Nejdříve krátký úvod. Mým největším hříchem je sladké, mám ho velice ráda a bojuji s ním celý život. Jako menší jsem nebyla zrovna hubená holčička, ale trochu při těle. Víkendové chození s babičkou do cukrárny bylo jednou z nejhezčích částí týdne. Rostla jsem a rostla, až jsem se jednoho dne rozhodla, že zhubnu a samozřejmě jsem se musela rozloučit se sladkým. Docela dlouho mi to vydrželo a podařilo se mi zhubnout 10 kilogramů. Byla jsem spokojená, všichni mi říkali, jak je to úžasné a ptali se, jak jsem to dokázala. Odpovídala jsem na to, že jsem přestala jíst sladké a začala se zdravě stravovat.
V tomto stavu mi to vydrželo několik let. Problém začal být, když jsem nastoupila na vysokou školu. Nestíhala jsem si vařit (občas to byla asi i lenost) a o zkouškovém jsem se dostávala do stresu a uchylovala se ke sladkému. Nejhorší byla situace před státnicemi. To už jsem ani moc nechtěla jíst, když už jsem něco jedla, tak to bylo sladké. Samozřejmě se to projevilo na váze. Trvalo mi dlouho, než se mi to podařilo zase shodit dolu. Akorát mi to moc dlouho nevydrželo. Usoudila jsem, že nemám zrovna nejsilnější vůli a napsala jsem e-mail Paní Vychovatelce, jestli by mi s tím nemohla pomoci. Ona velice ráda souhlasila.
Na první mé Výchovné Lekci si mě vyzpovídala a sdělila mi, že mi musí stačit jeden kousek cukroví (bylo krátce po Vánocích), nebo kostička čokolády denně. Aby zvýšila mojí motivaci, tak mi předvedla, jaké používá výchovné prostředky. Začala s výpraskem rukou na můj holý zadeček a hned jsem poznala, proč jí nazývá Pádnou. Samozřejmě následovalo představení všech tří řemenů, několika rákosek, malého Ďáblíka a klepače na koberce. Musím přiznat, že kromě rákosky byl nejhorší malý Ďáblík. Výchovná lekce neskončila výpraskem, následovalo pak pro mě velké překvapení ve formě namazání zadečku koňskou mastí. Na obalu je napsáno koňský balzám na uvolnění svalů. O uvolnění se zrovna mluvit nedalo, po výprasku zadeček strašně pálil a ještě jsem se musela obléct a posadit se na židli. V tu chvíli pro mě začalo opravdové peklo. S Paní Vychovatelkou jsme se bavily o pocitech z výprasku a probíraly další témata… Byla jsem velmi ráda, když mě propustila domů a už jsem nemusela dále sedět na seřezaném zadečku s mastí. Ale tohle byl teprve začátek!
Chtěla jsem vědět, co bude následovat, když svůj denní příděl sladkého poruším. Paní Vychovatelka se rozhodla mi takový přepych nenastavit, abych se bála sníst jakékoli sladké. Nevěděla jsem, jestli to bude 25, 50, … ran rákoskou nebo něčím jiným. Samozřejmě mě to i lákalo to zjistit. Něco přes týden se mi dařilo odolávat a začala jsem zapomínat, jak může být výprask u Paní Vychovatelky bolestivý. A v práci jsem si dala sladký oběd – buchtičky se šodó. Bohužel nezůstalo jen u tohohle provinění. Jednou večer se mi podařilo vypít trochu více vína a ráno následovala kocovina. Na kocovinu mi nejvíce pomáhá Coca-Cola, tak jsem si koupila půllitrovku a vypila ji. Věděla jsem, že si to můj zadeček odskáče, ale krize byla krize. Říkala jsem si, že už to moc horší být nemůže, tak jsem si večer dala ještě sušenku.
