Potrestaný chlapec

Bylo nádherné ráno, ptáčci zpívali a sluníčko se usmívalo na svět. Celý víkend byl plný slunce a stejná předpověď zněla i pro pondělí. Ačkoliv byl stále školní rok, Viktor byl už měsíc u své tety Amélie. Jeho teta byla vážená žena, vlastnila jediný krám v okolí, měla tedy hodně práce a doufala, že ji Viktor pomůže, marně. Dnes už jí ale pověstný pohár trpělivosti přeteče. Viktor opět vstal o 20 minut později, zase ponocoval, což tetě velice vadilo.

Pomalu se dovlekl do kuchyně. Teta tam na něj nervózně čekala. ,,No to je dost, že jsi vstal, moc dobře víš, že otvírám brzy,” řekla teta. ,,No jooo,” odvětil ledabyle Viktor. Amélie pokračovala: ,,Budu potřebovat, abys po škole uklidil nádobí a nakrmil prasata. Až to uděláš, dojdi mi pomoct do krámu tahat zboží.” ,,No to né, já mám dneska odpoledne již něco domluveného,” pronesl synovec. ,,Děláš si srandu? Já se tu o tebe starám a ty mi ani nepomůžeš?” obořila se na něj teta. ,,Fajn přijdu,” odvětil chlapec jedovatě. Teta mu poděkovala a běžela do práce, a i když bylo už 7:45 a Viktor to měl do školy nějakých 10 minut, nepřipadalo tetě, že by nějak spěchal, což ji přišlo divné. Viktor měl však jiné plány, než jít do školy, dnes se psala písemná práce z matematiky a on věděl, že se na ní nepřipravoval. Taktéž tetě lhal ohledně svého odpoledne, jelikož byl s kamarády domluvený již na ráno. Jeho kamarádi si doma nechali napsat omluvenky, což by Viktorova teta nikdy neudělala. Amélie čekala celé odpoledne, ale bohužel ji nikdo nepřišel pomoct. Po návratu domů na ni čekalo další překvapení, nádobí bylo stále špinavé a prasata hladová. Nebohé Amélii bylo do breku, udělala si kávu a šla si sednout do kuchyně, když tu náhle začal zvonit telefon. Byla to Viktorova učitelka. Teta s hrůzou zjistila, že její synovec nebyl ve škole, a tak zameškal důležitý test. To byla pro Amélii poslední kapka, pohár trpělivosti přetekl. Za necelých pět minut se Viktor vrátil domů, a začal se chovat jakoby se nic nestalo.

,,Dojdi si na záchod. Pak si popovídáme v mém pokoji,” řekla teta místo pozdravu. ,,Nepotřebuji, pojďme hned,” řekl synovec. Améliin pokoj byl zvláštní, byla to malá místnost s jedním oknem, které vrhalo světlo do středu místnosti. Zde měla teta zrcadlo a různé kartáče, jelikož si tam připravovala vlasy. Krom postele a skříně se v ložnici nic nenacházelo. Amélie si sedla na židli u zrcadla, svítilo na ní světlo a vypadala jako na svatém obrázku, synovci řekla, ať si sedne na postel. ,,Kde jsi byl?” spustila teta. ,,Normálně ve škole,” odvětil. ,,Nelži, volala učitelka, celý den si nebyl ve škole a to jste psali test, o kterém si mi mimochodem nic neřekl!” vyštěkla teta. Viktor chtěl něco říct, ale teta pokračovala. ,,A neudělal jsi nic, o co jsem tě žádala, nakonec jsem si to musela udělat sama. Takže co jsi celý den dělal?” ,,Byl jsem venku s přáteli,” řekl Viktor. ,,No to je výborný! To jste nemohli jít zítra?” divila se Amélie. ,,Promiň, už se to nestane,” řekl Viktor. ,,To máš teda pravdu, že se to nestane, ale mám pocit že nevíš, co se stane teď.” Chlapec se jen udiveně podíval na tetu.

,,No tak já ti to řeknu, ty ke mně teď přijdeš a přehneš se mi přes koleno, a já ti dám staromódní, klasický výprask na holou.” Viktor se na tetu nevěřícně koukal, ale ta nečekala, chytla ho za ruku a přehnula ho přes koleno. Vyjevený chlapec vůbec netušil, co se děje. Teta mu stáhla kalhoty. Ačkoliv měl Viktor svalnatou a opálenou postavu, zadek měl poněkud baculatý a bledý. Zatímco bylo v místnosti poněkud šero, na chlapcovy bělounké a macaté půlky svítilo světlo. ,,Plesk,” ozvala se první rána a Viktorovi došlo, že to bude hodně bolet. ,,Plesk plesk plesk,” ,,auu,” zaječel Viktor. ,,Však já ti to do těch půlek natluču, to uvidíš,” řekla teta. Po dvou minutách a bezpočtu ran, teta najednou pronesla: ,,Tohle bylo za pozdní vstávání, přece sis nemyslel, že to budeš mít z krku tak lacině,” pronesla Amélie a vytáhla cosi ze šuplíku.

