Zdravím všechny vyznavače spankingu a VIPD. Jsou prázdniny, kdy se ve VIPD moc neděje, ale nenechte se zmást a čtete až do konce, čeká vás spousta překvapení
Toto je autentická povídka od paní Veroniky, co se opravdu přihodilo na nedávné její lekci, když se rozhodla provokovat s motivačním programem pro Paní Vychovatelku. Varování ostatním : toto ani nezkoušejte, raději na to ani nemyslete! 🙂 A teď ta povídka co se opravdu stala:
Milá Paní Vychovatelko Věrko,
Tak jsem se pokusila ten zážitek sepsat. No snažila jsem se, aby byl co nejvíc autentický, ale nevím, jestli jsem si v tom šoku vše zapamatovala. Teda zajímala by mě i ta Vaše verze (tak jak to máte ve Vašem 2do listu.)😉
Mějte se krásně a těším se (teda nevím, nevím) v pondělí! Veronika
Sedím v práci před obrazovkou mého PC, na které se už od rána pořád dokola točí kolečko, které se občas střídá s totálně černým nebo modrým displejem, a chatuji s mým spankingovým parťákem. Teď tu byl ajťák, že prý mám vadný disk a jsem kandidát na výměnu PC. Tak aspoň to moje celodenní flákání a neschopnost se na cokoliv soustředit má, hlavně teda pro kolegy, objektivní důvody.
„Tak alespoň máš čas promyslet, co znamená to ´nic co by se Vám libilo´🙂. Nebo myslíš, že bude mít to-do list?“, čtu další zprávu od Kaňoura.
Odpovídám obratem: „🤣 Sakra, myslíš, že bych si měla připravit scénku nic, co by se Vám líbilo? Něco jako: máte připravený ten 2do list? … ne?! … tak v tom případě, je mi to líto, budeme muset přistoupit k…“. Ta představa je tak absurdní, že dostanu záchvat smíchu. Ale rychle se uklidním nebo si budou kolegové v kanclu myslet, že jsem se už totálně pomátla.
Cink…další zpráva od Kaňoura: „Tak snad ti půjčí nějakou tu učební pomůcku na demonstraci. 🙂 Nebo si cestou kup nějakou prťavou vařečku, ta by stačila.🙂“
Konverzaci s kolegou Kaňourem uvádím schválně v doslovném znění, aby bylo jasno, kdo za všechno může.😉
Kdo může za to, že ten koňský Kaňourův nápad mě přiměl odejít z práce ještě dřív, než bych musela (i když omluvenku mi vystavil ajťák), zastavit se cestou do VIPD na Hlaváku ve Flying Tiger a koupit tam klepač na koberce, protože vařečku neměli. Shánět kvůli vařečce obchod s domácími potřebami se mi zase kvůli nedostatku času nechtělo, protože přidat ještě k této megaprovokaci pozdní příchod už mi přišlo trochu riskantní. Navíc přinést do učebny VIPD vařečku by bylo jako nosit dříví do lesa. A poslední kapkou, která přispěla k zakoupení této užitečné rekvizity, byla blesková cost-benefit analýza, ze které jasně vyšlo, že klepač za cca 300 Kč se vyplatí, protože po té, co s ním před Paní Vychovatelkou z legrace zamávám, si ho odnesu domů a konečně s ním vypráším psí pelech.
Tak jsem se se zakoupeným klepačem, ze kterého jsem akorát narychlo strhla cedulku s cenovkou, vydala směr Žižkov. Jak jsem byla v takovém tom rauši (směs adrenalinového vzrušení, napětí a těšení se), tak jsem se ještě zastavila na mém oblíbeném vyčkávacím stanovišti na vyhlídce na Karlín a koleje, abych Kaňourovi poslala fotku, jakej úžasnej úlovek se mi na Paní Vychovatelku podařilo sehnat.
A jak se tak peru s jednoduchým úkonem pořízení a odeslání fotky pomocí sms, což moje dcera má za pár vteřin, a jak se tak pekelně soustředím, abych správně trefovala moje rozvibrované prsty na ikony displeje, nevšimnu si, jak kolem mě nepozorovaně prošla Paní Vychovatelka, která tudy chodívá do práce od vlaku. Šla na poslední chvíli, no dalo by se dokonce říct, že pozdě! Ale budiž, poslala omluvnou sms, že bude mít pár minut zpoždění, abych vyčkala na vyzvání.
