První lekce ve VIPD…
– vzpomínky, dojmy, hodnocení, a tak řekněme jedné cérky z Moravy 😀
_________________________________________________________________________

Ahoj nezbedové, 🙂 ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh a první zkušenost ve VIPD
u Paní Vychovatelky, a snad i povzbudila všechny ty, kteří váhají, jestli to mají vyzkoušet, a třeba je odrazuje, že jsou zdaleka, připadají si divní, úchylní nebo nějak neví, stejně jako já na začátku, jak skloubit dva zdánlivě neslučitelné světy – ten snový výpraskový, a pak ten reálný život s prací, rodinou, koníčky, povinnostmi, sociálním statusem, zkrátka se svojí identitou – kým jsme a co normálně děláme.
MŮJ PŘÍBĚH
Ani nevím proč, ale už od malinka mě nějakým zvláštním způsobem přitahuje výprasková
tematika. Pamatuji si, že nejdřív to u mě vzbuzovaly některé pohádky obsahující spankingové
scény, z toho jsem byla fakt zmatená, protože jsem vnímala, že je to něco, čeho se normální člověk bojí, ale mě to nějak zvláštně přitahovalo… 🙈Doma jsme se ségrama na zadek nikdy nedostaly, rodiče na nás byli vždycky hodní, a když bylo potřeba, spíš nám radši něco zakázali, než aby nás uhodili. Byli na nás přísní, a rozhodně jsme si nemohly dovolit všechno, ale nikdy se zkrátka neuchýlili k fyzickým trestům. Maximálně nám pohrozili, a když už jsme někdy ze zvědavosti zašly schválně trošku dál, bylo z toho tak jedno plácnutí přes oblečení, nic víc. No, nevím, proč vždycky chce člověk zkusit to, co nemá. Vážně nedokážu vysvětlit, proč mě zrovna tohle zajímá. Měla jsem to takhle v nejranějším dětství – ve školkovém věku. Potom jsem měla několik let takový útlum, kdy jsem na to skoro nemyslela a žila téměř „normálním životem“. Opět to ožilo v 15 letech v prváku na gymplu, a od té doby jsem si vědoma této své zvláštnosti, nějak s tím žiji, řeším to v sobě a snažím se s tím nějak vypořádat. Hodně jsem si o tom zjišťovala a vždycky jsem si kvůli tomu připadala strašně divná, a byla z toho dost špatná. Nicméně postupem času jsem si čím dál víc uvědomovala, že ať chci nebo ne, tohle prostě nikdy nezměním, jednou jsem se tak narodila a nejspíš takhle i umřu, a tak mi nezbývá nic jiného, než i tuto svoji stránku osobnosti nějak přijmout.
Abych toto své zaměření nějak upřesnila, výprask mám odjakživa spojený právě s kontextem výchovy a disciplíny. Jde mi především o psychologii a atmosféru. Je to pro mě hodně i o uvolnění, vyčištění hlavy, adrenalinu, možnosti začít znovu a lépe, a také o odevzdání, odpuštění… Bolest pro mě není primární. Jsem si vědoma toho, že také k výprasku patří, ale jen
do určité míry. A tak osobně uznávám opravdu jen výchovné výprasky v nějakých rozumných
mezích, nic extrémního, bez přehnané nahoty, bez explicitní erotiky. Nějaké drsné praktiky BDSM s kompletním svlékáním, svazováním, bičováním, ponižováním – nic z toho mě nepřitahuje, naopak spíš odrazuje. To je pro mě totiž už úplně jiná sféra, kam bych ani zajít nechtěla (ale pochopitelně nikoho neodsuzuji, proti gustu…však víte, ať si každý dělá, co chce, že ano :-)), nicméně pro mě tohle není. A proto jsem ráda, že jsem asi před pěti lety natrefila na stránky VIPD a Paní Vychovatelku.
Na jednu stranu se mi to zdálo skvělé, na stranu druhou děsivé. Zpočátku mi to přišlo takové
moc přitažené za vlasy, a říkala si, že to snad ani nemůže být pravda, že jde jen o jakési fantazie.
Nicméně díky svědectví lidí, kteří VIPD navštívili a popsali své dojmy a zážitky (především paní
Veronika), jsem tomu začala postupem let více věřit, a nakonec jsem nabyla odhodlání to též
vyzkoušet. Během loňska jsem už měla dvakrát sklon objednat se, ale vždycky jsem na základě
různých životních událostí od toho nakonec upustila. Také mě velmi odrazovalo, že jsem poměrně zdaleka, a tudíž je náročnější to nějak logisticky naplánovat.
Letos v létě, jednoho horkého srpnového dne, jsem se však velmi náhle a spontánně
rozhodla, že do toho fakt jdu. Přiznávám, že mi k tomuto odvážnému kroku, a také k větší
otevřenosti v mailu adresovaném Paní Vychovatelce, pomohla troška alkoholu, protože jsme to
odpoledne měli menší rodinnou oslavu. 🙂 Celý příspěvek →