Tak už sedím ve vlaku a pořád myslím na naše setkání a jen stopy na mém zadečku mi říkají, že to nebyl jen sen. Bylo to kouzelné, úžasné se skvělou atmosférou a velmi bolestivě příjemné 😉 I když těch druhých 25 jsem myslel, že už nevydržím. Naopak, rozehřívání rukou a ležení na Vašich nožkách bylo příjemné až moc 😉 Ze začátku jsem z Vás měl opravdu strach a psaní na tabuli mělo rozhodně své kouzlo. Na konci, když jsme si povídali, jsem pochopil, že jste milá, inteligentní, příjemná žena se smyslem pro humor, která si svoji roli upřímně užívá…“ L.

“Podívej, tohle o mně napsal jeden můj nezbedník, který za mnou přijel minulý týden na otočku až z Opavy!” Tetelím se radostí a pýchou, když se chlubím sms na mobilu své kamarádce Páje. “Miluji, když mi to ještě takto krásně pochválí, a přitom to i pro mě byla zábava a vzrušení.”

“To si nemůžeš nechávat pro sebe, o tomhle musíš napsat knihu,” říká mi, když ji v kavárně u dortíku vyprávím své zážitky ze života, i jak jsem našla svoji práci snů, i když je to zatím jenom koníček.
Na knihu si netroufám, ale snad vás potěší tyto stránky, který jsem si pro radost Páji a svých pár přátel založila, abych se podělila o své “Radosti Paní Vychovatelky”. Náhoda tomu chtěla, že jsem se stala Paní Vychovatelkou s rákoskou v ruce v duchu staré Anglické školy. Ano, trestám, biji a vychovám nezbedníky a nezbednice pomocí pádné ruky a rákosky za peníze, a co víc? Baví mě to!

Chtěla bych ho věnovat také své inspiraci, a to všem nezbedníkům a nezbednicím, kteří mě do této chvíle navštívili, a obohatili tak můj život a budu doufat, že se najdou i tací kteří se nebudou bát mé články okomentovat
Tak a teď Jak to všechno vlastně začalo?
Kdo zná moji mamku, ví,  že to je “sekernice” a generál už při prvním setkáním a je jasné, kdo u nás v rodině byl tím krkem, který kroutil “hlavou rodiny” a rozdával rozkazy a vychovával, i když s dávkou elegance a něžnosti, ačkoliv pro ránu nešla nikdy daleko . No a já to podědila :-)………… pokračování viz „Angličtina s rákoskou“