Myslela jsem tedy, že mám dost času, abych probrala vhodnost zakoupené pomůcky s přítelem na telefonu. „Jednoduše geniální 😄“ stihnu si ještě přečíst jeho nadšenou reakci (z toho se Kaňoure už nevyvlíkneš), ale v tom zároveň přichází pokyn od Paní Vychovatelky, že můžu zazvonit.
Takže teď mám zase já co dělat, abych včas, jen pár vteřin po 16:30, doklusala ke vchodu do sídla VIPD. Zvoním, když v tom mi někdo vybafne za zády. Leknutím vyskočím půl metru – tyhle šoky nemusím ani normálně, natož v takovém duševním vypětí. Překvapeně se ohlédnu a za sebou vidím rozesmátou Paní Vychovatelku, nadšenou z toho, jak mě dostala.🙂 Provokatérka! … Dobrá, píšu si: pozdní příchod a provokace…😉.
Vcházíme spolu do učebny a Paní Vychovatelka usedá do křesla jen tak v civilu. Evidentně se tentokrát nehodlá zdržovat převlékáním do pracovního oděvu, protože, jak říká, máme toho dost k řešení. No to jo, zatrne mi a klepač takticky nechávám v tašce.🙂
Paní Vychovatelka nalévá červené víno a připíjíme si na dvouleté výročí mé docházky do VIPD, které neopomenu vždy oslavit výpraskem, před rokem dokonce minutovým. Není to úchylné? 🙂
„Takže“, zahajuje konverzaci Paní Vychovatelka, „dostala se ke mně od paní ředitelky informace, jak jsi vzorná, že jsi prý matka roku, zaměstnanec roku, jak všechno plníš a co neplníš, tak za to může Kaňour.“
Hmm, zdá se, že Kaňour zabodoval a úkolu udělat ze mě hodnou holčičku se při své předvčerejší návštěvě zhostil s odpovědností jemu vlastní. 🙂
S úsměvem souhlasně přikyvuju. Tak kdo by nerad slyšel takovou chválu z úst Paní Vychovatelky, že? Ale zároveň nevěřím, že to dnes zůstane jen u pochvaly, protože tenhle pozitivní úvod bude mít jistě ještě svůj vývoj směrem k poněkud přidrzlému návrhu Motivačniho programu, který jsme s Kaňourem pro Paní Vychovatelku vymysleli jako provokaci. A tady se už obávám o vzhled mého pozadí.
Pod vlivem vína, které pomalu rozpouští moji sebekontrolu a pud sebezáchovy, se odvážím k drzé otázce, zda také Paní Vychovatelka splnila svůj úkol a sepsala svůj 2do list.
A k mému velkému překvapení Paní Vychovatelka moji otázku rovnou neproměnila v příkaz, ať jdu k tabuli. Naopak. Odpověděla, že ten náš návrh četla, že se jí líbí a že se rozhodla to zkusit. A že ten 2do list teď tady se mnou sepíše v rámci nabízené konzultace.
Koukám jako vrána, které nečekaně spadl sýr do zobáku. Paní Vychovatelka se pobaveně usmívá, vytahuje ze šuplíku čistý list papíru a pěkně si ho nadepíše: Paní Vychovatelka.
