Archiv pro rubriku: Povídky

Lekce morseovky – aneb poslední lekce paní Veronigy ve VIPD

Lekce morseovky

Že mě vždycky musí napadnout taková pitomost. Čekám na vyhlídce u Řehořovky na dohodnutý čas příchodu do VIPD. Už vím, že nesmím zazvonil později než 30 vteřin po sjednaném čase, jinak to Paní Vychovatelka považuje za provokaci, kterou dokáže řádně odměnit. Nikdy nevím jak přesně, takže si netroufám riskovat…co kdyby z toho byla minuta rákoskou? 😵 Nebo 25 tou velkou prádelní vařečkou bez zahřátí, při které jsem naposled vřískala tak, že to muselo být slyšet až na chodník? 😵

Vteřiny utíkají zvláštně pomalu i rychle. Dost pomalu na to, aby mě stačilo napadnout, že bych mohla na zvonek VIPD jen tak z legrace vyťukat S.O.S. Ale dost rychle na to, abych si ten pitomý nápad mohla ještě rozmyslet a včas zamáznout. A to jsem bohužel nestihla, protože je 17:00 a už stojím před vchodem.

Ještě počkám, až bude přesně 30 vteřin po celé a pak začnu na zvonek pěkně důkladně vymačkávat „… — …“. Tak provokace se zvonkem je klasika, co se neomrzí a vždycky funguje. 🙂

Nedočkavě čekám na reakci z mluvítka, ale to zarytě mlčí. Mezitím se vteřiny přehoupnou přes celou minutu. Sakra, ještě z toho budu mít taky pozdní příchod, probleskne mi hlavou. A vzápětí na chvilku zapochybuju, jestli Paní Vychovatelka vůbec v učebně je, když se neozývá. Znovu zvoním, tentokrát už slušně, jen jednou. 🙂

„Tak už jsi se uklidnila?!“ Ozve se hlas Paní Vychovatelky a jsem vpuštěna dovnitř.

Paní Vychovatelka se tváří přísně, aby mi hned od začátku bylo jasné, že tahle provokace mi neprojde. „Co to bylo za chaotické vyzvánění?!“.  Nepomůže ani to, že Paní Vychovatelce vysvětluju, že to přece bylo S.O.S. aneb „seriózně o spankingu“. 🙂

Takže co bylo na programu lekce. Celý příspěvek

MOTIVAČNÍ PROGRAM PRO NAŠI PANÍ VYCHOVATELKU od Veroniqy a Kaňoura

Vše začalo docela nevinně průvodním dopisem, když jsem se Já Paní Vychovatelka Věra, vrátila z dovolené 🙂 Jen prosím berte vše s rezervou a humorem (hlavně to o té fiktivní  ředitelce Megeře). Později se se paní Veronika přiznává, že to byl jen další pokus o mega provokaci – Jak to asi skončí?! Kdo dostane na holou?  Přečtete si průvodní dopis a zůstaňte s námi

Milá Paní Vychovatelko,

Po dobu Vaší nepřítomnosti, která byla zvlášť pro některé k nevydržení dlouhá, jsme si uvědomili, jak záslužnou a dosud nedostatečně oceněnou práci pro chovance VIPD a pro celou BDSM komunitu děláte.

Ale bohužel jsou stále mezi povětšinou slušnými a seriózními klienty VIPD tací (nebudeme raději jmenovat, ale Leontýnka na Pickey byl dostatečně adresný), kteří stále plně nedoceňují Vaše náročné povolání a chovají se jako kus skotu. Myslí si asi, jak jsou hrozně vtipní a že nemáte nic lepšího na práci než řešit, s laskavosti Vám vlastní, jejich kázeňské přestupky, a napínají tak Vaší trpělivost a nervy na maximum.

Přitom vést takový renomovaný institut jako VIPD, udržovat kvalitu poskytovaných služeb, inovovat pedagogicko-výchovné metody a zároveň neustále pracovat na jejich zdokonalovaní vyžaduje enormní množství energie, která Vám chybí kvůli výše zmíněným nevycválaným jedincům a jejich nemístným provokacím.

Navíc si velmi ceníme, že v posledních měsících jste se rozhodla vrhnout své úsilí k upgradu konceptu VIPD směrem k osvětě společnosti, aby pochopila, že nechat si jednou za čas nařezat, není nic úchylného. Naopak tato metoda může pomoci celé české společnosti, která se toho času nachází ve velmi špatné duševní kondici. Ale zatím jste úplně na počátku této náročné cesty. Vážíme si toho, že jdete v čele BDSM komunity touto Sisyfovskou stezkou, třímajíc ve své pádné ruce pochodeň poznání a osvětlujíc směr pro všechny bloudící jedince.

