Výchova dvou sourozenců💥Jánočka a Michelin společně ve VIPD💥🔥🔥

Dneska Chodí Mikuláš a čerti. Tak jsem se rozhodla Vám poslat všem předvánoční dárek v podobě krásné povídky od dvou nezbedníků Jánočky a Michelina, kteří si na své přání zahráli ve VIPD roli dvou Nezbedných sourozenců. Snad Vás pobaví tak jako mě pobavil jejich společný výprask. 🤩💥🫣 Videa z této akce najdete jako vždy na : https://www.forendors.cz/panivychovatelka

Jánočka a Michelin ve VIPD

Jánočka a Michelin byli dva hodně zlobivý výrostci. Vyrůstali se svou matkou a otčímem, který zastával tradiční českou výchovu. Zastání nalézali většinou jen u maminky, která ale nakonec vždy přenechala iniciativu silnějšímu a tím byl otčím.

Jánočka si myslela, že ve věku 15 let už může kouřit, sprostě nadávat, odmlouvat a být drzá na všechny okolo. K těmto manýrům také naváděla svého mladšího brášku Michelina, aby se choval stejně. Jemu je ale teprve 12 let takže je jisté, že své starší sestře vždy podlehnul a pokud ne, tak pod výhružkou jej donutila,aby se k neřestem spustil taky. Když doma došlo na lámání chleba, Michelin ze strachu z výprasku sváděl všechno na sestru. Michelin tak lhal a sám sestru provokoval, aby to bylo ještě horší. Líbilo se mu, když byla jeho sestra bita. Pak se jí vysmíval, že výprask schytala za něj a taky, že má jelita na zadku. Také se mu líbilo, když se musela při výprasku svléknout a on ji mohl pozorovat a sledovat nahou.

Zlobení a neřesti tak narůstaly, že snad už ze zoufalství maminka i otčím sourozence objednali do VIPD na výchovnou lekci. Už si nevěděli rady. A tak napsali bájné Paní Vychovatelce dopis:

 

Vážená Paní Vychovatelko,

je nám to trochu hloupé a obzvláště žena se stydí, ale je nevyhnutelné, abychom řešili výchovné nedostatky našich dětí zavčas.

Rádi bychom k Vám poslali dne 24.11. , v pondělí na návštěvu v 10:30 své dva hašteřivé usmrkance. Nevíme si s nimi už rady a tedy obrácíme se na Vás. Mohla byste jim, prosím, věnovat chvíli Vašeho drahocenného času? Pošleme je spolu, ať to vidí navzájem, že to s nimi oběma myslíme stejně dobře…nebo aby nevznikl pocit, že jeden dostal méně a druhý více. Nechte je si uvědomit, že ono to bolí, když se navzájem neustále hašteří…

Mohla byste s naší dcerou probrat tyto prohřešky?

Jánočka: mluví sprostě,kouří za keřem se starším bráchou, je ošklivá na svého mladšího brášku Michelina a nemá s ním žádnou trpělivost…

Se synem, prosíme, abyste probrala tyto věci:

Michelin: neustále provokuje svou starší sestru Jánočku a bohužel svádí na ní své průšvihy a pak více trestáme Jánočku a neorientujeme se v tom, kdo co vlastně nakonec provedl. …,nevhodně komentuje její zadek a dokonce fotí i cizí pozadí (rozumějte dámské prdelky)na svůj mobil, což je nepřístojné v jeho věku a máme obavy,aby se to dále nepromítlo například ve škole.

U obou máme problém s morálkou k povinnosti, neboť neustále odbíhaji chatovat se svými spolužáky na Forendors … Je to dosti výrazné a možná jim seberte účet, aby netropili hlouposti na takových sociálních sítích.

Navrhujeme tyto tresty:

Nápravné opatření:

1) oba svléknout do naha a pořádně seřezat, bez ohledu na pláč a křik

2) mohla byste nám prosím zaslat ukázku Vašich výchovných metod na našich potomcích skrze videonahrávku?

3) pokud budou odmlouvat, určitě souhlasíme s tím, aby jste je uvedla na Forendors

Děkujeme,  Zoufalí rodiče 🙂

A takhle to dopadlo:

Jakmile se sourozenci dozvěděli o návštěvě VIPD, stále to brali s humorem. Jen velmi málo tušili, co je tam čeká. Věděli, že se jedná o výchovný institut a že to tam bude snad horší, než výprask doma od otčíma, který si vystačil „jen“ s koženým páskem, který nosil stále kolem pasu. Chvílemi zkoušeli být i hodní. Obzvláště, když se lekce blížila, ale většinou to dlouho nevydrželo.