Vlastně celý tenhle nápad vznikl v rámci intenzívní komunikace mezi mnou a kolegou Kaňourem, která se z 90% týká naprostých ptákovin, ale občas se objeví i seriózní myšlenka. A tak jsme o dovolené Paní Vychovatelky z hlubokého stesku po její pádné ruce, začali uvažovat, co by mohlo pomoci vystřelit rozvoj VIPD až ke hvězdám. Na začátku jsme se tedy drželi při zemi a usoudili jsme, že by stačilo, kdyby do VIPD chodili tak 2 klienti denně, na Pickey.cz měla Paní Vychovatelka aspoň 20 Mecenášů, měla pobočku v Praze a Brně (snaha vyjít vstříc i potřebám klientů z Moravy a Slovenska) a last but not least, aby Paní Vychovatelka dostala pozvání do světoznámé show Jana Krause, kde by měla možnost oslovit široké masy a kde by případně mohla své umění demonstrovat přímo na samotném moderátorovi. Jako takový nápad pro pobavení jsme ještě doplnili zorganizování veřejné street spankinkové akce např. na Hlavním nádraží, kde by Paní Vychovatelka odchytávala kolemjdoucí spěchající na vlak a udělovala výprask na cestu.😀
Takže jsme připravili a navrhli motivační program šitý na míru a tělo Paní Vychovatelky. Jako vzor jsme si vzali již existující motivační program, kterým za jeho mnohaletou existenci prošla řada klientů VIPD, kteří s pomocí promyšlených metod Paní Vychovatelky a jejích zázračných nástrojů a rekvizit (viz např. výprask líného nezbedy v pásu cudnosti) dosahují ohromujících výsledků. Sama autorka tohoto elaborátu je živoucím příkladem této unikátní metody, přestože Kaňour její účinnost neustále zpochybňuje (za což si jistě zaslouží řádnou domluvu!).
Sedíme s Paní Vychovatelkou nad zatím prázdným papírem a důkladně probíráme, jaké konkrétní úkoly zvolit do úvodní fáze MP (= motivační program) během prázdnin. List se začíná pomalu plnit ambiciózními úkoly:
· – 1x měsíčně – zpráva na webu vychova-a-vyprask.cz
· – 1x týdně – zpráva na Pickey.cz
· – Slevová akce na první výprask – při objednávkách do konce srpna
· – Opravit telefonní číslo na nových stránkách https://www.vychovatelkavera.cz/
· – Ozvat se svému IT – dnes nebo zítra
· – Článek o Motivačním programu Paní Vychovatelky (poznámka Veroniky: to je jako to, co tady už teď několik hodin píšu já?!?!)
„A jak mě budete motivovat?“ zazní zásadní otázka a Paní Vychovatelka se na mě pobaveně dívá, jak se z této otázky snažím vykroutit.
„No tak, když budete úkoly plnit, tak odměnou je samozřejmě pochvala a dobrý pocit, to je jasné.“ odpovídám a bojím se otázky, která logicky bude následovat.
„A když ne?“
„Tak my věříme, že pozitivní motivace ve Vašem případě bude úplně stačit a jiná domluva určitě nebude potřeba“. Uf, to jsem z toho ale vybruslila.
„A co když ne? Tady je napsáno,“ a Paní Vychovatelka projíždí očima ten náš elaborát, „tady je v Nastavení trestů napsáno, že trestem je pokárání, domluva … a případně motivační výprask. Tak kdo mi ho dá?“
A sakra, to jsem netušila, že to budeme takhle dopodrobna rozebírat. Byla jsem přesvědčená, že to bude probíhat asi takhle: přijdu, Paní Vychovatelka napružená naší provokací řekne: „Já ti ukážu to-do list! Běž k tabuli a pěkně si ho tam napiš!“ A pak mě seřeže vším, co jí přijde pod ruku.🙂 No nic, člověk její plány holt občas přesně neodhadne.🙂
„…no…třeba by mohla slečna Monika…ale to určitě nebude potřeba…“, dochází mi slova a už jsem zpocená úplně všude.
„Počkej, už jsem to našla!“ A Paní Vychovatelka cituje z mého průvodního e-mailu k Motivačnímu programu pasáž, že v případě nutnosti jsme s Kaňourem připraveni jí dát nutnou nakládačku.
„Takže budete připraveni mi dát výprask?“
Zapomněla jsem napsat, že celou dobu, co jsme to rozebíraly, jsem se strašně smála, až mě břicho bolelo, a vše jsem brala jen jako hustou recesi ze strany Paní Vychovatelky. Dokonce jsem ještě i teď měla chuť ze srandy říct, že jo, že jí klidně nařežeme, a že hlavně Kaňour se na to vyplácení vyloženě těší (ale neřekla).