V neposlední řadě, a to hlavně, vnímáme neuspokojivé pracovní podmínky, které kvalitnímu výkonu Vašeho povolání nejen nepřispívají, ale dokonce brání! Jen namátkou: vlhká kobka sklepního charakteru s nedostatečným prostorem pro skupinové lekce nebo pro případné pořízení dalších rekvizit. Nebo např. nedostatečné pokrytí mobilním signálem, což znemožňuje efektivní komunikaci při střídání chovanců, takže se už navzájem většina potkala na chodbě nebo na chodníku před vchodem, někteří dokonce přímo v učebně, aniž by tušili, že dojde k jejich seznámení atd.

Asi nejvíce pro Vás zatěžující je pracovat pod vedením Paní ředitelky Valerie Šílené, všeobecně známé pod přezdívkou Megera, která nejen že není schopná zajistit odpovídající materiálně-technické podmínky (viz výše), ale je, jak už jméno napovídá, labilních duševních schopností, což se projevuje zmatečností řízení, neustálou buzerací Vás i dalších klientů a všeobecnou neschopností zastávat tak odpovědnou funkci. To, že je notorická alkoholička, jen dokresluje zoufalost celé situace. Jediným štěstím je, že se již prakticky nezapojuje do přímé výchovy klientů (až na naprosté výjimky, se kterými však lekce stejně nakonec prochlastá a k výchově samotné pořádně ani nedojde, protože není schopná v pohrouženém stavu ani trefit pozadí klientů a demoluje nástroji zařízení učebny).

Není pro nás vůbec překvapením, že jste se nakonec rozhodla postavit se na vlastní nohy a jít svou cestou profesionalizace služeb VIPD, nově také pod značkou S.O.S na Vašich nových stránkách: https://www.vychovatelkavera.cz/ Moc Vám v tom držíme palce a jsme zde připraveni Vám pomoci.

Přiznáváme, že nebylo vůbec jednoduché si navzájem sebekriticky nastavit zrcadlo, neboť to, co jsme v něm viděli, nás rozhodne nepotěšilo. Vůbec nechápeme, že jste to vše tak dlouho shovívavě snášela a vždy nás pouze laskavé seřezala. My na Vašem místě bychom dávno přikročili k mnohem přísnějším trestným metodám.

Rozhodli jsme se tedy, že přehodnotíme naše chování a opravdu se polepšíme! Navíc Vám chceme být všemožně nápomocni a alespoň nepatrně, ve vší skromnosti a v rámci našich omezených možností, přispět k rozkvětu VIPD.

A protože za jednu z Vašich nejprogresivnějších výchovných metod, která přináší prokazatelné a objektivně měřitelné výsledky, považujeme Motivační program, a protože platí pravidlo (ve Vašem případě dvojnásob), že kovářova kobyla chodí bosa, rozhodli jsme se zpracovat pro Vás Motivační program, který bude přímo a jen Vám šitý na tělo. Berte to prosím jako nepatrný projev naší bezbřehé vděčnosti a pokus o odčinění našich kázeňských excesů.

Jsme připraveni Vás koučovat, motivovat a v krajním případě Vám udělit nutnou nakládačku, k čemuž věříme, že ve Vašem případě nedojde, protože pozitivní motivace (dobrý pocit a pochvala) bude pro Vás dostatečným motorem ke 100% plnění stanovených úkolů.

A kdyby přeci jen bylo někdy zapotřebí využít bohatého vybavení Vaší učebny (pravděpodobnost téměř nulová), pak jsme připraveni, i když jen s maximálním sebezapřením, Vám poskytnout i službu v podobě motivačního výprasku.

Věřte, že to budeme dělat neradi a jen a jen pro Vaše dobro!🙂 Ale i tak by se určitě jednalo pouze o soft exekuci – co jiného byste taky od dvou masochistů, kteří neví, jestli mají držet rákoskou jako trekingovou hůl nebo ukazovátko, čekala.🙂 Určitě přichází v úvahu angažovat také slečnu asistentku Moniku, která má certifikované školení přímo od Vás a má mnohem kvalitnější úder. I když tady, i vzhledem k jejím časovým možnostem, bychom doporučili zapojení asi jen v případě tzv. trestných výprasků při neplnění „zásadních“ úkolů.