Druhý den jsem vyrazila na druhou výchovnou lekci a věděla jsem, že se budu muset přiznat a nést následky. Vše jsem popravdě řekla Paní Vychovatelce, které se to vůbec nelíbilo. Musela jsem jít k tabuli a napsat na ní:
Lenost (Ta se trestá vždycky, kdo zažil, tak ví 🙂 ): 25 řemen
Pohodlnost (to samé): 25 řemen
Buchtičky se šodó: 25 rákoska
Rebélie včerejška: 25 rákoska
Alkohol: ?
Netušila jsem, že mě Paní Vychovatelka bude trestat i za alkohol, ale musím se přiznat, že jsem se cítila provinile, protože to nebyl můj první alkoholový prohřešek v blízké době. Počet ran mi nesdělila.
Následoval příkaz, ať si svleču kalhoty a svetr a šlo se na věc. Musela jsem se Paní vychovatelce lehnout přes kolena a začalo zahřátí rukou. O zahřátí se nedá úplně mluvit, dostala jsem asi 100 ran a k tomu ještě 25 ran malým Ďáblíkem. Bolelo to hodně, ale snažila jsem držet. Poté přišel příkaz, ať vstanu a přehnu se přes stůl. Paní Vychovatelka vzala do ruky jednoduchý řemen a začaly na můj zadeček dopadat rány. Dopočítala jsem číslo 10 a Paní Vychovatelka vyměnila jednoduchý řemen za dvojitý. Tím už to bolelo daleko více! Celkem jsem dostala slíbených 50 ran řemen. Z tabule jsem mohla škrtnout položky lenost a pohodlnost.
Plynule jsme přešly k účtování za sladké. Pozice byla stejná, jen si na mě Paní Vychovatelka vzala svou rákosku Vychovatelku. Hned jsem poznala, že je její oblíbená. Rány jsem opět musela počítat, už si přesně nepamatuji, kdy Paní Vychovatelka vyměnila Vychovatelku za Kleopatru, ale zase to byla o trochu větší bolest. Když z mých úst zaznělo podruhé 25, tak jsem byla ráda, že to mám za sebou. Bohužel to, ale nebyl konec. Zbýval mi na tabuli ještě alkohol. Musela jsem opět vstát a přehnout se Paní Vychovatelce přes kolena. Pro mou nelibost si Paní Vychovatelka vybrala malého Ďáblíka, moc dobře věděla, proč si ho vybrala. Už mi činilo velké problémy držet předepsanou polohu, ale trest jsem musela přijmout. Nezůstalo pouze u Ďáblíka. Následoval příkaz, ať vstanu a opět se přehnu přes stůl. Bála jsem se, co přijde. Přišel opět řemen, aby dokončil počet ran na 50.
Zadeček mě bolel už dost. Paní Vychovatelka se mě zeptala, jestli budu jíst ještě sladké a odpověď nevím se jí moc nelíbila. Hrozilo už poškození kůže, tak Paní vychovatelka vzala koženou plácačku. Asi po 30 ranách mi ještě zadeček namazala koňskou mastí. Velice to pálilo, ale další rány pálení zahnaly. V rámci své nápravy jsem po 60 ranách přiznala, že mě to plácačkou ani moc nebolí, což nebylo zrovna chytré rozhodnutí, ale cítila jsem povinnost říci pravdu. Paní Vychovatelka na to zareagovala a vzala do ruky Ďáblíka a začala mi sázet jednu ránu za druhou. To už bylo pro mě ažaž a Paní Vychovatelka si mě musela mírně přidržet. I přesto Paní Vychovatelka poznala, že nemám ještě úplně dost a prohlásila, že mi dá ještě 25 ran rákoskou na cestu. Nezbývalo mi nic jiného, než to vydržet do konce. Větší výprask jsem nikdy nedostala. Opět následovalo sezení na židli a rozhovor s Paní Vychovatelkou.
V noci mě bolela každá změna pozice a druhý den ráno v práci bylo peklo. Při každém sedání jsem se snažila nedat nic najevo, ale ve skutečnosti to velmi bolelo. Jak dlouho mi vydrží vůle nejíst sladké??? Jaký trest mě čeká příště, když to poruším??? Většinou je to prý 2x více. Jak bude vypadat moje třetí výchovná lekce??? Odmění mě Paní Vychovatelka za vzorné chování, nebo zvýší můj trest???