A tak k tomu ještě, dostatečně posílená vínem, jsem konečně vytáhla ten klepač na koberce a se smíchem jsem ho Paní Vychovatelce ukazovala, že jako z legrace jsem ho na ní pořídila (a že mi to doporučil Kaňour!). Paní Vychovatelka si ho znalecky prohlédla a položila přede mě. A já jsem se už v duchu viděla ohnutá přes stůl, kde v následujících minutách nový nástroj zanechá své originální stopy na mém pozadí, a byla jsem z toho dost nervózní, protože jsem netušila, jak to může asi bolet – klepačem jsem ještě nikdy nedostala.
Ale Paní Vychovatelka se mě místo toho zeptala, jestli vím, jak probíhá první lekce v rámci Motivačního programu. Zalovila jsem v paměti a odpověděla, že takový klient si na první lekci vyzkouší víc nástrojů, aby věděl, z čeho má mít strach a co ho bude motivovat před neplněním úkolů.
„Správně!“ pochválila mě Paní Vychovatelka. „Tak běž vybrat nástroje, které si mám vyzkoušet.“
Tak teprve teď mi došlo, že to myslí opravdu vážně. Úsměv mi úplně zmrznul a já na ní vrhla tak vyděšený pohled, že se rozesmála. Snažila jsem se z nastražené pasti vyklouznout poznámkou, že stejně už všechny ty nástroje, co jsou v učebně, vyzkoušela, takže to nebude třeba zkoušet znovu.
„Ale tenhle klepač ne.“ řekla Paní Vychovatelka.
„Ale my jsme to mysleli jen jako provokaci…“. Poslední pokus odvrátit nevyhnutelné.
„Hmm, tak provokaci?!“ A Paní Vychovatelka vytáhne pro změnu můj papír a tu provokaci si tam za dobré paměti hned připisuje.
Pak vstala a pokynula mi, ať taky vstanu, což jsem, úplně konsternovaná, mechanicky udělala. Jako opařená koukám, jak přisunuje židli opěradlem ke stolu, položí tam polštáře z kanape, stáhne si kraťasy a ohýbá se přes stůl. A že prý kalhotky jí mám stáhnout sama, tak jak to ona vždycky dělá.
No já byla úplně perplex. Chvíli jsem se smála, chvíli jsem protáčela oči v sloup. Chodila jsem kolem ní s klepačem v ruce a vždycky, když jsem si představila, že jí stahuju kalhotky, tak jsem brala zpátečku.
Zdálo se mi, že tahle chvíle trvá strašně dlouho. Stejný pocit asi měla i Paní Vychovatelka, takže mezitím zase vstala, oblékla se a zeptala se, kdo koho bude teda dneska vyplácet a že na to máme už jen 5 minut. Vůbec jsem si neuvědomila, že už spolu hodinu povídáme. Dívaly jsme se chvíli na sebe a bylo jasné, že za pět minut mě seřezat nechce a já to taky nechci.🙂 Takže si zase stáhla kalhoty a znovu se přehnula přes stůl.
A tentokrát jsem se už přemohla. Stáhla jsem jí kalhotky a přede mnou se objevil pohled, který… je určený pouze pro jejího přítele a Mecenáše VIPD, takže se nebudu více rozepisovat. Pokud máte zájem vidět, co jsem viděla já, tak si na Pickey.cz předplaťte Luxusní rákosku pro Mecenáše a můžete se také pokochat.😉
Znovu jsem vzala do ruky klepač.
Jak to nakonec dopadlo? Kdo dostal na holou a kolik? je z toho nějaká dokumentace? – odpověď a celou autentickou povídku jak to opravdu bylo najdete na https://www.pickey.cz/panivychovatelka
A co ta provokace od Kaňoura a paní Veronigy? Nechá si to Paní Vychovatelka líbit? A jak to všechno bude dál. Jaké překvapení čekalo na paní Veroniku v pondělí a Kaňoura ve středu? Chcete vědět víc? sledujte nás.
