Rákosky všech zemí spojte se, na zadek můj sneste se.
Tentokrát zasílám minirecenzi ve stylu těch, co máte na úvodních stránkách. I když mám zadek ještě pruhovaný, už bych byl nejradši byl ohnutý u Vašeho stolu a zažíval výprask s ještě větší intenzitou a počtem ran než minule.
Pod rákoskou (minirecenze)
Již několik let jsem toužil poznat jaký je opravdový výprask skutečnou ratanovou rákoskou. Všichni o ní mluví, ale já jsem teď šťastný, že jsem měl možnost poznat ji na svůj zadeček prostřednictvím přísné Paní Vychovatelky. Velice oceňuji dodržení dohodnutých pravidel a skvělého scénáře, do kterého paní vychovatelka vnesla vlastní nápady tak, že jsem si připadal jako skutečný hříšník. Touha má se napravit dosáhla téměř vrcholu. Paní má velice pádnou ruku a dokonale zvládá techniku úderů, rány dopadají tam kam mají a jsou jako podle pravítka. Když vyplácela mě v rychlém sledu, dostával jsem do stavu, kdy pálící a štípající pocity bolesti plně zasahovaly moje vědomí a malá přestávka vyplněná výukou vzorného chování u tabule jen nádherně zasáhla mou mysl. Teď, když si po pár dnech od exekuce, hladím pruhovaný zadeček jen smutně vzpomínám na společné okamžiky a nádherný práskavý zvuk její oblíbené rákosky. Doufám, že budu mít ještě další příležitost zbavit se svých zlozvyků a úplně se napravit.
Martin
PS: Co takhle “Kleopatra”, co na zadky se dívá z patra (jméno pro moji zamilovanou). viz přídavek v článku reportáž z exekuce.
A ještě báseň o rákosce na konec:
Rákosčina zpověď
Já rákoska ratanová,
chci napravovat zas a znova,
chci švihat, práskat,
ať dostanou zabrat,
samí velcí hříšníci,
ať připraví si zadnici.
Chci neposlušným hlavám pomoci,
stát se lepšími, tohle chci.
Pár pruhů co teď vzniká,
mě přepadla teď hrdost, pýcha,
na mou skvělou práci,
zlobit, to se nevyplácí.
Když s hvízdáním se snáším,
se zadnicí kamarádím,
líbám její kůži,
jak se na milence sluší.
Na znak naší lásky,
přijdou odpovědi na otázky,
jestli už se hříšník napravil,
nebo slzu uronil.
Jestli ještě nezačal to chápat,
dostala jsem já nápad,
trochu více přitlačit,
uvidím, snad to půjde líp.
Zadek už je fialový,
co mi na to všechno poví.
Snad odprosí za své činy,
a duši svou zbaví viny,
snad konečně se napraví,
jen čas na to odpoví.
Já pozoruji zadnici,
do tmy rudě zářící.
Když odívá se v šat,
já musím smutně lkát,
už visím sklesle na tabuli,
snad se ještě zamiluji.