Výprask vařečkou

Viktor přes slzy předmět pořádně neviděl, dokázal rozpoznat jen obrys. Předmět, který teta vytáhla musel být kartáč na vlasy. ,,Plác,” ,,aauu,” vyjekl Viktor. Jeho zadek už před tím velice bolel, ale tohle bylo na jiné úrovni. ,,Plác, Plác, Plác”. Viktor začal trhat nohama a dupat. Po 35 ranách to tetě začalo vadit a řekla: ,,Vstaň a přehni se přes židli.” Amélie jen pohladila synovcovy půlky, které byly velice horké. ,,Zůstaň v téhle pozici, jen si zajdu pro něco dolů, ale hned se vrátím,” řekla. Bylo to trapné, velký kluk jako je on, je teď přehnutý v pase s holým a bolavým zadkem. Najednou se ale zaposlouchal, znělo to, jakoby teta s někým mluvila. Viktor se zamyslel, kdo by to mohl být, ale v tu chvíli viděl tetu s vařečkou v ruce. ,,Nééé,” vzdychl Viktor. ,,Ale ano, tohle je krásná dubová vařečka. Myslím že tvým půlkám prospěje, když ti po nich bude tancovat,” odvětila teta. ,,Plác, plác, plác” na chlapcově nebohém zadku se objevily kruhy, teta nasadila obdivuhodné tempo. Za minutu plácla nejméně 40krát.

Viktor brečel a fňukal, na Amélii však nic nezabíralo. V třetí minutě teta zvolnila, né že by to nějak vylepšilo stav chlapcových ubohých, avšak spravedlivě potrestaných půlek. Po 7 minutách teta položila vařečku a podívala se z okna. Pak přišla k plačícímu synovci a 2krát mu pohladila každou půlku. ,,Vstaň a pojď za mnou!” poručila teta. Chlapec poslech, ale když si chtěl natáhnout kalhoty, byl zaskočen větou: ,,No copak? Myslím že tu někomu dlužíš omluvu…” Amélie dovedla Viktora do chlívku k prasatům. ,,Otoč se ukaž jim svůj zadek!” poručila teta. Ačkoli se to Viktorovi zdálo divné, přání své tety splnil. „Nóó? Nic neslyším,” řekla teta a plácla Viktora rukou přes zadek. ,,Auuu! Promiňte prasátka,” řekl Viktor. V tom zazvonil zvonek. ,,No, pokud se nemýlím, tak přišel další člověk, kterému by ses měl omluvit,” poznamenala Amélie.

Viktor následoval tetu do kuchyně, aby mohl přivítat hosta .,,Dobrý den paní učitelko. Jsem si jistá, že budete chtít vidět, že beru výchovu synovce velmi vážně. Pojď sem hochu, předkloň se, ať se paní učitelka může pokochat.” Nakázala teta. Viktor se vysmrkal a pomalu se došoural k paní učitelce. Bylo mu velice trapné ukazovat ji zadek, zvlášť po takovém výprasku. Paní učitelka začala hladit chlapcovy půlky a konstatovala: ,,Dobrá práce paní Amélie, zadek krásně rudý, a dokonce ještě teplý! Vidím že jste začala rukou a pak použila vařečku, ale zapomněla jste na jednu věc,” řekla paní učitelka. Tohle byla pro Viktora hrozná zpráva, nejen že se mu právě na zadek dívala cizí žena, ale ona řekla, že teta zapomněla na jednu věc. ,,Myslím, že vím, co myslíte, ale bohužel, rákosku tady nemám. Naštěstí nám za domem roste vrba, pokud chcete, Viktor přinese ten největší proutek,” navrhla teta. ,,Výborný nápad!” řekla paní učitelka. ,,Tak, neslyšel jsi, přines mi nějaký pořádný proutek, my budeme čekat v ložnici a šup,” pronesla teta a plácla Viktor přes zadek.

Teprve teď mu došlo, že teta mluvila s paní učitelkou, když šla pro vařečku. Viktor uřízl nejbližší proutek, když tu náhle: ,,Tenhle ne, vezmi támhle ten,” zavolala teta z okna. Viktor se zhrozil, ten proutek byl dlouhý a tlustý. Pomalu vyšel po schodech. V ložnici na něj čekaly obě ženy.

Rákosky a zadek před výpraskem rákoskou

,,Ohni se a vyšpul zadek.” Viktor tento požadavek hned splnil. ,,Tak Viktore, teď budeš počítat rány a za to, že jsi nás chtěl ošidit, a za to, že sis nasadil kalhoty, ti přidám 10 ran,” oznámila paní učitelka. ,,Ano,” řekl Viktor smutně. ,,Švih,” první rána přelétla přes Viktorův zadek, takovou bolest ještě nezažil. ,,Auuu, jedna” po desáté ráně měl Viktor půlky v jednom ohni. Zadek mu doslova hořel. Nejhorší bylo, že ani nevěděl, kolik ran má vlastně dostat.

,,Švih, auuuu, dvacet pět.” ,,Takže teď těch dalších deset, neboj, u nich budeš ležet,” řekla učitelka a sundala si pásek. Viktor si lehl na postel, teta mu podložila jeho bolavé půlky polštáři. Výprask páskem byl sice hrozný, ale nic co by Viktor už nezvládl.

OTK po výprasku rákoskou

Po výprasku mu teta řekla: „Teď půjdeš na hanbu, já si budu povídat s paní učitelkou a tvůj zadek nám bude dělat pozadí,” řekla teta a obě ženy se zasmály.  Viktor si zahanbeně klekl do rohu. Po dlouhých deseti minutách řekla paní učitelka: ,,No, tak to podepíšeme a já půjdu.”  Obě ženy přišly k Viktorovi a jedna začala něco psát na zadek. ,,Napsala jsem ti omluvenku a paní učitelka ji teď podepíše,” řekla teta. ,,Kdepak, když někdo zlobí, zaslouží si na holou. Pořádně zmrskat zadek a pak ty nezbedné půlky poslat do rohu,” řekla paní učitelka.

Omluvenka přijata