MOTIVAČNÍ PROGRAM NA MÍRU PRO NAŠI PANÍ VYCHOVATELKU od Veroniqy a Kaňoura

Cíle motivačního programu:

Ø Stabilizace VIPD a zajištění dostatečného cash-flow pro další investice

Ø Minimálně 2 klienty denně

Ø 20 mecenášů na pickey.cz

Ø Pobočka v Praze a Brně

Ø Pozvání do Show Jana Krause

Postup realizace a harmonogram kroků:

Ø Seznámení Paní Vychovatelky s motivačním programem a konzultace

Termín splnění: 10. 7. – provede Kaňour v rámci své lekce

Ø Zpracování seznamu úkolů, tzv. to-do listu (dále jen 2do list), včetně termínů plnění

Termín splnění: středa 12. 7. – PV předá Paní Veronice při její lekci

Ø Pravidelná kontrola výsledků plnění včetně aplikace vhodných motivačních metod

Termín: v rámci pravidelných lekcí Paní Veroniqy a Kaňoura

Nastavení odměn a trestů:

–        Odměnou v případě plnění úkolů je dobrý pocit a pochvala.

Nastavení trestů:

–        neplnění méně důležitých úkolů: pokárání a ústní domluva, vysvětlení proč je nutné úkoly plnit včas, neodkládat je a neupřednostňovat volnočasové aktivity, případně lehký motivační výprask

–        neplnění zásadních úkolů: „nic co by se Vám líbilo“ 😊

Návrhy úkolů do 2do listu (v případě zájmu můžeme dodat více námětů):

–        pravidelné vkládání příspěvků na webové stránky vychova-a-vyprask.cz, pickey.cz atd.

–        průběžné a včasné vyřizování e-mailové korespondence s klienty

–        dotažení webu www.vychovatelkavera.cz po obsahové a technické stránce do jeho plné funkčnosti

–        PR akce s cílem propagovat VIPD institut mezi širokou veřejností – např. street spankingová akce (např. na Hlavní nádraží).

V neskonalé úctě

Veroniqa a Kaňour

POVÍDKA: Návštěva VIPD -skutečný zážitek s nečekaným zvratem od @Skautíka

Návštěva VIPD – aneb nejsem megera 1.5 -skutečný zážitek s nečekaným zvratem od @Skautíka

Tady je pěkná povídka z návštěvy VIPD od @Skautíka, který se na Pickey špičkuje s paní Veroniqou. Prosím berte jeho pocity s nadsázkou. Mě jako Paní Vychovatelce a zároveň i jako paní ředitelce přijdou jeho myšlenky a pocity velmi zábavné a hravé. Taky se má chlapec příští návštěvu na co těšit! 😈 když tento „dárek“ od paní Veroniqy byl takový „soft“ 😈 Bič už je naolejovaný! 😈

Návštěva VIPD – aneb nejsem megera 1.5 -skutečný zážitek s nečekaným zvratem

Stojím v kavárně nedaleko ulice Řehořova, v Praze na Žižkově. Kochám se pohledem na vystavené dortíky (alespoň pohled, větší pupek má záda již neunesou). Nakonec objednávám jen dvojité espresso a sodovku. Zvláštní místo ten Žižkov. Pokaždé, když se zde poslední dobou ocitnu, dostanu nařezáno. Pak že je Praha bezpečné město.
Usedám ke stolku, jsem tu o 20 minut dříve. Nerad bych nutil Paní Vychovatelku vysvětlovat mi, jak je důležité chodit včas (znalci vědí). Nejde o stav mého pozadí, ale především zápěstí Paní Vychovatelky. Ať nám dlouho vydrží. Minutu dá, ale pokud jde člověk pozdě, většinou nezůstane jen u jedné minuty. Nerad bych jí příliš unavoval. (Ve skutečnosti je pro mě i ta minuta dost děsivá). Neumím se sem dostavit časově nadoraz, a delší korzování kolem VIPD mě nebaví. Řeším to tedy raději větší časovou rezervou tak, aby se dalo zajít někam na kávičku.
Na mobilu otevírám email, a chci si připomenout, cože jsem to odeslal za blábol jako „objednávku“. Trochu mě děsí představa, že pár hodin zpět mi přišla WhatsAppem zpráva od Paní Vychovatelky „Tak dnes se na tebe moc těším“. Dělá si snad přípravu? Bylo to zákeřné, od té doby jsem již nic neudělal 😉

O tohle jsem si totiž napsal:

Zdravím Paní Vychovatelko.
Myslím (respektive vím to), že Vás potřebuji příští týden vidět.
(ideálně středa/čtvrtek – co nejpozději)
Děkuji…
Moc rád bych navázal na lekci „Nejsem megera“, v maličko ostřejší verzi. Chtěl jsem napsat ostré, ale toho slůvka se z nějakého důvodu zatím bojím…😉
moto: „Já moc ráda plním přání, jen dejte pozor, co si přejete, aby se vám to nakonec všechno nesplnilo!“ (PV).

