Lekce morseovky

Že mě vždycky musí napadnout taková pitomost. Čekám na vyhlídce u Řehořovky na dohodnutý čas příchodu do VIPD. Už vím, že nesmím zazvonil později než 30 vteřin po sjednaném čase, jinak to Paní Vychovatelka považuje za provokaci, kterou dokáže řádně odměnit. Nikdy nevím jak přesně, takže si netroufám riskovat…co kdyby z toho byla minuta rákoskou? 😵 Nebo 25 tou velkou prádelní vařečkou bez zahřátí, při které jsem naposled vřískala tak, že to muselo být slyšet až na chodník? 😵

Vteřiny utíkají zvláštně pomalu i rychle. Dost pomalu na to, aby mě stačilo napadnout, že bych mohla na zvonek VIPD jen tak z legrace vyťukat S.O.S. Ale dost rychle na to, abych si ten pitomý nápad mohla ještě rozmyslet a včas zamáznout. A to jsem bohužel nestihla, protože je 17:00 a už stojím před vchodem.

Ještě počkám, až bude přesně 30 vteřin po celé a pak začnu na zvonek pěkně důkladně vymačkávat „… — …“. Tak provokace se zvonkem je klasika, co se neomrzí a vždycky funguje. 🙂

Nedočkavě čekám na reakci z mluvítka, ale to zarytě mlčí. Mezitím se vteřiny přehoupnou přes celou minutu. Sakra, ještě z toho budu mít taky pozdní příchod, probleskne mi hlavou. A vzápětí na chvilku zapochybuju, jestli Paní Vychovatelka vůbec v učebně je, když se neozývá. Znovu zvoním, tentokrát už slušně, jen jednou. 🙂

„Tak už jsi se uklidnila?!“ Ozve se hlas Paní Vychovatelky a jsem vpuštěna dovnitř.

Paní Vychovatelka se tváří přísně, aby mi hned od začátku bylo jasné, že tahle provokace mi neprojde. „Co to bylo za chaotické vyzvánění?!“.  Nepomůže ani to, že Paní Vychovatelce vysvětluju, že to přece bylo S.O.S. aneb „seriózně o spankingu“. 🙂

Takže co bylo na programu lekce. Celý příspěvek →