(Před)vánoční vypráskaný výlet Cérky z Moravy
Když čekám na nádraží a sleduji ceduli, kde u nápisu směru „Praha, hl. nádraží“ každou chvilku vyskočí číslo nástupiště a koleje, už to na mě opět doléhá. Prahu mám teď navždy a nesmazatelně spojenou s VIPD. A protože vždycky cestuji vlakem, tato asociace se týká i prostředí nádraží obecně. Vlakem totiž moc často nejezdím, je to pro mě spíš sváteční záležitost. Časem si z těch svých výletů tedy dost možná vypěstuji něco jako Pavlovův reflex…😄Cesta je tentokrát asi nejkomfortnější ze všech tří posledních, a taky nejrychleji utíká. Možná tomu přispěl i fakt, že jsem si před ní konečně nezapomněla nabít sluchátka. Během jízdy tedy poslouchám nějaké své oblíbené podcasty, písničky a pořady, které mě pohladí po duši. Sice nejsou vůbec tematické k tomu, co mě dneska čeká, ale rozhodně fungují jako skvělá psychická podpora. Také sluníčko, které vidím (a cítím) po několika dlouhých zamračených dnech, mě velmi potěší, a docela optimisticky naladí. Opravdu jsem zatím až podezřele v pohodě, vlastně mě tento můj klid a vyrovnanost i trochu děsí. Co mě však, sice lehce, zato spolehlivě, rozhodí, je odpověď Paní Vychovatelky na moji zprávu. 😄 Vždycky jí totiž dávám po cestě vědět, že s tím počítám a že jsem na ni nezapomněla. Copak o to, Paní Vychovatelka také evidentně nezapomněla. A to nejen na skutečnost, že dnes spolu máme domluvenou lekci, nýbrž i na to, že jsem nesplnila, co jsem jí posledně slíbila – a sice, že už budu chodit včas a budu všechno radši řešit hned. „Výborně, tak ve 12.00!“, stojí ve zprávě. Tím naráží na to, abych se každopádně neopovažovala přijít později. V plánu to nemám, ale člověk nikdy neví, že? Tak vlastně to není nic nového pod sluncem, jsme přece domluveny na dvanáctou. Ale při čtení odpovědi mi rázem dochází, že to zkrátka dnes určitě bude, jak praví klasik, „velký špatný“. V ten moment mě roztřese zima. Musím si zase obléct kabát, ve kterém mi bylo původně ve vlaku horko. Do háje, co jsem si to zase vymyslela, jsem úplný cvok. Proč jsem jí to všechno psala o těch pozdních příchodech? Jak praví lidová moudrost, mluviti stříbro, mlčeti zlato. Teď už je pozdě… Vlak se blíží k cílové rovince. Tak a jsme tu. Vystupuji z vozu a za zpěvu písně „Praha už volá, Praha už volá…!!!“ mířím na Žižkov. 😄 Celý příspěvek