Jak psal i Leontýnka v Srpnu proběhla akce ve třech i se slečnou P. která si zahrála s Leošem karty a k její smůle dost prohrávala. Jak dopadla její prdelka a jak ta Leoškova? Těšte se na fotky a videa i z této akce. Ale vše pěkně popořadě. 🙂
Děkuji Vám za Vaši podporu, bez té bych tu už nebyla 🙂 Vaše Paní Vychovatelka Věra
Ještě musím doplnit, a omlouvám se, že jsem to nenapsala v předchozím komentáři, že 2do list si užívá samozřejmě i Kaňour🙂. Ovšem u něj ta záludnost spočívá v něčem jiném. Nejen že si nemůže vybrat pořadí nástrojů, které má o dost tvrdší než já, ale ještě ke všemu má ty moje počty krát 2. 😵 Takže se mu omlouvám hlavně za těch 2x 60 vařečkou nebo 2x 70 rákoskou, no i těch 2×40 bičem asi nebylo moc příjemných. 🙂 Ale Kaňour je proti mně úplně jiná spankerská liga.😉
Zkusím dementovat – pořadí mi bylo nabídnuto. Odmítl jsem, aby si paní Veronika nemyslela, že si to nějak ulehčuji… To jsem ještě netušil, že obdržím dvojnásobek – stejně to tedy nakonec chtělo dvě návštěvy v Kobce :). Mimochodem drobné opáčko z matematiky – kolik kombinací pořadí nástrojů existuje? Stihne je paní Veronika vyzkoušet všechny do Vánoc? 🙂
Zdravím Skautíku.
Obdržel jsi od Paní Vychovatelky vyměřený dvojnásobek než paní Veronika, ale rozložený do dvou návštěv.
A paní Veronika tady píše. že už dostala svou dávku podruhé. Tak jestli to chápu správně, jste na tom vlastně oba stejně. Nebo je to jinak?
A teď to opáčko z matematiky. To jsi mě opravdu pobídl k mozkové činnosti. Vzhledem k tomu, že ze školy jsem už opravdu hooodně dlouho a že člověk, pokud není zrovna vědecký pracovník, tak kombinatoriku moc nepoužívá, musel jsem se obrátit na Strejdu Googla. A pokud Strejda nekecá (jak se mu občas stává) a pokud já jsem si jeho výklad blbě nevyložil
(jak se mi občas stává), tak jsem ohromen, jelikož a protože:
máme-li množinu 8 prvků (v našem případě výpraskových nástrojů) a chceme z nich vytvořit
jednotlivé řady, kde bude vždy zastoupeno všech 8 prvků ale vždy v jiném pořadí, pak je možných sestav celkem 40 320.
Je na to jakýsi vzorec s použitím jakéhosi faktoriálu, nebo je na to přímo v Googlu kalkulačka, kam stačí zadat počet prvků a ona vyplivne to ohromné číslo. Taky se to dá počítat po selsku tedy:
8x7x6x5x4x3x2x1 a zase vyjde těch neuvěřitelných 40 320 možností, i když se tomu nechce věřit.
A na otázku zda paní Veronika může stihnout vyzkoušet všechny možnosti do Vánoc zní odpověď „ano“, za předpokladu, že Paní Vychovatelka bude schopna ode dneška až do těch Vánoc vyplácet paní Veroniku bez přestávky 24 hodin denně s frekvencí 1 úder za cca 0,8 vteřiny a že to pozadí paní Veroniky snese.
K tomuto výsledku jsem dospěl následujícím postupem, který vyžaduje už je matematiku ze základí školy, tak doufám, že je to správně a že se tady zrovna veřejně neztrapňuju).
Tak tedy:
Do Vánoc zbývá 140 dnů.
Jeden den má 24 hodin, což je 1 440 minut, což je 86 400 vteřin.
140 dnů má 12 096 000 vteřin.
Jedna výprasková sada osmi nástroji počínaje 10ti ranami prvním nástrojem a s navyšování počtu ran u každého dalšího nastroje o 10 ran činí celkem:
10+20+30+40+50+60+70+80=360 ran.
Počet možností jak zamíchat pořadí oněch 8 nástrojů činí celkem 40 320 změn jak bylo odvozeno výše
Celkový počet ran potřebný pro vyzkoušení všech možností je tedy:
40 320 x 360 = 14 515 200 ran.
Má-li tedy paní Veronika do Vánonc stihnout zkust všechny možnosti, musí obdržet oněch
14 515 200 ran za výše uvedených 140 dní, neboli za 12 096 000 vteřin.