Nastal termín, kdy měli oba přijít na 10:30 hod. a zazvonit na VIPD na zvonek a počkat na otevření dveří Paní Vychovatelkou. Vzhledem k prudérní výchově jejich otčíma bylo jisté, že se mládež dostaví včas. A mládež se dostavila raději dříve, aby stihli probrat spolužáky na Forendors, a Michelin se nezapomněl pochlubit novou fotkou vyfoceného zadečku nějaké nové spolužačky ve třídě.

Zvoníme na zvonek. „No pojďte oba dál … už tu na vás čekám“ zaznělo ze zvonku a zavrčelo otevírání dveří. Oba vešli dovnitř a bráška dostal strach. Jánočce to bylo v tu chvíli úplně jedno, její cíl byl zbavit se mladšího otravného bráchy. „Dobrej, tak vám tady vedu ségru a já radši počkám venku“ vyřkl Michelin a snažil se působit suverénně a, že jde o jasnou věc. Paní Vychovatelka ale oba nahnala dovnitř, zamkla, vzala si klíče k sobě s jasným výrazem, že nikdo nebude nikam utíkat a nezbedníci si pěkně všechno odpykají do poslední rány. Michelin už se třásl strachy, Jánočka zatím do brášky strkala a nadávala mu „za to můžeš ty blbečku…“ Paní Vychovatelka poznámky, pošťuchování a nejen to, chvíli trpělivě sledovala a už s napětím v hlase„ …já počkám, až si to řeknete…“ .

ZAČÁTEK

„Tak začneme od začátku“ už zní od učitelského stolu, o který se opírá Paní Vychovatelka a hledí na dva usmrkané výrostky, pošťuchující se na kanapi. „Kdo je starší..?“ zazní jak rána dost nečekaná otázka. Jánočce se rozbuší srdce a tedy uznává, že bude muset čelit tomu, čeho se obávala a tedy se snahou působit sebevědomě odpovídá, že ona je starší. Bráška, který seděl už taky strnule vedle si jakoby oddechnul, že nemusel nic říct a že to teď zůstalo na jeho starší sestře. Paní vychovatelka se dává do díla. „Micheline, ty jdi napsat na tabuli prohřešky své sestry a ty se tady přehni …“….:-( a Jánočka v rozpacích z celé té situace dělá, co se po ní chce.

Venku byla zima, i přesto si Jánočka ve snaze/v domněnce pro zmírnění hněvu na sebe vzala sukni, aby měla alespoň holčičí oblečení, když to chování moc holčičí není.., to moc Paní Vychovatelku nezajímalo a zahřívání dost pěkně štípalo, že si říkala, zda je tady dneska vůbec správně. Stáhla ji zateplovací legíny i s kalhotkami ke kolenům a v přehnutí přes kolena jí sázela jeden úder za druhým. Jánočka křičela a snažila se krýt rány rukama ale na to byla krátká. Dokud Paní Vychovatelka neusoudila že má dost tak nepřestala. Michelin zatím psal na tabuli: kouření, je drzá, vulgární, odmlouvá….Paní vychovatelka solidárně střídala ruku s ďáblíkem a Michelin poctivě psal prohřešky na tabuli a z toho řevu Jánočky si nebyl už ani jistý, jak se píše kouření nebo odmlouvání. 🙂 Snažil se vůbec nedívat, ale moc to nešlo, protože bylo jasné, že takhle tam za chvíli přes kolena bude ležet i on.

Jánočka už nejspíš byla zahřátá a Paní Vychovatelka ji posílá k tabuli napsat prohřešky svého bratra. Michelin se přehýbá přes kolena a Jánočka slyší zřetelné naříkání. Podívá se za sebe a opravdu to naříká její malý bratříček, kterého doma řeže maximálně bačkora od maminky. 🙂 Jánočka nemůže udržet nával „radosti“(nebo spíš emočního vypětí), že konečně i na jejího bratra došlo a směje se už nahlas. Paní Vychovatelce tento projev neuniká a tak se ptá „přijde ti to k smíchu…?“ … a Jánočka na to „NE“, i když jako jo :-). Po zahřátí už máme sundat veškeré spodní prádlo, kalhoty, punčochy apod., ale ponožky a nadkolenky + tričko… jsme si mohli nechat. Během svlékání však Michelin nemohl odpoutat zrak od zadečku své sestry a náhle mu ujela ruka k tomu směru a plesk

po zadečku sestře. Takové chování se ale v učebně netoleruje. Hned jej Paní Vychovatelka přitáhla za ucho ke gauči. Jednu nohu si dala na gauč a ohnula si ho přes koleno a upozornila ho vařečkou, že takhle teda neee. To už malý Michelin sliboval že to nikdy neudělá a zase všechno začal házet na nebohou sestru.