Prý Vám mám předat toto psaní od Paní Ředitelky. Myslí si snad, že jsem nějaký pošťák, nebo co? Mám za ní pak zajít, že si to zkontroluje. Nevím, co tím myslí, a co chce kontrolovat. Asi jí trošku hrabe. Bloudí tu po chodbách, naráží do věcí a do lidí, buzeruje kvůli ptákovinám, a tváří se děsně přepracovaně.
———————–
Milá kolegyně.
Odchytla jsem tohoto nezbedníka, a myslím, že patří k tobě. Je drzý, provokuje, nezdraví, nepřezouvá se, má neblahý vliv na ostatní chovance, a ani se nepokouší najít nějakou vhodnou výmluvu. Je to ten samý, se kterým jsem již jednou měla tu čest – řešili jsme neúctu k mé osobě (nazval mě megerou – což já samozřejmě nejsem). Očekávala bych, že se po mé lekci poučí, ale evidentně jsem se mýlila. V interních záznamech vidím, že se mu pravidelně věnuješ (s nadprůměrnou frekvencí). Dokonce ani čas, který jsem mu věnovala já, nepadl zcela na úrodnou půdu (a to jsem se tak snažila). Uvědomuje si ten spratek, že tu není sám?
Ujala bych se ho, ale právě řeším kompatibilitu fungování našeho institutu, ve vazbě na novou legislativu EU (je to ve skutečnosti práce pro nějakého hodně šíleného masochistu). Spousta papírování + nějaké „drobné“ právní trable. Navíc se obávám, že dostat se mi nyní znovu do rukou, budeme zase řešit nějaký ten „úraz“. Tam nahoře už stejně chtějí pořád něco vysvětlovat. BTW zatím jsem nepřišla na nějakou konvenční činnost, při které dochází k četným zraněním zadnic chovanců. Nemáš nějaký nápad? (A ne, volejbal to asi nepokryje). Pořád něco. Včera jsem například řešila účetní dotaz na fakturu – z obchodu Rákosky – ratanky – zda šlo opravdu o výtvarné pomůcky.
Prosím dohlédni, ať se mu dostane řádné domluvy. Neúctou k autoritám to začíná, a končí někde ve Valdicích za mřížemi. Je to jen pro jeho dobro.
Já osobně bych lekci rozhodně odstartovala bičem (ať je nějaká zábava) a nenechala bych zahálet královnu Kleopatru a její kamarádky. Jistě lze pokračovat prostřednictvím těžších řemenů, a pokud chceš být obzvlášť krutá, jsou tu i ty dřevěné podivnosti. Zkus trošku přitlačit.
Nechci na něj minimálně 14 dní slyšet žádnou stížnost, a již vůbec nechci v tomto období vidět jeho záznamy v knize trestů (nebo alespoň vyrovnej můj rekord – tedy 10 dní). BTW dořeš tu megeru – ale to asi bude na více lekcí. Možná si ho ještě pozvu sama, až bude více času. Nebo nechceš vyřizovat ty podělaný papíry, a uvolnit mi ruce? Já bych si to určitě užila, a zajistila že dnes bude spát na břiše.
PŘ.
———————-
Paní Vychovatelka je na mě tak hodná, že mě ve čtvrtek po Velikonocích přijímá do své laskavé péče, a scénář se jí asi líbí: „… se těším až si to přečtu před lekcí ještě jednou a pěkně mě to naladí“ – Auuu
———————–

Super. Jsem rád, že jsem tam za střízlivého stavu doplnil onen prolog. Na ostrou verzi nejsem zcela jistě připraven. Uvidím, jak se toho Paní Vychovatelka ujme. Nebo se zhmotní samotná Paní Ředitelka? Dopíjím, a vyrážím směr VIPD. Na vyzvání ke vstupu zase trošku bojuji s „bzučákem“ u vstupních dveří. Nakonec přeci jen povolí. Stojím na schodech, a připadám si jako před skokem ze skály do neznámé vody. Přijde mi to iracionální při četnosti mých návštěv. Nakonec tedy přeci jen „skočím“, a vcházím do té úžasné „kobky“.  ….

Celou povídku najdete na https://www.pickey.cz/panivychovatelka

Díky za podporu a užijte si krásnou povídku od Skautíka,  Vaše Paní Vychovatelka  😘 🥰

Povídka – Jak jsem dostal výprask ve VIPD – Manželská nápravna

Zdravím všechny  příznivce SPANKINGU a VIPD v novém roce 2023 😘 🥰
Předem se musím omluvit, ale mám nějaké technické problémy s nahráváním fotek sem na mé vlastní stránky, a proto musím dámské kolo soutěže o Nejhezčí prdelku odložit, dokud se problémy nevyřeší. Ale slibuji hned, jak to půjde, tak to napravím. 🙂
Mezitím přibylo nové video Slečny P. , která si vytáhla další eso, na https://www.pickey.cz/p/5fd4b7266c201835411505446bc6e238
s názvem Výprask slečny P. aneb jak to všechno pokračovalo ❤️‍🔥 Video BIČÍK ❤️‍🔥 a je k tomu i fotografie.
Navíc bych se s Vámi chtěla podělit o povídku jednoho mého nezbedníka, který má to štěstí, že ho manželka vzala do VIPD na lekci. 🙂 Povídky tam budou přibývat, Jednu už rozepsal o své nedávné návštěvě i někomu známý Aryon, takže se máte na co těšit :-).  Teď ta slíbená povídka:
Přivedení do VIPD