Frekvence výprasku pak mu;sí být: 12 096 000 : 14 515 200 = 0,83 rány za 1 vteřinu
Tímto přeji Paní Vychovatelce i paní Veronice mnoho zdaru při plnění tohoto náročného úkolu.
🤭🤭🤭 Děkuji Václave 🤭🤭🤭 to máme co dělat ale raději nebudeme počítat, co na to paní Veroniga?
Paní Veronika je bohužel velice slabá v matematice, ale už jen při sběžné kontrole Václavových propočtů mě napadlo, jestli je opravdu nutné zkoušet všechny možnosti? 🤔 Jestli by nestačilo nechat to příště na Paní Vychovatelce, ta určitě zvolí nejlepší variantu. 😵🤣
Zdravím a děkuji. Jsem rád, že někdo potvrdil ten šílený počet kombinací.
já na to šel trochu jinak. Paní V. řekla do Vánoc, ale nespecifikovala do kterých. Odhadl jsem počet návštěv za rok (14) a zajímal mě cílový rok. Obě budou muset trochu „přesluhovat“ 🙂
8!/14 + 2023
= 4903
test
Ahoj spankerky a spankeři,
mám takový dotaz. Jako odměnu za tuto provokaci pro mě Paní Vychovatelka připravila takový výpraskový 2do list.:) Spočívá to v tom, že stanovila 8 nástrojů, kterými postupně dostávám (už po druhé 😵). Záludnost spočívá v tom, že prvním nástrojem dostanu 10 ran a každým dalším o 10 ran víc. takže posledním nástrojem je to 80 ran (samozřejmě na holou 😀).
Paní Vychovatelka je tak velkorysá, že si pořadí nástrojů můžu zvolit, jak chci. No, to je pro mě peklo, protože jak mám víc možností než 1 k rozhodnutí, tak to skoro nedokážu. Už 2x jsem tímhle mučením procházela. Poprvé jsem chtěla začít mastičkou a podruhé jsem začala bičem a ruku jsem zvolila až jako poslední, takže jsem všechno před tím dostala bez zahřátí! Prostě jsem koumák. 🙂
Tak by mě zajímalo, jaké pořadí byste zvolili vy mezi těmito nástroji: ruka, Malý ďáblík, vařečka, plácačka, klepač na koberce (pozor Paní Vychovatelka jich má víc, ne jen tu moji šunku), rákoska, řemen, bič. Upozorňuju, že začínáte na 10 ranách prvním nástrojem a každým dalším je to o 10 víc. Takže pokud byste zvolili toto pořadí, tak se dostanete na krásných 80 bičem. To je jen pro opravodové masochisty. 🤣
Zdravím paní Veroniko!
Tak tohle je opravdu tvrdý oříšek. Pokud nebudu přihížet k tomu, že každý vnímá jednotlive nástroje s jinými pocity, jsou zde různé možnosti volby pořadí těchto nástrojů.
První otázka je „Kolik si přeju zažít bolesti?“
Super masochista by si chtěl užít maximum bolesti a tudíž by řadil nástroje od nejlehčích po nejtvrdší, tady aby začal nástrojem, který vnímá jako nejméně bolestivý a dostal by s ním nejmenší počet ran (10) a postupoval by až k nástroji, který je pro něj nejbolestivější, tak aby s ním dostal největší počet ran (80).
Ovšem běžný návštěvník, který přichází do VIPD se svou vlastní motivací (u každého jinou), aby zde prožil nejen pocit bolesti, ale i mnohé další vzrušující pocity vjemy a impulzy, které nám poskytuje svou odbornou péčí a empatijí naše Paní Vychovatelka, takový by asi mohll uvažovat jinak. Řekl bych, že právě opačně než zmíněný super masochista. Zkusí tedy seřadit nástroje od toho pro něj nejhoršího, aby s ním dostal co nejméně ran (10) a bude postupovat až k tomu, který snáší nejlépe a tudíž s ním snese nejvíce ran (80).
