Co tvá hlava nedomyslí,
to tvůj zadek neunese.
Tak, jsem tu s ochutnávkou mého nejnovějšího výtvoru o dvou nezbednících. Doufám, že před pokračováním četby si poslušně nasadíte palčáky. Jako obvykle rozjezd nic moc, ale potom … ajajaj.
Inspekce
Internátní škola paní ředitelky Thomasové byla vyhlášená široko daleko svým individuálním přístupem k potřebám svých žáků. Mimoškolní aktivity, kromě mnoha jiných, zahrnují zejména kriketové družstvo, hrající nejvyšší ligu starších žáků. Na úspěchy svého sportovního týmu je ředitelka, Carol Thomasová, mimořádně hrdá a zakládá si na tom, že její žáci excelují nejenom ve sportu, ale skvěle zvládají i učivo.
Blíží se konec školního roku, ligová sezóna je v plném proudu a ve škole se připravuje vše na srovnávací testy, nutné jako podklad pro přijetí žáků na university. Tým je jen krok od postupu do play-off, ale hlavní opory, Tomáš a Martin, mají poněkud mezery ve vzdělání. Stačí jen malé zaváhání a budou ze sportovních aktivit vyloučeni. To rozhodně nehodlají dopustit, vždyť ve hře je nejen postup jejich týmu, ale i možnost získání stipendia na univerzitě s nejlepším týmem v zemi. Proto se musí riskovat úplně všechno, rozhodli se. Jednoho čtvrtečního odpoledne, když je celá škola účastna kulturního před stavení, musí získat otázky a odpovědi srovnávacích testů plánovaných v nejbližších dnech. Paní ředitelka byla tou dobou zaměstnána něčím jiným a její pracovna v prvním patře osiřela, chybějících dvou lumpů si snad nikdo nevšimne. Jde se na věc.
Tomáš, je informovaný. Petr, jeho spolužák z lavice, viděl testy nachystané na stole paní ředitelky. Okno do zahrady je otevřené a Martin ví, kde má školník žebřík. Za bílého dne, berou ho potají z kůlny a přikládají k oknu kabinetu. Tomáš šplhá na horu, prolézá oknem a mizí v útrobách pracovny.
„Máš něco?“ ptá se nedočkavě Martin. Nic, žádná odpověď. Nevydrží to a šplhá za Tomášem. Ten prohledává, co může, když jeho zraky upoutal sekretář stojící v rohu za dveřmi. Tam by to mohlo být. Trochu odborného násilí a už je otevřený, oba se dávají do hledání.
Tou samou dobou vyrušila paní ředitelku, ze snového poslechu smyčcového kvarteta, její zástupkyně. Je tady nečekaná návštěva, paní inspektorka ze zemské správy. No co naplat, bude se muset věnovat něčemu jinému. Povinnost je povinnost.
„Dobrý den, vítám Vás u nás. Co pěkného Vás k nám přivádí“, usmívá se na paní inspektorku.
„Na chlapecké škole v sousedním městě došlo k úniku otázek srovnávacích testů, budeme je muset všechny vyměnit. Kde Vy je máte?“ ptá se paní inspektorka.
„U mě v pracovně. Jsou v naprostém bezpečí“, odpovídá. „Můžeme se přesvědčit.“ Paní inspektorka jen pokývne rukou na souhlas a tak se tedy ruku v ruce vydávají ke dveřím kabinetu. „Já se svými žáky problémy nemám. U mě se nepodvádí“, říká paní inspektorce. Ta zarytě mlčí, ledy se prolomit nepodařilo, asi se chce přesvědčit na vlastní oči. Paní ředitelka vkládá klíč do zámku. Včera ho školník opravil, zámek šel těžko a dveře skřípaly. Ještěže tak, jak by při tom vrzání vypadala.
Otevírají se dveře. Zpoza nich se ozývá nějaký šustot, okno je dokořán. Přece ho zajistila, to byl takový vítr? Paní inspektorka vchází za ní a zavírá dveře. Co to jen za nimi je.
„Tak u vás máte samé hodné žáky?“, říká jízlivě paní inspektorka při pohledu na ty dva výtečníky s paklem testů v rukou. „No vidím, že testy jsou v naprostém bezpečí“, konstatuje. Paní ředitelku jako by přejel vlak a snad dal i zpátečku. Tohle od nich nečekala. Taková drzost a opovážlivost. Jak z toho ven?
„Co vy dva tady hledáte?“
Celý příspěvek →