád vracím, když to tak strašně bolí. Na půlky mi zatím dopadaly důkladný rány a já tiše záviděl holkám který v takový situaci nemusejí zatínat zuby a můžou křičet a naříkat.

Když Paní Vychovatelka konečně přestala, nechala mě a mohl jsem se podívat do zrcadla na svůj pruhovaný zadek. Hned potom jsem nastoupil ke stolu, klekl si na židli a ohnul se přes něj. Paní vychovatelka si vzala dvojitý řemen s tím, že hodnější na mě být s mým přístupem nemůže. Slečna Asistentka zůstala sedět v křesle Paní Vychovatelky a já jí tak koukal přímo do očí. Kdo nezažil jaké to je být přehnutý přes stůl, dostávat pádné rány řemenem a koukat přitom do očí slečny, která mu ty rány s úsměvem počítá, netuší o co přichází. Nedokázal jsem se jí do očí koukat dlouho. Bylo to jako když malýho kluka řežou před jeho starší sestrou.

Po řemenu následovala zase rákoska. ,,Odměna“ za prokrastinaci. Tentokrát jsem musel postavit doprostřed místnosti kozlík, ohnout se přes něj a dámy mi připoutali ruce k jeho nohám. Myslel jsem že to co mě u něj čeká nemůže být horší než to jak to tlačí do žeber. To jsem se spletl.

První šla znovu Slečna Monika. Vybrala si rákosku Asistentku. To mě udělalo radost, protože co je stylovější než dostat na jedné lekci Vychovatelkou od Paní Vychovatelky a Asistentkou od Slečny Asistentky. Prvních deset ran bylo relativně v pohodě. Zadnice už za sebou měla dost. A možná i Slečna Monika byla soucitná, protože ji Paní Vychovatelka několikrát upozornila že mě šetří. Hned potom se chopila Dračí rákosky sama Paní vychovatelka a začala mi vyplácet dalších deset a připomínat mi, že prokrastinovat bych určitě neměl, protože pak skončím právě takhle: nahej se kroutím ohnutej přes tvrdej kozlík a dostávám svižnou rákoskou na holou jako malej kluk, ke všemu před slečnou, před kterou marně snažím tvářit statečně.

Když byl konec, odpoutali mě a já se mohl narovnat a pohladit si ztvrdlý hýždě. Teď mělo přijít velké, obávané finále. Myslel jsem že k tomu dojde u stolu ale Paní Vychovatelka mě se smíchem vyvedla z omylu. Závěrečných pětadvacet dvojmo dostanu taky na kozlíku. Opatrně jsem sledoval jak obě dámy berou potěšeně do rukou dlouhé, pružné rákosky. Pak jsem se znovu přehnul přes kozlík, nechal si zapnout pouta a čím dál nervózněji čekal co bude dál. Myslel jsem že 25 znamená od jedné 12 a od druhé třináct. To jsem se spletl. Paní Vychovatelka počítala a po každém čísle přišly dvě rány. Hned jak to začalo, měl jsem pocit že mi zadek podpálili. Nedokázal jsem být úplně potichu a lehce jsem úpěl. Po desítce přišla pauza. V tu chvíli jsem za to byl hrozně rád. Chvíli jsem si oddechl ale hned to přišlo znovu. Dámy jsou perfektně sehrané a rány dopadaly snad ve vteřinových intervalech. Po dalších deseti přišla další pauza a pak posledních pět. Na těch si daly dámy zvlášť záležet a já měl co dělat abych se aspoň trochu ovládal.

Tím byl můj trest naplněn. Ještě jsem se musel jednou ohnout Paní Vychovatelce přes koleno a dostat rukou, ale po tom všem už ruka nebyla až zas tak hrozná. Nakonec mi Paní Vychovatelka potřela hýždě hřejivou a teda tady pálivou mastí. Následoval už jen drobný rozhovor a uhrazení školného a já mohl zase na měsíc svobodný odejít.

Chtěl bych říct, že tohle byla zatím nejlepší lekce kterou jsem v Institutu absolvoval. Všem bych zcela upřímně doporučil se s dámami setkat a prožít nejzajímavější hodinu v životě. Každému kdo kdy okusil kouzlo výprasku bych přál prožít jaké to je když vám vyplácí dvě dámy dvěma rákoskami současně a myslím že si to sám jednou až zase budu mít na školné s asistentkou zopakuji a tentokrát už poctivě a bez přerušení. Když byl konec a já dostával ještě na cestu rukou, byl už jsem plný endorfinů a šlo mi hlavou, že bych si ještě přál dostat aspoň 25 řemenem. Už jsem o ně ale nepožádal. Dalších minimálně 24 hodin bylo nádherných, protože nic vám tak nenaplaví hormon štěstí do těla jako poctivý výprask.

Na závěr bych chtěl všem co zabloudili na tyhle stránky říct, ať se nebojí a pokud mají pocit že je přitahuje dostat výprask, ať NEVÁHAJÍ a pošlou e-mail paní vychovatelce. Já to o sobě věděl vždycky a i tak mi trvalo až do mých 21 něž jsem se osmělil a poprvé ucítil na zadku rákosku, i když jsem o tom tajně snil léta a už od osmnácti jsem hledal kuráž nějaký e-mail kamkoli napsat. Fakt to stojí za to!