Příchod

Pomalu jdeme ulicí z mírného kopce dolů. Jdeme bez jediného slova, není mi do řeči a mám smíšené pocity. Přemýšlím, zda jsem to ve svých výrocích před týdnem nepřehnal. Vedle mne jde má manželka Jana, ta zaraženě nevypadá, do povídání mne nenutí, jen před chvilkou klidně pronesla „rozumně nám to časově vyšlo“ a uložila do kapsy mobil, na kterém před tím v rychlosti něco napsala. Došli jsme ke dveřím domu, tam Jana stiskla zvonek, ozval se bzučák zámku a z mikrofonu zaznělo „pojďte po schodech dolů“. Otevřel jsem dveře domu v polovině Řehořovi ulice.

Jak jsme se do Řehořovi ulice dostali?

Odpověď na otázku je velmi jednoduchá: autem. Ale na takovouto odpověď se jistě nikdo neptal …

Před nějakou, docela dlouhou, dobou do mé představivosti vstoupila oblast BDSM. Postupně představy směrovaly k výpraskům, a to přes různé intimní části těla. Sledovat výprask slečny na videu bylo vzrušující, ale touha zažít výprask na sobě vedlo ke zkoušení hrátek s plastovým pravítkem a později i plastickým křivítkem.

Již je to pár let, kdy jsem se po několika náznacích Janě svěřil a postupně jsme začali experimentovat s výprasky. Jana se k tomu moc neměla, protože – dle jejích slov – si nedovedla představit „bít svého manžela“ a také si nedokázala představit, že se mi „to může líbit“. Zkusili jsme také vyměnit si role, ale mnou udělený lehký výprask nevyvolal v Janě žádný zájem o tento typ her.

Moje představy a touhy byly postupně na silnější výprask, než mi byla Jana ochotna dát. I když jsme se vždy před začátkem dohodli, že to bude dnes hodně silné, vždy v určitou chvíli již přestala přidávat na síle. A takto jsme zažili několik krásných výprasků, i když jsem měl nakonec pocit, že bych rád silnější.

Jednou, když jsme si zase při hraní povídali o představách a nápadech jsem zmínil „tak mne vezmi někam, kde mi dají silný výprask a uvidíš, že to není problém“. Po pár dnech jsem zase provokoval, ale místo dotazů, co jsem zase provedl nebo rovnou výzvy, abych přinesl pásek, přišlo jen strohé odmítnutí. „Dobře, příští týden ti zajistím výprask, který si zasloužíš. A uvidíme.“ Za dva dny, v pátek, přišla s informací, že ji mám v pondělí odpoledne ve 3 vyzvednout v práci a pojedeme na výprask.  

V pondělí jsem vyzvedl Janu ve 3 v práci, dojeli jsme na Žižkov a zaparkovali v nějaké boční ulici směrem k Hlavnímu nádraží. Došli jsme mlčky kousek ulicí, zazvonili a dveře se otevřeli.

Ve prostorách VIPD

Pomalu jdu chladnou chodbou domu, o kterém jsem na internetu četl hodně a znám snad všechny na webu uvedené příběhy hříšníků, kteří touto chodbou prošli. Původní závist je pryč, mám sucho v puse, s napětím a trochu obavou jdu pár schodů nahoru a potom již jen dolu, kde je světlo z otevřených dveří. Jana mne cestou dolů předejde a pozdraví se s dámou, která stojí u otevřených dveří. Tykají si a oslovují se jmény, takže se znají. To je ale jasné, vždyť se nějak museli dohodnout na dnešní návštěvě.

Pojďte dál, Jano posaď se, kde ti bude nejvíc vyhovovat. Ty se připrav tady“, řekne směrem na mne a odejde za Janou za roh. Já projdu dveřmi, zavřu a začnu se pomalu zouvat. Zouvám se a jako z dálky slyším, jak se paní s Janou baví. Nevnímám je, v hlavě se mi honí všechno najednou – co jsem o VIPD četl, co jsem si představoval, ale také co jsem viděl na videu s krvavými zadky přivázaných mužů prosících o konec výprasku a odvázání. Tak to snad ne, tam to snad Jana nenechá dojít. Ale ty moje „kecy“, že chci silně nařezat i se stopami co vydrží dny a nechci, aby přestala i když budu prosit … mi teď docházejí v novém aktuálním světle.