Ani tento postup není bez úskalí. Bylo by totiž žádoucí zařadit před ony nejtvrdší nástroje něco na zahřátí pozadí. Při běžné lekci provádí Paní Vychovatelka zahřívání rukou. Ale je zde problém s posloupností počtu ran (od 10 do 80). Pokud zvolíme jako první ruku, tak 10 ran žádné zahřátí nepřinese. A navíc si vyplýtváme relativně mírnou ruku, která by se hodila na konci výprasku pro větší počet ran (neli až na úplný konec (80), skoro bych to nazval závěrečná uvolňující masaáž.
A tak je tady další úvaha, že by to třeba chtělo na začátek dát asi tak dva lehčí nástroje, což nám dá dohromady 30 ran, které nebudou úplně tvrdé u dodají nám to potřebné zahřátí. Ovšem bude to za cenu toho, že nástroji, které máme nejméně rádi dostaneme větší počet ran, než kdybychom je ponechali na úplném začátku i když by tobylo bez zahřátí.
Základem tedy je hamletovská otázka „Zahřívat,či nezahřívat?“
A kdo přidá další pohled na věc?
Ahoj Václave,
nevadí ti tykání?😊 jj, šel jsi na to hodně podobně jako já. 😊 A nejlepší je, když se v člověku perou všechny ty pocity dohromady najednou. To je potom těžká volba. Jsem zvědavá, jak by to řešil Hamlet:).
A jaká je tvoje „best of“ varianta?😉
Ahoj Veroniquo,
Tykání mi saamozřejmě nevadí, ostatně tady na stránkách VIPD je to běžně zvykem. Jen jsem nechtěl s tím začít sám. Tykání nabízí dáma. mezi chlapama bych neváhal.
Jak by na to šel Hamlet, to nevím. Jak známo byl velmi váhavý, tak by asi přemýšlel tak dlouho, až by Paní Vychovatelce došla trpělivost. Právo výběru by mu odebrala a ještě mu přidala pár ran navrch. Pokud jde o mě, tak já bych zahřívání oželel a ruku dal až na samotný konec. I když má Paní Vychovatelka ruku velmi pádnou, tak jako závěr po výprasku různými nástroji je to spíš taková uvolňující masáž, byť to bude největší počet ran.
Mám-li napsat svoji „best of“ variantu, je mi jasné, že při mojí nejbližší navštěvě v učebně, přikročí Paní Vychovatelka neprodleně k její realizaci. Je to tedy docela výzva, neboť moje seance s Paní Vychovatelkou mají spíše chrakter „volné jízdy“, kdy se většinou moc nepočítá a vše běží jako taková společenská konverzace a jen místo slov hovoří nástroje.
Už tady bylo hodně napsáno co vše má vliv na výběr pořadí. Samozřejmě základem je osobní pocit. Nástroje, které mi moc nesedí dám na začátek. jednak s nimi obdržím menší počet ran a taky je budu mít dříve za sebou. Taky je možné ještě jedno rozdělení nástrojů: na ty s malou plochou zásahu (rákoska, bič apod.) a na ty s větší plochou. Napadlo mě oba typy prostřídat. Napřed malá plocha s ostrým místním zásahem a pak vetšší plocha, která bolestivý pocit „rozvede“ na celý zadek. I když se možná pletu a po pár nástrojích už to bude úplně jedno.
Po dlouhém uvažování je moje pořadí: bič, klepač, vařečka, rákoska, malý ďáblík, plácačka, řemen, ruka. Ovšem s klepačem jsem dosud neměl tu čest
Teď mě napadla ještě jedna věc. Nenapsala jsi jaká je výprasková pozice. Je pro všechny nástroje stejná, nebo se během akce mění? V některé pozici je zadek více napnutý, zatímco v jiné je možno se trochu uvolnit. To by totiž taky mohlo mít vliv na konečný výběr pořadí.