Moc hezke chtel bych byt u takoveho vyprasku a potom take takovy zazit(stale se chystam ale brzy se dostavim,duvod k vyprasku mam).Jirka K.
Zdravím, rebelko Moniko,
příběh je to pěkný, ale foto takovému výprasku z mého praktického pohledu self spankera tedy zdaleka neodpovídá.
Ale máte body za sloh. Ale můžete to jistě nějak vyřešit nějakým videem jako důkaz, ne?
Jožko, je to celé zcela autentické. Reálné zážitky, které nejsou ničím přikrášlené. Jediný problém je v tom, že jsme s Paní Vychovatelko na začátku nic nefotily, ani netočily. Takže jsem použila svojí fotku z mé domácí sbírky, který byla focená s odstupem pár hodin. Ne každý má potřeby něco fotit nebo natáčet. Mě osobně to trochu narušuje atmosféru a zážitek, ale i přesto se snažím, aby tu nějaké fotky i videa byla a měli jste se, na co dívat.
Každý zadeček na výprask reaguje trochu jinak, takže bych dle fotky na nic neusuzovala. Druhý den to už vypadalo hůře. 🙂
Rebelko Moniko,
děkuji za vysvětlení, vaše prdelka je výborně vytrénovaná.
Jste k sobě moc přísná a vypadá to, jakoby jste byla u inkvizice, Kde je hranice trestu a potěšení z něho? Podle mě je to základní otázka nadšení pro spanking.
Ale dá se odolat jinou aktivitou, třeba prací v kamenolomu, kam bych se sám měl vydat a přestat se tu ukájet.
Jožko, nevím, jestli je můj zadeček vytrénovaný. Kdy se dá mluvit o vytrénování? Hranice trestu a potěšení? U mě je to spíše dáno zvoleným nástrojem a aktuálním naladěním. Někdy mám potěšení z většího počtu ran a někdy stačí opravdu opravdu málo. A hlavně to někdy vůbec nezáleží na mně, když zlobím, tak pak nemůžu ničemu divit.
Práce v kamenolomu nebo i prosté cvičení tě hned přivede na jiné myšlenky. 😉
To by ses divil, hodně záleží, na co jsi zvyklý. Při intenzivním tréninku se někdy s těmi stopami mohou dít neuvěřitelné věci 😁
Krásně napsané Moniko, děkuji 🙂 a pro ostatní – Motivační program může fungovat jen pokud chcete vy sami s tím něco dělat. Já sama (nebo s asistentkou Monikou) můžeme jen dohlížet a trestat nebo “odměňovat” dle zásluhy a dohody. Lenost Harry, vyháním rákoskou i jinými nástroji velice ráda i jako prevenci. Stačí se jen přihlásit a domluvit termín. Po Vánocích začínáme 🙂
Svatá pravda, člověk musí chtít a pak jde téměř všechno. Důležité je rozhodnutí něco dokázat a my už pak můžeme jen pomáhat zvyšovat motivaci. 😉
Po Vánocích ? Tak brzy ? Mám obavu, aby se rekonvalescence neuspěchala, resp. kdyby paní Vychovatelce z tlapky vypadla rákoska, bylo by to dost blbý.
No pořádné výprasky a ten druhý především.. Přišel i přes to pak ještě i větší? Předpokládám, že ano, když to paní Vychovatelka za opětovné porušení navyšuje? 🙂
Ano přišel, tresty se opravdu navyšují nebo se musí volit něco účinnějšího, třeba účinnější nástroj.
mohl bych dostat též ?
to je můj sen takhle dostat na holou
A lehko splnitelný, napiš Paní Vychovatelce na email, který najdeš v kontaktu. 🙂
Moc pěkne serezany zadek navíc si myslím i krásný ani stopy po sladkem:) ks bych tak chtěl zhubnout už jsem se dostal na 89..a stačilo by mi se dostal na 80-82kg..ale prostě to nejde lenost a pivo..