Pojď za námi“ jsem slyšel z míst, kam jsem neviděl. Byl to hlas paní vychovatelky. Srovnal jsem boty, vyndal z velké tašky naše nástroje – vojenský pásek, jezdecký bičík a tenkou rákosku. S manželkou jsme se dohodli, že vezmeme naše trestné nástroje. Chce vidět, jak to s nimi vypadá silně.

Došel jsem za roh místnosti, za stolem seděla šarmantní dáma – paní vychovatelka a Jana seděla zjevně pohodlně stranou na nějaké sedací soupravě. Na stůl jsem položil tři nástroje.

Vzala si do ruky rákosku, co jsem položil na stůl, a zeptala se: „Proč jsi tady?“ Sucho v ústech a nečekaně jednoduchá otázka. „Mám dostat výprask“ jsem odpověděl, nic chytřejšího mne nenapadlo. „Ano, ale … ty neznáš pravidla tohoto Institutu? Ty jsi přišel bez přípravy? Snad víš, co znamená dostat výprask ve VIPD. Jdi zase zpátky a zkus přijít ještě jednou.“. Vím, co to je VIPD. Četl jsem toho hodně. Výprask se tam dává na holý zadek a při trestu je pán zcela nahý. Ale to je snad vtip. Čekal jsem, že přijdeme, budu si muset sundat kalhoty, stáhnou mi nebo si budu muset stáhnout slipy, dostanu výprask a zase půjdeme. Ale to, že bych měl jít k tabuli jsem nečekal. To snad nemůže Jana myslet vážně. Ale Jana seděla a s mírným úsměvem sledovala, jak jsem šel zpět k věšáku u vchodu. Nezasáhla, ani nic neřekla. Na můj překvapený pohled také ne.

Vrátil jsem se k věšáku a pomalu se svlékl. U slipů jsem váhal a přemýšlel, zda Jana opravdu dovolí, abych se svlékl před naprosto cizí ženou, kterou neznám a ona asi taky moc ne. Nechala mne klidně svléknout všechno a vrátit se zpět před stůl.

Proč máš dostat výprask?“ Jasný dotaz, ale nečekal jsem diskusi na toto téma. Moje výprasky mají dost důvěrný důvod. „Jdi k tabuli, tam na tebe hezky obě uvidíme a probereme vše potřebné.“ Přešel jsem k tabuli a snažil jsem se stát co nejvíc tak, aby mi neviděla do mého, teď již zcela nekrytého, klína.

Povídej. A než začneš, napiš první řádek – Přišel nepřipraven. Na konec se k němu vrátíme, protože jsi nás obě dost zdržel svou nepřipraveností. V tuto ch víli jsi již mohl dostávat na svůj krásně bílý zadek a ty zdržuješ.“ Tak to nebude moc hra. A moje představy o průběhu byly ten tam. Přece ale nebudu vykládat zcela nahý cizí dámě, které to ale hodně sluší a má dost přísný výraz, o tom, proč doma dostávám výprask. Ticho, jen dva upřené pohledy na mne u tabule.

Mám dostat na zadek proto, že jsem dělal něco, co nemám“. Super, to je věta, to mi asi moc neprojde. A neprošlo.

Paní vychovatelka se zeptala dost stroze „co, konkrétně. Nejsi tady proto, abych z tebe dlouho dolovala, co jsi provedl. Máš dvě možnosti. První je – řekneš nám, proč si zasloužíš výprask, napíšeme to na tabuli, sečteme, vyplatíme a máš to za sebou. Druhá je asi trochu delší. Zeptá se tě rákoska, ty v průběhu výprasku řekneš, proč máš dostat, napíšeme to na tabuli, sečteme, vyplatíme a máš to za sebou. Ta druhá je asi o trochu delší, alespoň v oblasti, jak dlouho to budeš na zadku cítit. A ještě mám jednu otázku – proč musíš dostat výprask tady, a ne doma od své manželky?“

Game Over. Tento výraz znají nejméně všichni hráči počítačových her. Stojím nahý v místnosti se svou manželkou a paní vychovatelkou, která prý dokáže pěkně seřezat zadek, ale vždy spravedlivě a s rozumem. Mám se přiznat ke svým hříchům a mám dostat na zadek. OK.