ŘEMBIČ na gauči za Kouření

Stojíme naproti Paní Vychovatelce, která se opět opírá o svůj učitelský stůl a hledíme na sebe čelem, kdy Jánočka i Michelin stojí u kožených předmětů, které jsou na vyvýšené tmavé stoličce. Přichází otázka, která míří na oba „to vám přijde normální kouřit ve vašem věku?“ zní přísně od katedry. Jánočka odpovídá něco ve stylu, že ano, že v 15 letech je to zcela normální, ale že ve 12 letech taky ještě nekouřila. Paní Vychovatelka se nezdá s odpovědí spokojená. Zdá se, že nám chce vysvětlit, že to normální není, domlouvá nám a nervy všech jsou na pochodu.

Při několikátém zopakování zásad ohledně cigaret od Paní Vychovatelky jsme tázání, zda tomu rozumíme. Umírněnější bratr přitakává, že ano, ale jeho sestra otevřeně odpovídá, že tomu teda vůbec nerozumí. Paní Vychovatelka nemešká, přikazuje Jánočce, aby si lehla na kanape přes takový větší „polštář“ a bude hned vše dovysvětleno. Pak už odkudsi z dálky Jánočka slyší, že dostane řemenem a tak si v duchu říká, že to zvládne, přece to zná od otčíma. Nastává však nenadálý tanec řembiče. To však Jánočka nevěděla, protože ho ještě nikdy nezkusila. Rány sviští, jedna podruhé, hbitě skáčou po pozadí, plamínky kůže řežou a když Jánočka uhýbá ani bedra nejsou ušetřena. A co si vzpomínám, tak pro ukončení úderů za kouření cigaret bylo potřeba říkat něco ve smyslu, že kouření škodí zdraví a leze to do peněz. A aby to Michelinovi nebylo líto, musí posléze následovat svou sestru. Michelin ulehá s obavami a steskem, že přeci je hodný a neodmlouvá, a přeci všechno na sestru naprášil a i přesto dostává snad ještě víc než jeho sestra. Jeho sestřička je mezitím pověřena, aby rány počítala a to pěkně nahlas. Jánočka to však nějak zapomněla, když vidí, jak Paní Vychovatelka brášku vůbec nešetří a už z předchozího kola má nějaké proužky na pravé půlce zadečku. Zrak se stáčí čím dál tím víc k těm proužkům až najednou zase rychlý návrat do reality – „kolik?“ ptá se Paní Vychovatelka. „Já, já nevím, nepočítala jsem to …“ a tedy začínáme znovu. Bráška Michelin úpí a kleje, jakou to má proboha sestru a Paní Vychovatelka mu sází už nahlas počítané rány … Bohu díky, dopočítali jsme se a na proužky už Jánočka neměla čas.

 

 

DO úplného NAHA

 

Přichází chvíle, kdy paní vychovatelka rozhoduje, abychom si sundali trička s tím, že pokud jsme se my dva nazí ještě neviděli, tak to patří k trestu. Michelin se chtěl bránit a fňukal, že se před ségrou svlékat rozhodně nebude! Hrozně se styděl, když viděl že to celé sleduje i jeho sestra. Jánočka na tom nebyla o moc lépe, ale raději mlčela, než aby přikládala do ohně. Více než stud před bratrem, trápil Jánočku stud před přísnou Paní Vychovatelkou. Jánočka už se svlékala před tolika chlapcema, …. a stud jejího bratra jí přišel nakonec pošetilí. 🙂

 

KOZLÍK a rákoska

 

Jakmile se Paní Vychovatelka otáčí zády, probíhá intenzivní přestřelka mezi sourozenci, kdy Jánočka ukazuje na Michelina prostředníček a ten na sestru zase vyplazuje jazyk. Pošťuchování opět nabírá na otáčkách a vychovatelčin návrat zpět utíná bystrý výraz, u kterého oba pochopili, že Paní Vychovatelka vidí i za zády. Jánočka je tázána, co to ukazovala na Michelina a ta odpovídá žalováním „on na mě vyplazoval jazyk…“

 

PV: Vyplazoval si na ní jazyk?

Mich: Ne!

PV : víš že lhaní nesnáším?