😉 Máš pravdu, že je nějaká pravděpodobnost, že příště Paní Vychovatelka na tobě otestuje tvůj výběr 😉. Ale třeba nedočte až sem. 😉 A kdyby ti náhodou tohle pořadí nevyhovovalo, tak existuje ještě spousta jinych variant😀. Přeci je všechny nemusím testovat sama!🙂 Stejně mám podezření, že pravým záměrem výběrového 2do listu je, aby Paní Vychovatelka zjistila pořadí (ne)oblibenosti nástrojů pro další využití.😀
Velmi zajímavá úvaha a vlastně není vůbec jednoduchá. Aspoň už můžeš přemýšlet na příště. 🙂 Dle mého hodně i záleží jaký konkrétní nastroj se použije, není bič jako bič, není rákoskou jako rákoska, není vařečka jako vařečka,… Já bych zvolila následující pořadí: řemen, malý ďáblík, bič, klepač, vařečka, plácačka, rákoska, ruka. 🙂
🙂 to teda, že to není jednoduchý.😉 I jen proto, že poprvé až u ďáblíka za 30 jsem pochopila to zákeřné pravidlo, takže jsem rychle musela přehodnotit preference.🤣
Máš dobrý výběr😉! To mě nenapadlo. Jj, záleží jak na nástroji, tak na tom, který nástroj má člověk oblíbený a který naopak🙂. A samozřejmě, že o výběru konkrétního nástroje rozhoduje Paní Vychovatelka, takže to hodně ovlivňuje výsledný dojem😉. Mě se naštěstí minule podařilo ukecat 10 Asistentkou ze 40🙂.
Takže si to může vždycky podle svého upravit Paní Vychovatelka. 😀 Určitě nastane i lekce, kdy si bude vybírat Paní Vychovatelka sama a to pak bude hodně zajímavé. 😛 A pokud se ti podařila ukecat rákoska, tak to jsi dobrá. 🙂 Tak určitě by dle mého výběru byl rozdíl, jestli je to 70 ran Asistentkou nebo Kleopatrou. 😀
Suhlasim a čo takto, tawse, ďablik ,rakoska,remen,varecks,strapcovy bičik, tenky remen a ruka ? Uf, az ma to teraz bolii za teba 😉
Ahoj Michale, máš taky dobrý výběr. 🙂 I když tawse v původní nabídce od Paní Vychovatelky nebyl (naštěstí 🙂). A úplně jsi vynechal klepač, a to je veliká škoda, protože ten vytuněný ratanový klepač Paní Vychovatelky zanechává nesmazatelné vzpomínky i stopy. 😉 Přeju ti, ať ti je brzy líp, abys to mohl vyzkoušet na vlastní kůži! 🙂
wow, a že v pekle nesneži 🙂 , Roztomila Madam Vychovatelka dostala na holy zadoček 🙂 užasne. Viem presne prečo si vyprask priala a ma môj hlboky obdiv , každý spanker vie zmyselne preživať vyprask iného a samozrejme aj svoj vlastny. No pre ostatných uličnikov mám jedno varovanie. Prosím nemylte si červený zadoček pani Vychovatelky za slabosť hodnu úpakovania… prave naopak, zaiste ju to posunulo o level vyžšie aby bola empatickejšia na nás nespratnikov a naš výprask si o to viac uživala. Každe naše zastonanie jej pripomenie aj jej samotne a o to ju to bude vzrušovať viac a viac… :)))
so srdečnym pozdravom provokater Michal
(bože ja už mam nazbierane na 3 zadky)
No Michale už by si měl přijít a ne o tom jen snít! 🙂
Keby ste vedela ako moc rad by som prišiel ma paní, ale zradzaju ma oči som s toho rozhodeny , mušlienky mam ako v burke, škoda že nejdete nahodou okolo isto by mi vaša lekcia myšlienky zrovnala…
Teda musím říct,že i po dvou letech jsou lekce ve VIPD pokaždé zážitek. Toto byl ovšem megazážitek a díky Paní Vychovatelce jsem odcházela s pocity, které byly tak silně jako poprvé 🤣. Však to pro mě bylo takové poprvé😉.
Jinak musím Paní Vychovatelku pochválit, jak pěkně plní!🙂 Pak že Motivační program nefunguje!
Navrhuju, aby Kaňour za jeho neustálé zpochybňováni na příští lekci musel odprosit. Třeba takhle: „Paní Vychovatelko, moc se omlouvám, že jsem veřejně zpochybňoval Váš Motivační program a prosím, abyste mi za to řádně domluvila.“ 😉
Mě bude Paní Vychovatelka domlouvat se Slečnou Monikou za pár minut 😁😁😁