Začal jsem pomalu, ale zkuste si to sami vžít se do mé situace, „Mám dostat výprask proto, že jsem dělal, co nemám. Máme takovou dohodu, že když je manželka doma, tak si ho nesmím honit. Pokud to poruším, mám dostat výprask, 25 za každý případ“. Překvapeně se na mne podívala a pouze konstatovala – „To snad ne. Jano, ty mu dovolíš opravdu hodně.“ Vrátila svůj pohled na mne „ty se postav rovně na přestaň schovávat toho, kvůli komu tady stojíš. Ještě mi řekni, proč jsi nedostal výprask doma?“

A je to tady. Druhé téma, proč tady stojím. Ale nemá cenu nic schovávat, protože se stydím a připadám si trapně již dost a dost. „Řekl jsem, že chci dostat pořádný výprask co bude hodně bolet a Jana se bála mi ho dát.“ A je to venku. Vůbec mi to nemyslí. Co si z toho ty dvě vezmou a k čemu to povede?

Je to pravda?“ zeptala se paní vychovatelka směrem k Janě. Ta nic neřekla, jen pokývala hlavou. „Ty jsi se bála mu dát pořádný výprask? I za to, že si to dělá, když jsi doma?“ Obrátila se na mne s krátkým, ale jasným, dotazem – „Kolikrát?“. Moje strohá odpověď byla jasná – „Čtyřikrát, to je za sto“.

Došlo na rozhodnutí: „Nebudeme to protahovat. Sto je jasných. Jana ti vyplatí prvních padesát tak, aby na konci té padesátky to bylo maximální silou, co znáš. Dalších padesát ti dám já a můžeš přitom Janě povídat, jaké to je – pokud ti bude do řeči. Na tom, která z nás ti dá závěrečných 10 za nevhodný příchod se ještě s Janou dohodneme. Z každé padesátky bude vždy prvních 25 bičíkem a dalších 25 rákoskou. Jano, chceš ho přivázat nebo mu věříš, že ti neudělá ostudu?“ Jana se zamyslela. Chtěl bych, aby mne nechala přivázat, tak se dá výprask vydržet lépe. „Nepřivazuj, měl by to vydržet“ odpověděla Jana. „Jo, a nakonec ještě vyřešíme toho viníka, který ti teď napůl visí a stojí mezi nohama“ uzavřela tuto část paní vychovatelka.

Ukázala bičíkem na židli, která byla u jejího pracovního stolu opřená opěradlem. Pochopil jsem a pomalu si na židli kleknul a ohnul se o stůl. Podala bičík Janě a vyzvala jí, ať začne. Neviděl jsem to, klečel jsem na židli se zadkem vysazeným jako středobod mého těla. Slyšel jsem jen kroky za sebou.

Na zadku mi přistála první rána. Přijatelná. Přistála druhá, třetí, čtvrtá, pátá. „Tak to dál nepůjde“ zazněl hlas paní vychovatelky….

A jak to všechno dopadlo, se můžete dočíst https://www.pickey.cz/p/3c0530cae2e8014b7170152d0b471bba

Děkuji všem za podporu a těšte se na další!  🙂

 

 

 

 

 

 

Uzavření roku paní Veroniky ve VIPD

Tak trochu jsem tušila, že si moji malou vteřinovou provokaci z minule můžu pěkně slíznout. Ale zase na druhou stranu jsem přeci pravidlo paní vychovatelky o včasném příchodu na lekci neporušila – na zvonek jsem zvonila v 17:00. Nějakých dalších 55 sekund je přeci pořád v limitu. Aspoň v žádném zážitku z webu VIPD jsem se nedočetla, že by to někdy paní vychovatelka řešila, ani u mě doteď ne. Protože přijít přesně na 00 vteřin se prostě nedá. Celý příspěvek

Čtvrtý výprask paní Veroniky

A tak je tu první dušičkový listopadový den a já si domlouvám další, už čtvrtou lekci u paní vychovatelky.  Co se týče mého nemravného chování a sledování nestydatých stránek, je to katastrofa, tedy nijak se to nelepší.  Cítím se provinile a vracím se ke svému původnímu červnovému odhodlání nechat se opravdu potrestat.  Jenže k tomu je potřeba nejen paní vychovatelčiny pádné ruky, ale také mého pokorného sklopení hlavy. Termín mám na zítra na 17,00 hod. Ale jak to zaonačit, aby paní vychovatelka věděla, že to tak chci. Tak jsem se rozhodla jí to raději napsat: Celý příspěvek