Mich: ano

PV : vyplazoval si na ní jazyk?

Mich :ano ale ona si zase začala!

 

Myslím, že v tomto momentě paní vychovatelka vytahala Michelina za ucho a přikázala mu vytáhnout kozlík ode zdi. Paní Vychovatelka vypadá stále dost nekompromisně a tvrdě, ba přímo jako utržený býk ze řetězu, který musí svými rohy dát jasně najevo, že nějací dva šmudlové ho fakt nerozhodí.

Nejprve Jánočka obkročmo lehnout na kozlík … ta to dělá poprvé a netuší, že to v této poloze je přímo děsivé. Paní Vychovatelka si bere do rukou rákosku pro holky a počíná své dílo. Jánočka je rozhodnutá, že bude držet a vydrží to, vždyt se na video v této poloze už tolikrát na Forendors dívala … Michelin dostává úkol, aby Jánočce držel ruce a nepouštěl. První švihy už dělají svou práci. Jánočce se daří držet polohu, avšak po pěti ranách je Paní Vychovatelka nespokojená a říká „na tebe už tahle rákoska nestačí … vezmu silnější“. Prosím neeee….. Michelin mezitím šibalsky pokukuje po sestře, nesmlouvavě drží ruce a Paní Vychovatelka si užívá silnější nástroj, Jánočka spíš naopak. Držení za ruce začalo být celkem nesnesitelné a celá ta pozice přímo krutá. Trvá to naštěstí chvíli. Brzy totiž přichází střídání a i Michelin je překvapen, jak je poloha na kozlíku obkročmo nepohodlná a těžká pro udržení. Jánočka se ujímá držení jeho rukou a povzbuzuje bratra, aby to vydržel. Paní Vychovatelka sází jednu za druhou a pak se ptá na počet – ptá se a opět obrací zrak na Jánočku, která nejistě odpoví, že 10? Z nejistoty Paní Vychovatelka čte lež a se vztyčenou rákoskou na Jánočku míří a varuje ji, aby nelhala … Ta pak už raději klopí zrak a nechce Paní Vychovatelce už nic na sebe prozradit. Michelin silou vůle vydrží v pozici a nechá si vyplatit počet, který mu Paní Vychovatelka bez diskuse určila.

 

AUDI na bobíku

 

Sourozence už možná přešel humor, ale Paní Vychovatelka je stále dost aktivní. Do rukou bere Audi smyčku. Michelina žádá, aby vytáhnul tzv.bobík neboli taburet, do kterého lze schovávat deskové hry a mít ho v obýváku na sezení. Rozverná Jánočka vypadá, že nemá stále dost, resp.je natolik odpojená od toho, zda má nebo nemá dost, že tedy natěšeně hledí na další nápad Paní Vychovatelky. U Michelina přestává být jasné, zda se chce dalšího kola zúčasnit a dělá, co se mu řekne. Sestra je vyzvána, aby si kleknula na tento bobík a opřela se rukama o zem. Je zjevné, že je to těžká poloha a je to znát ihned při prvních ránách Audi smyčkou, což je taková smotaná rákoska. Paní Vychovatelka už nehodlá s Jánočkou nijak smlouvat a chce dát jasně najevo a potvrdit, že výprask u Paní Vychovatelky není žádná projíždka po růžovém sadu. Mám pocit, že na bobíku pod vedením PV cvičím a začíná mě svírat zoufalství z té neočekávané síly, kterou na mě momentálně vychovatelka demonstruje s Audi smyčkou a při zřetelných, důrazných pokynech, abych držela pozici. Nastává moment, kdy Jánočka ví, že pokud to bude ještě chvíli trvat, rozbrečí se …protože tempo, intenzita a neústupnost ran nejsou už o ničem jiném, než o dlouhééém a nekonečnééém řvaní a tím potvrzení jasné výhry Paní Vychovatelky. VÍTĚZEM se stává PANÍ VYCHOVATELKA! Jůůůůůůůůů …. 🙂 Rány ustávají a je fakt konec té otřesné, nepříjemné a nepodařené polohy a mohu vstát. Zdá se, že už k životu nic nepotřebuji a jsem fascinována, zděšena, vytrestána z naivity a mile zaskočena tím, co se dělo a co Paní Vychovatelka umí.