Paní Veronika, její návštěvy a její myšlenky

Ležím přehnutá přes kolena paní vychovatelky a poslouchám důvody, proč dnes budu potrestaná mnohem přísněji než minule. Napnutě čekám, až to začne, obličej mám v dlaních a v hlavě se mi opakovaně ozývá, co tady zase dělám a že vlastně nechci zažívat žádnou bolest. Jenže v tenhle moment už je na to pozdě. To jsem si měla rozmyslet před tím, než jsem opět napsala paní vychovatelce a objednala se sem. Rozhodně teď už by mi přišlo přinejmenším zbabělé říct, že jsem si to vlastně rozmyslela, že žádný výprask nechci a utéct, což z této polohy stejně ani nejde. Jinak jsem ale zatím v klidu, maximálně pociťuji lehce zvědavé adrenalinové napětí. Nedokážu to vysvětlit, ale jako by mi u paní vychovatelky vždy najednou přestal fungovat senzor strachu a pud sebezáchovy. A nedokážu pochopit, proč se té bolesti, která mě čeká, nebojím, když např. u zubaře bych potřebovala nejlépe celkovou narkózu už jen při preventivní prohlídce.  Celý příspěvek

První výprask paní Veroniky

Letní úlet – poprvé

Doba covidová každého ovlivnila jinak. Na někoho zapůsobila depresivně, někdo si odpočinul na homeofficu, jiný přibral na váze … a na mě zaúčinkovala spankingově. Ani nevím, jak mě napadlo jednoho dubnového dne zadat do vyhledávače slovo výprask. Byla jsem překvapená, kolik odkazů na mě vyběhlo. Polovina sice spadala do sportovní terminologie typu „Pardubice dostali výprask od Hradce“ (nebo opačně?), myšleno při fotbale nebo něčem podobném, další sorta článků byla psychologického rázu týkajících se negativního účinku fyzických trestů jako výchovného prostředku na vývoj dětí. Sportovní zprávy mě nikdy nebavily a své dítě jsem téměř nikdy neuhodila (jedině jeho puberta ve mně tu a tam probouzí násilnické sklony, ale to se snažím řešit dýcháním do břicha, počítáním do desítek a blokováním účtu na Netflixu…i když teď už mě kolikrát napadlo, že by použití metod paní vychovatelky nebylo úplně od věci). Pak tu bylo několik diskusních fór, kde lidé diskutovali pořád dokola, kdy a jak dostali jako malí nebo velcí, pak několik stránek, kde, když na mě vyběhly požadavky na nějaké odsouhlasení, tak jsem je zase rychle zavřela, a pak i stránky s videy na hranici porna, na mě už tvrdšího rázu, které mě spíš odrazovaly. A najednou, když se přede mnou na monitoru objevila ženská postava s rákoskou v ruce…zatrnulo mi.  No, co vám mám povídat, znáte to…😊. Měla jsem v životě několik období, řekněme fází duševního rozpoložení, a najednou začala další etapa  – spankingová😊. Zapadla jsem tak do statistik, které ukázaly zvýšenou návštěvnost stránek se sexuálním obsahem na internetu době pandemie.

Byla jsem docela překvapená, jak mě to ovládlo, přitahovalo. Nemohla jsem si pomoct a téměř každý den jsem na stránky paní vychovatelky zabrousila a postupně prohlédla jejich obsah, něco i několikrát, hodněkrát… Prostě úchyl, říkala jsem si. Celý příspěvek

Potrestaný chlapec

Bylo nádherné ráno, ptáčci zpívali a sluníčko se usmívalo na svět. Celý víkend byl plný slunce a stejná předpověď zněla i pro pondělí. Ačkoliv byl stále školní rok, Viktor byl už měsíc u své tety Amélie. Jeho teta byla vážená žena, vlastnila jediný krám v okolí, měla tedy hodně práce a doufala, že ji Viktor pomůže, marně. Dnes už jí ale pověstný pohár trpělivosti přeteče. Viktor opět vstal o 20 minut později, zase ponocoval, což tetě velice vadilo.

Celý příspěvek

Manželská nápravna – Druhá návštěva u Paní Vychovatelky

Doba koronavirová je těžká, ale najdou se i páry, které si najdou čas na netradiční odreagování, jeden takový se u mě zastavil a Jeho povídka patří do oddělení „manželské nápravny“ škoda, že jsme z toho nedělali fotky. Jinak to popsal moc hezky, co myslíte?

Druhá návštěva u Paní Vychovatelky

Je čtvrtek ráno. Sedím v práci u počítače. V tom mi přijde SMSka: „Už se ti to blíží“. Sevře se mi žaludek a odpovím: „Jj, blíží…“. Píšu si s manželkou, s Hankou. Ještě jí poprosím, ať zaplatí pokutu, kterou jsem před pár dny dostal za rychlost. Nemám totiž u sebe dopis od policie a chci to mít z krku. Hanka odpovídá, že ji zaplatí. Já na to, že „Paní Vychovatelka za to zítra vyplatí“. „No, to je pravda, ta ti to spočítá“. Ještě si vyměníme pár řádků o průběhu setkání v Praze a myšlenky se mi vrací zpět na práci.

Celý příspěvek