 

ZAKONČENÍ

 

K pláči naštěstí nedošlo, ke křiku ano. Přichází milá chvilka, kdy se můžeme s Michelinem vyplatit vzájemně s „vercajkem“, který jsme si dovezli. Michelin jel jako správný spanko chlapec s opaskem kolem pasu a Jánočka si vzala páseček, který jí pomáhá přidržovat hudební nástroj na zádech. Dáma má přednost a tedy začíná se vyplácet bráška. Myslím, že mi to jde a hraju si se střídáním intenzity a zkouším, co si můžu na bráchovi dovolit. Kdyby to šlo a nebylo by mi to před

Paní Vychovatelkou hloupé, tak mu vysázím 25 čistých možná i bez hraní si s intenzitou. 🙂 A pak se střídáme a bráška se jde konečně vybít na té zlobivé sestře. Jánočka po prvních ranách zjišťuje, že údery od brášky vůbec nejdou cítit a tak jej povzbuzuje, aby přitlačil a nakonec provokuje se slovy „rychleji by to nešlo?“. 🙂 No a to už se směje i Paní Vychovatelka, neboť je zjevné, že Michelin se snaží do vypuštění duše a i přesto je to málo.

 

 

 

Osobní dodatek Jánočky : TROCHA SPANK POEZIE

 

Noc poté spím dobře, ale jsem doslova nabitá energií, že vstávám ve velmi časných ranních hodinách, při kterých si musím napsat veršíky a zabývat se tím, co se se mnou děje po návštěvě VIPD, ale zároveň zvládám vyřešit/udělat záležitosti, které jsem dlouho odkládala….

 

1)

Kruhy pod očima,

oční váčky zpocené,

o lecčems už představy zborcené,

stíny v jedno srocené.

 

2)

V půl čtvrté probouzím se,

V půl čtvrté vzpomínám,

jak v učebně zostouzím se.

 

3)

V doteku výpraskovém vězím,

když v posteli ležím.

Vězím ve věži zahanbení,

to je daň za výpraskové snění.

 

4)

Ve věži teď sedím,

do prázdna hledím,

v hávu nezbedím,

už nejsem sama.

 

5)

Už v tom nejsem sama,

totiž navštívila mě ta dáma,

ta s tím přísným výrazem,

nemusím myslit, že jsem blázen. 😊

 

6)

Už netrápí mě svědomí,

balvan spadl, rozplynul se,

nikdo se nic nedoví.

 

7)

Už spaní stačilo,

je tma, však vstanu,

zmizelo, co v mysli tlačilo,

jak daleko je ještě k ránu?

 

8)

Utopená ve výpraskovém doteku,

osamotě sedím,

ve věži zahanbení,

to je ta daň za výpraskové snění.

 

9)

Ostrý ton, ostrý styl,

ve vzduchu káravý pyl,

na který v učebně alergii necítím,

provázený vychovatelčiným bitím.

 

10) To selhání, to drzé selhání,

nám ve výuce nebrání,

život plodný institut zachrání,

padá kapka potu na skráni.

 

11)

Ladný pohyb rákosky a řembiče,

ten zvuk, ten šleh,

nezbedník pod něj vběh,

pohyb trestný v jeho prospěch.

 

12)

V dlaních je už pruh, stopa,

na trest dáma není skoupá.

Za nedbalost v psaní,

za zlobivé sourozenecké hrání.

 

13)

Tabule bílá už popsána přestupky,

vychovatelka nehodlá dělat ústupky,

At jsi chlapec či holka,

spouští se výprasková polka.

 

14)

„On za to může“,

„ne to ona“,

už je řezána ta květinka, ta růže,

i chlapcova neřestná kůže.

 

 

 

 

15) Téměř hlava, nehlava,

už snad stopa krvavá?

Kozlík je vytažen ode zdi,

polohou, rákoskou snahy zazdí,

vychovatelka v ráži,

jen uhýbání nezbedníků překáží,

snahy o únik hbitě sráží,

do kůže další rány vráží.

Tu drží mě bráška,

pak za ruce já jeho,

naskakuje výprasková vyrážka,

už nebude se dít nic zlého.

Už ruce neudržím, snad rákoska spadne?

Přemýšlím, Michelin se přiznává,

to snad ne?

Taky ruce za hlavou,

se mi bude pojit vždy s Prahou,

Audi smyčka svižně brázdí mé pozadí,

nakonec to vše mě k výdrži naladí,

poslední bráškův řemen mě vskutku hladí,

nakonec jsme všichni kamarádi.

 

16)

V naplněné bolesti,

si další dny proklestím,

snadno a v síle,

často chybí ta chvíle,

vracet se do té věže,

kde spustím všechny otěže.

Princ s opaskem na bílém koni nepřijede,

Těším se zas někdy do Véípédé. 😊